GINTL Julius Wilhelm 12.11.1804-22.12.1883

Z Personal
Julius Wilhelm GINTL
Narození 12.11.1804
Místo narození Praha
Úmrtí 22.12.1883
Místo úmrtí Praha
Povolání

2- Fyzik

28- Strojař nebo elektrotechnik

GINTL, Julius Wilhelm (též Wilhelm Julius), * 12. 11. 1804 Praha, † 22. 12. 1883 Praha, fyzik, pedagog, meteorolog

Začal studovat 1817 na novoměstském gymnáziu v Praze, od 1823 se na dvouleté filozofii věnoval cizím jazykům, matematice, astronomii a botanice. 1824 si zapsal práva. Školu ukončil 1827 a přijal místo vychovatele ve Vídni, kde získal dvouleté stipendium ke studiu matematiky na univerzitě, které absolvoval 1831; habilitoval se 1833 a byl jmenován adjunktem na katedře matematiky a fyziky. 1836 byl povolán jako profesor matematiky a fyziky do Štýrského Hradce, kde 1837 obhájil i doktorát filozofie. Tehdy se věnoval především meteorologii a astronomii, výsledky publikoval v rakouských odborných časopisech.

Univerzitu 1847 opustil a přijal místo inspektora státního telegrafního úřadu ve Vídni, kde se zabýval výzkumem magnetismu a elektřiny, který se v té době začal rychle rozvíjet. 1849 byl jmenován prozatímním ředitelem státních telegrafů na ministerstvu obchodu, průmyslu a veřejných staveb a o rok později ředitelem definitivním. Byl pověřen vybudováním telegrafních linek při stavbě železničních drah zejména v Čechách, na Moravě, ale i v dalších zemích monarchie; intenzivně pracoval na praktickém zdokonalování telegrafního systému a provozu. 1849 navrhl a zkonstruoval přenosný telegrafní přístroj pro železnice, který mohl být připojen a pracovat na kterémkoli místě trati na souběžném telegrafním vedení. Impulsem k tomuto vynálezu se stala srážka vlaků u Běchovic na trati Brno–Praha, jíž byl G. účastníkem. Ač zraněn, vypůjčil si vozík a s telegrafními přístroji, které měl v Praze zprovoznit, došel pěšky na nádraží (dnes Masarykovo), kde v té době sídlila první pražská telegrafní stanice, a odeslal telegrafní zprávu o železničním neštěstí do Vídně. Dále sestrojil polní telegrafní přístroj pro vojenské účely. Konal též pokusy s telegrafií zemními proudy bez použití vedení, zejména s využitím vodních ploch a toků. Když byl počátkem padesátých let nahrazován na základě dohody německo-rakouského telegrafního spolku prvotní Bain-Ecklingův telegrafní systém systémem Morseovým, G. prosazoval výměnu Morseových zapisovačů za elektrochemické, které 1853 sám vynalezl. (Zaznamenávaly telegrafní značky průchodem elektrického proudu mezi hrotovou a plošnou elektrodou do procházející papírové pásky napuštěné speciálním chemickým roztokem. Na pásce zanechávaly trvalou barevnou stopu.) G. elektrochemický zapisovač byl sice podstatně citlivější než přístroj Morseův, páska však bezprostředně před použitím musela být chemicky zpracována mokrým procesem, a proto se systém neujal. Současně se G. pokoušel vyřešit i duplexní provoz, tedy současný protisměrný přenos signálů mezi dvěma stanicemi po jediném vedení. Teprve 1945 byl v Praze nalezen G. autentický popis praktického řešení telegrafního duplexu, tj. současného přenosu dvou telegrafních relací po jediném vedení. (Vynález pochází asi z roku 1855, ale autor o něm ani veřejně nereferoval, ani ho nepřihlásil k patentování, a tak byl zveřejněn až dlouho po jeho smrti. Není vyloučeno, že jeho spoluautorem mohl být profesor fyziky na pražské univerzitě F. A. Petřina. Velmi podobný systém 1874 si patentoval T. A. Edison.)

G. byl členem vědeckých společností, od 1848 Rakouské akademie věd, čestným viceprezidentem Society of Arts and Industry v Londýně, dopisujícím členem Athenaea v Benátkách, Spolku rakouských inženýrů ve Vídni ad. Na světové výstavě v Paříži 1855 obdržel za zásluhy v oboru telegrafie francouzskou čestnou zlatou medaili. 1863 odešel na odpočinek a vrátil se do Prahy. Byl pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze, jeho hrob byl zrušen. Oženil se s Annou Marií, roz. Gullichovou (1818–1848). Syn Wilhelm Friedrich (1843–1908) a poté i vnuk Wilhelm Heinrich (1869–1943) se stali významnými chemiky.

D: výběr: Das Höhenmessen mit dem Thermometer, Wien 1835; Der transportable Telegraph für Eisenbahnzüge, in: Sitzungsberichte der naturwiss.-math. Section der könig. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften 6, 1849, s. 460–468; Der elektro-chemische Schreibapparat der österreichischen Telegraphen, in: Zeitschrift des deutsch-österreichischen Telegraphen-Vereins 14, 1854 (též in: Sitzungsberichte der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, mathematisch-naturwissenschaftliche Klasse 14, 1854, s. 400–415); Über die Existenz und die Natur der elektrischen Ströme, welche in Telegraphen-Leitungen beobachtet werden, in: tamtéž 11, 1853, s. 730–734; Über die gleichzeitige Fortpflanzung zweier elektrischen Ströme nach entgegengesetzten Richtungen in demselben Leitungsdrahte, in: tamtéž 14, 1854, s. 287–290; Der elektro-chemische Schreib-Apparat für den telegraphen-Betrieb in Österreich, in: Zeitschrift des Österreichischen Ingenieur- Vereines 7, 1855, č. 7/8, s. 129–136; Der elektro-chemische Schreib-Telegraph auf die gleichzeitige Gegen-Correspondenz an einer Drahtleitung angewendet, in: tamtéž, s. 136–146; Supplement zu dem elektro-chemischen Schreibtelegraphen für die gleichzeitige Gegencorrespondenz auf einer Draht- leitung, in: tamtéž, s. 146–147; Ueber das gleichzeitige Telegraphiren in entgegengesetzten Richtungen auf demselben Leitungsdrahte mit dem dazu eingerichteten elektro-chemischen Schreibapparate, in: Zeitschrift des deutsch-österreichischen Telegraphen-Vereins 137, 1855, č. 46, s. 166–171.

L: Wurzbach 5, s. 187; OSN 10, 136; Poggendorff 3, s. 518; ÖBL 1, s. 443; NDB 6, s. 403; BL 1, s. 438; Czeike 2, s. 542; K. E. Zetzsche, Geschichte der elektrischen Telegraphie 1, Berlin 1877, s. 476–477, obr. s. 544–547; nekrolog: Dr. J. W. G., in: Zeitschrift für Elektrotechnik (Wien) 2, 1884, č. 12, s. 353–355; ÖAW Almanach 34, 1884, s. 196–199 (s bibliografií); T. Karrass, Geschichte der Telegraphie 1, Braunschweig 1909, s. 114–116; F. Rieger, Nově objevený rukopis Dr. V. J. G., in: Sborník pro dějiny přírodních věd a techniky 2, 1955, s. 53–68; A. Nemrava, První telegrafní ředitel – Dr. J. Vilím G., in: Sborník poštovního muzea v Praze, 1984, s. 170–185; týž, Elektrický telegraf, in: Studie o technice v českých zemích 1800–1918, 3, 1985, s. 194–212; M. C. Efmertová, Osobnosti české elektrotechniky, 1998, s. 35–39.

P: NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 140, obraz 159; http:// amp.bach.cz/pragapublica (stav k 23. 2. 2016).

Ladislav Mergl, Marie Makariusová