GERMÁŘ Rudolf 22.4.1875-8.8.1939

Z Personal
Rudolf GERMÁŘ
Narození 22. 4. 1875
Místo narození Mladá Boleslav
Úmrtí 8. 8. 1939
Místo úmrtí Ledce (Mladá Boleslav)
Povolání 28- Strojař nebo elektrotechnik

GERMÁŘ, Rudolf, * 22. 4. 1875 Mladá Boleslav, † 8. 8. 1939 Ledce (Mladá Boleslav), konstruktér železničních vozidel, technický ředitel

Pocházel z rodiny gymnazijního profesora Rudolfa G. a Růženy, roz. Koniasové (poprvé provd. Steckerové). Byl nevlastním bratrem cestovatele a přírodovědce Antonína Steckera (1855–1888) a hudebního skladatele Karla Steckera (1861–1918). G. 1894 maturoval na gymnáziu v rodišti, 1894–98 studoval strojní inženýrství na české technice v Praze (Ing. 1898). 1899 nastoupil do firmy F. Ringhoffer na Smíchově jako konstruktér v oddělení na výrobu železničních vozů a tendrů, 1903 byl jmenován přednostou konstrukční kanceláře. 1909 se stal vrchním inženýrem, 1914 prokuristou nástupnické firmy Ringhofferovy závody, a. s., od 1917 působil jako její technický ředitel. 1928 onemocněl nervovou chorobou, 1932 odešel z aktivní služby. Ve stejném roce byl jmenován členem správní rady.

Zastupoval firmu na řadě světových výstav (v Paříži 1900, Lutychu 1905, Miláně 1906, Bruselu 1910) a podnikl několik studijních cest (Francie, Belgie, Švýcarsko, Německo, USA). Zaměstnavatel ho pověřoval jednáním o technických parametrech zahraničních zakázek. 1906–07 a 1911 vedl montáž železničních vozů v Egyptě a Tunisku, při těchto příležitostech navrhl některá konstrukční zlepšení, později patentovaná. Pracoval na vagonech pro dvorní vlaky a na salonních vozech pro členy panovnických rodin. Bulharský car Ferdinand I. mu udělil 1908 rytířský Řád za občanské zásluhy / Croix de chevalier de l’ordre national du mérite civil.

Na Smíchově G. učil 1899–1907 v tovární škole pro učně a dělníky, současně byl sedm let odborným učitelem i na průmyslové pokračovací škole. 1913 se ve firmě stal starostou závodní nemocenské pokladny a předsedou dělnického výboru, továrnu dále zastupoval na schůzích Zemského spolku strojíren a jeho Potravinového ústavu. Zasedal ve správních radách několika firem (např. Tatra, Československá akciová továrna na dýhy, Praha), jako člen komisí pro druhou státní zkoušku na Vysoké škole obchodní (1921–25) a na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství při ČVUT v Praze (1927–37).

Působil jako člen rozhodčí komise závodních výborů pro obvod venkovských obcí politického okresu smíchovského pro obor kovoprůmysl (1922–25), člen Obchodní rady cenové při Státním úřadu statistickém (1923–35), odborný soudce-laik ve skupině obchodních zaměstnanců u krajského soudu obchodního v Praze (1924–34), člen OŽK Praha (komerční rada od 1924) a jejího rozhodčího soudu (do 1929).

Své znalosti uplatnil i v Českém aeroklubu (od 1910), pražském technickém muzeu (od 1910, člen správního výboru, člen skupiny III. stavba lokomotiv, vagonů a automobilů), Masarykově akademii práce (od 1920, IV. strojní a elektrotechnický odbor), Spolku inženýrů a architektů SIA, Československé normalizační společnosti (člen a později místopředseda), Československém zimním sdružení (od 1925), Orientálním ústavu (od 1927) i Společnosti pro hospodářské a kulturní styky s Černomořím a Orientem (od 1928) či Autoklubu Republiky československé (od 1930).

Nevyhýbal se ani politickým aktivitám (člen národní demokracie), často spojeným s propagací českých zájmů obecně (Národní jednota severočeská, Sokol), či ve školství (Ústřední matice školská, Spolek pro podporu československých škol zahraničních Komenský). Patřil k zakládajícím členům pražské zednářské lóže Národ (1919).

D: překlad: Návod ke konstrukci aeroplanů, 1910 (z francouzského originálu R. Petit, Comment on construit un aéroplane, Paris, 1909).

L: Národní politika 28. 4. 1910 (ranní vyd.), s. 5; 25. 1. 1924 (ranní vyd.), s. 5; 23. 4. 1925 (ranní vyd.), s. 5; 15. 6. 1924 (ranní vyd.), s. 12; 10. 8. 1939 (ranní vyd. pro Prahu), s. 9; Národní listy 10. 8. 1939 (3. vyd.), s. 6; Lidové noviny 10. 8. 1939 (ranní vyd.), s. 5; Věstník SIA 20. 9. 1939, s. 1; Album representantů, s. 945; L. Beneš, Osobnosti Mladoboleslavska, 2009, s. 53; J. Čechurová, Čeští svobodní zednáři ve XX. století, 2002, rejstřík; Rodopisná revue 15, 2013, č. 3, s. 3; http://ipac.svkkl.cz (stav k 16. 6. 2015).

P: Archiv NTM, Praha, osobní fond; Sbírka biografických materiálů.

Zdeněk Vácha