GLOGAR Josef 17.12.1891-11.10.1969

Z Personal
Josef GLOGAR
Narození 17.12.1891
Místo narození Bernartice nad Odrou
Úmrtí 11.10.1969
Místo úmrtí Olomouc
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel

GLOGAR, Josef, * 17. 12. 1891 Bernartice nad Odrou, † 11. 10. 1969 Olomouc, římskokatolický kněz, kapitulní vikář

Pocházel ze zbožné rodiny malozemědělce a zedníka Floriána G. a Karolíny, dcery domkáře Ignáce Drlíka; měl třináct sourozenců. 1903–11 navštěvoval klasické gymnázium v Moravské Ostravě. Ovlivněn místním farářem K. Hanákem se zapsal na Cyrilometodějskou teologickou fakultu v Olomouci; na kněze byl vysvěcen 1915 biskupem K. Wisnarem. 1915–16 působil jako kooperátor ve Velké Bystřici a do 1920 ve Velkém Týnci. Od 1920 až do smrti byl duchovním v Olomouci. Třicet let byl jedním z dvanácti vikářů v kolegiu kněží u dómu sv. Václava. Souběžně (od 1921) pracoval v kanceláři konsistoře, kde dobře poznal správu arcidiecéze. 1947 ho metropolitní kapitula jmenovala prvním dómským ceremoniářem, 1951 ho zvolila kanovníkem olomoucké kapituly, 1952–61 byl generálním vikářem olomoucké arcidiecéze, v období internace arcibiskupa J. Matochy ji řídil. Souběžně se stal třetím infulovaným prelátem arcijáhnem metropolitní kapituly. Po Matochově smrti (1961) vykonával funkci kapitulního vikáře.

1920 G. aktivně vystupoval proti vzniku Církve československé, podílel se na bojích o kostely. Arcibiskup A. C. Stojan ho pověřil organizací triduí a misijních aktivit. Jako vynikající kazatel se G. uplatnil na církevních slavnostech v celé diecézi. Mnoho času věnoval spolkové práci jako člen a funkcionář Mariánské družiny paní a dívek a Mariánské družiny kněží, Apoštolátu sv. Cyrila a Metoděje, Spolku sv. Theodora, Podporovacího spolku kněží, Spolku blahoslaveného Jana Sarkandra a sv. Antonína, pracoval v Charitě a Českém srdci, byl místopředsedou mužského odboru Národní jednoty pro severovýchodní Moravu, výchovným a osvětovým důstojníkem Svazu národních střeleckých gard republiky Československé. 1934–38 vyučoval chorální zpěv v olomouckém semináři. Absolvoval zahraniční pobyty v Palestině, Egyptě, Sýrii, Turecku, Řecku, Jugoslávii a Maďarsku.

Zlom do G. života přinesla válka. 1939–45 prožil jako politický vězeň v nacistických koncentračních táborech v Buchenwaldu a Dachau, kde se stal obětí experimentů s naočkováním malárie a těžce onemocněl. Po návratu se zapojil do veřejného a církevního života. Pracoval jako finanční referent národního výboru v Olomouci, angažoval se ve volbách 1946, později se nakrátko stal funkcionářem „obrozené“ Československé strany lidové v kraji, dále předsedou Arcidiecézního mírového výboru katolického duchovenstva, po boku J. Plojhara dlouholetým členem předsednictva Mírového hnutí katolického duchovenstva, místopředsedou České katolické charity (za vedení J. Máry), protektorem diecézního výboru této organizace v Olomouci, působil i ve Svazu protifašistických bojovníků. Příležitostně publikoval články v novinách a časopisech (Katolické noviny), psal verše. Arcidiecézi vedl sedmnáct let v době největší perzekuce katolické církve komunistickým režimem. Spolupráci s vládnoucí mocí nesl údajně těžce, byl mezi dvěma mlýnskými kameny a postupoval pragmaticky. Jako někdejší bojovník proti nacismu měl relativně dobrou pozici a uměl vyjednávat. K pozitivním stránkám G. činnosti patřila reorganizace děkanátů a arcikněžství (1952 a 1963); díky doplnění o nové kanovníky uchránil olomouckou a kroměřížskou kapitulu před státními zásahy, dařilo se mu vracet suspendované kněze bez státního souhlasu z výroby do pastorační práce. Vytvořil nový model činnosti ordináře založený na stálém osobním styku s duchovenstvem. Do života církve zaváděl liturgickou reformu, obnovil trienální zkoušky, podporoval cyrilometodějské hnutí, 1965 znovu inicioval beatifikační proces A. C. Stojana, 1968 stál u obnovy olomouckého kněžského semináře. 1965 obdržel od prezidenta republiky Pamětní medaili k 20. výročí osvobození Československa.

D: Nezapomínejte našich hrdinů, kteří jako oběti nacismu v této válce a osvobozovacím boji položili za naši vlast a náš národ své životy, 1945; Hosana. Zpěvník křesťanských písní 1–2, 1993, 1996.

L: Slezsko 8, s. 41–42; Instalace nových dómských prelátů a generálního vikáře v Olomouci, in: Duchovní pastýř 2, 1952, s. 75–78; J. Beneš, Ordinář olomoucké arcidiecéze, kapitulní vikář, prelát J. G. sedmdesátníkem, in: tamtéž 11, 1961, s. 201; M. Kouřil, Vězeň z Buchenwaldu a Dachau, in: Informace Státního oblastního archivu Opava 1982, č. 19, s. 8; M. Vingrálek, Olomoucký ordinář zemřel, in: Lidová demokracie 13. 10. 1969; J. Z. Charouz, Biskup vyznavač Josef Karel Matocha, 1991, passim; V. Teťhal, Vzpomínka na J. G., in: Oldin, olomoucký arcidiecézní informátor 19, 2009, č. 10, s. 10–11; M. Steinerová, Liturgika v teologickém studiu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v letech 1900–1968, 2004 (diplomová práce, TF UK, Praha).

P: ZA, Opava (pobočka Olomouc), fond č. 822 P. J. G. (inventář M. Kouřil).

Pavel Marek