GESSNER Hubert Johann Karl 20.10.1871-29.1.1943

Z Personal
Hubert Johann Karl GESSNER
Narození 20.10.1871
Místo narození Valašské Klobouky
Úmrtí 29.1.1943
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání 74- Architekt
Citace Biografický slovník českých zemí 19, Praha 2016, s. 621-622

GESSNER, Hubert Johann Karl, * 20. 10. 1871 Valašské Klobouky, † 29. 1. 1943 Vídeň (Rakousko), architekt

Byl synem barvíře Karla a Amalie, roz. Capové. Po dokončení měšťanské školy v rodišti studoval 1885–89 obor stavitelství na německé Státní průmyslové škole v Brně, kde byl jeho spolužákem A. Loos. Po maturitě 1889 praktikoval ve stavebních kancelářích, např. u O. Zemana v Bystřici pod Hostýnem, navštěvoval mistrovskou školu O. Wagnera na Akademii výtvarného umění ve Vídni (spolužáci J. Plečnik nebo J. Kotěra). Rok byl rovněž posluchačem tamní techniky. Absolvoval prací Výzdoba vídeňské Okružní třídy u příležitosti setkání monarchů. 1891–94 působil jako stavbyvedoucí a kreslič u stavebního mistra J. Lundwalla v Opavě, od 1894 u stavitele E. Zubera v tehdejší Moravské Ostravě. Potom pracoval v ateliéru O. Wagnera ve Vídni a 1899–1918 na Moravském zemském stavebním úřadu v Brně, kde byl jeho hlavním úkolem projekt Zemského léčebného ústavu pro choromyslné v Kroměříži (1904–09). Roku 1907 se oženil s Margit, roz. Schjelderupovou, ovdovělou Liederhansovou (1870–1953), s níž měl dceru Margaret (Margit, 1909–1997), provd. Slupetzkou, nevlastní syn Fritjof Franz Berber (1897–1947) byl doktorem práv.

Už během zaměstnání v Brně se úspěšně účastnil architektonických soutěží a navrhl např. budovu spořitelny v Černovicích (Bukovina, dnes Ukrajina, 1902) nebo Nemocenské pokladny v Brně (ulice M. Horákové, 1903–04), dále se 1902 zúčastnil soutěže na Dělnický dům ve vídeňské čtvrti Favoriten; získal první cenu a povolení ke stavbě. Tato budova stála na začátku jeho přátelství s V. Adlerem, vůdcem Sociálně demokratické dělnické strany Rakouska, pro niž později vypracoval četné projekty dělnických a obytných domů, skladů, továrních budov a dalších technických staveb. Výrazným způsobem se tak podílel na sociální výstavbě meziválečné Vídně. Už 1904 si tam otevřel vlastní ateliér, v němž 1905–12 zaměstnal mladšího bratra Franze G. (* 15. 9. 1879 Valašské Klobouky, † 3. 5. 1975 Vídeň, Rakousko), který tehdy studoval rovněž u Wagnera. G. samostatně projektoval zejména velkoryse koncipované obytné celky iniciované a financované městskou správou, navrhoval tovární budovy, pekárny, malé obytné stavby i dílny, ale rovněž mosty (např. Augartenbrücke přes Donaukanal, 1928). Oprávnění k činnosti civilního architekta získal 1926.

Navzdory typologické pestrosti (vily, velká dělnická sídliště, veřejné administrativní a spolkové budovy, průmyslové objekty) je v G. tvorbě zřejmý pozvolný vývoj od ornamentální i geometrické secese středoevropského stylu (např. vlastní vila ve Vídni, 1907, nebo budova tiskárny a nakladatelství Vorwärts, 1909–10) přes racionální věcnost (Úrazová pojišťovna rakouských železničářů, Vídeň 1912) až k uměřenému expresionismu pozdních prací, přesvědčivě doloženému dvěma vídeňskými dělnickými sídlišti Reumann-Hof (1924–26) a Karl-Seitz-Hof (1926–32).

Od 1907 byl členem Společnosti rakouských architektů (Gesselschaft österreichischer Architekten), od 1914 Centrálního sdružení architektů Rakouska (Zentralvereinigung der Architekten Österreichs), od 1919 Vídeňské stavební huti (Wiener Bauhütte), od 1921 Dolnorakouského živnostenského spolku (Niederösterreichischer Gewerbeverein), od 1923 Společenstva vídeňských výtvarných umělců (Genossenschaft der bildenden Künstler Wiens) a od 1926 Rakouské komory inženýrů a architektů (Österreichische Ingenieur- und Architektenkammer). Byl pohřben na hřbitově ve vídeňské čtvrti Neustift am Walde.

D: výběr: vila s obchodem J. Bratmanna (dnes ZUŠ a Líbalova galerie), Valašské Klobouky, 1896; Obchodní akademie (dnes Pedagogická fakulta univerzity), Hradec Králové (s O. Bémem /Böhmem/, 1896–1897, přístavba s O. Liskou, 1923); obytný a obchodní dům J. Horného (tzv. Hornův dům, dnes městský úřad), Valašské Klobouky, 1897 (s O. Bémem /Böhmem/); muzeum, Černovice (Ukrajina), 1900–1901; přístavba Hotelu Werner (Grandhotel), Brno, 1900; nájemní dům, Vídeň, Rechte Wienzeile 68 / Stegg. 1, 1901–1903; obchodní a nájemní dům bratří Skasiků, Opava, 1903 (s Franzem G., přestavěn O. Liskou, 1946–1947); Okresní zdravotní pojišťovna, Vídeň-Floridsdorf, 1904; městské lázně, Brno (s týmž), 1905; hotel H. Hohla Jindřichův dvůr (Heinrichshof, dnes hotel Praha), Nový Jičín, 1906–1907 (s týmž); pekárna 1. vídeňského konzumního spolku (1. Wiener Konsumverein), Vídeň, 1908–1909; Liberecká dělnická pekárna (Reichenberger Arbeitsbäckerei, GmbH), Liberec, 1910–1911; Parní mlýn a továrna na chléb F. Odkolka, Praha, 1912–1913; vila rodiny Gessner-Slupetzkých, Vídeň, 1934; čokoládovna M. Rubeye, Vídeň, 1942–1943.

L: výběr: ÖBL 1, s. 432; BL 1, s. 434; NEČVU 1, s. 209; Architekti, s. 196 až 197; P. Zatloukal, Počátky moderní architektury na Moravě a ve Slezsku, 1981 (katalog výstavy); M. Kristan, H. G. Architekt zwischen Kaiserreich und Sozialdemokratie.1871–1943 (disertace, Wien 1997); Slezsko 1, s. 36; Czeike 2, s. 523–524; https://cs.wikipedia.org/ (stav k 23. 2. 2016); http:// www.architektenlexikon.at/de/166.htm (stav k 15. 9. 2015); http://www. encyklopedie.brna.cz/ (stav k 15. 9. 2015).

Lenka Kudělková