GROSS Gustav 12.6.1856-23.2.1935

Z Personal
Gustav GROSS
Narození 12.6.1856
Místo narození Liberec
Úmrtí 23.2.1935
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání

19- Ekonom nebo statistik 61- Pedagog

42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

GROSS, Gustav, * 12. 6. 1856 Liberec, † 23. 2. 1935 Vídeň (Rakousko), pedagog, politik

Byl synem Gustava Roberta G. (1823–1890), železničního odborníka, poslance frankfurtského sněmu, vídeňské říšské rady a českého zemského sněmu. Absolvoval gymnázium, studoval národohospodářství na univerzitách v Berlíně a Vídni (1878 JUDr.). 1877–81 pracoval jako státní úředník v Dolním Rakousku. 1885 se stal po obhajobě habilitační práce Die Lehre vom Unternehmergewinn soukromým docentem na vídeňské univerzitě a 1896 byl jmenován mimořádným profesorem pro národní hospodářství. Veřejnou politickou činnost rozvinul zejména jako člen vedení nacionálního spolku Deutscher Schulverein (Německý školský spolek), jemuž 1905–25 předsedal. Dlouhodobý zájem o politické dění jej 1889 přivedl v doplňovacích volbách ke zvolení do poslanecké sněmovny říšské rady za města Jihlavu a Třebíč; svůj mandát vykonával až do 1918. Do Jihlavy se rovněž přestěhoval. V parlamentu se zabýval především národohospodářskými, sociálními a národně-politickými otázkami, reprezentoval německou liberální (od 1896 pokrokovou) stranu. Patřil k nejaktivnějším diskutérům a řečníkům německého občanského politického tábora a také k nejužšímu vedení Německé pokrokové strany na Moravě. Jihlavu zastupoval 1902–13 i v moravském zemském sněmu. Také v brněnské sněmovně patřil mezi nejvýraznější postavy německého politického tábora, často polemizoval s návrhy českých politiků. Přestože byl dvakrát zvolen takřka jednomyslně (1902, 1906), ve volbách 1913 již nekandidoval, neboť se plně věnoval říšské politice. Ve Vídni přispěl 1910 ke koncentraci německého národně-liberálního tábora v Německém národním svazu, v němž 1911–18 zastával předsednickou funkci. V průběhu první světové války organizoval schůzky německých občanských politiků a později i zástupců dalších německorakouských stran, na nichž se ujasňoval politický program rakouských Němců po předpokládané vítězné válce. Díky těmto aktivitám byl 1917 zvolen posledním předsedou poslanecké sněmovny říšské rady. 1918–19 se stal poslancem Provizorního národního shromáždění Německého Rakouska, kde předsedal klubu Velkoněmecké lidové strany. Po skončení první světové války zůstal v Rakousku a angažoval se hlavně v Německém školském spolku, který přivedl 1925 ke spojení s nacionálně obranným spolkem Südmark v Deutscher Schulverein Südmark, jehož předsedou se stal.

D: Die Staatssubventionen für Privatbahnen, Wien 1882; Die Lehre vom Unternehmergewinn, Leipzig 1884; Karl Marx. Eine Studie, tamtéž 1885; Wirtschaftsformen und Wirtschaftsprinzipien. Ein Beitrag zur Lehre von der Organisation der Volkswirtschaft, Leipzig 1888; Steuerreform, Wien 1896; Laibach, tamtéž 1908; (ed.) Korrespondenz des Deutschen Schulverei nes, tam též 1908; Verhandlungen über den 1. deutschen Schutzvereinstag in tamtéž 1908; Der große Krieg, Wien 1915; Die Internationale des Geistes. Arbeitsgemeinschaft für staatsbürgerliche und wirtschaftliche Bildung, Berlin 1919; Die internationalen Agrarkrisen nach dem Kriege, Frankfurt am Main 1933.

L: Reichsraths-Almanach für die Session 1891–1892, Wien 1891, s. 168–169; G. Kolmer, Das neue Parlament. Session 1897/98, tamtéž 1897, s. 187–188; F. Freund, Das österreichische Abgeordnetenhaus, tamtéž 1907, s. 443; týž, Das österreichische Abgeordnetenhaus, tamtéž 1911, s. 371; Reichspost 25. 2. 1935, s. 3; Wiener Zeitung 25. 2. 1935, s. 4; B. Deschka, Dr. G. G., Wien 1966 (phil. Diss.); BL 1, s. 473–474; ÖBL 2, s. 73; NDB 4, s. 191; P. Goller: „... stupide Kritik an den Theorien von Marx!“ G. G. Ein früher österreichischer Marx-Biograph (1885), in: P. Goller, Marx und Engels in der bürgerlichen Ideologie und in der sozialistischen Theorie. Gesammelte Studien, Wien 2007, s. 137–144; J. Malíř a kol., Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861–1918, 2012, s. 219–221 (s podrobným soupisem literatury); F. Adlgasser, Die Mitglieder der österreichischen Zentralparlamente 1848–1918, Bd. 1, Wien 2014, s. 379–380.

P: Haus-, Hof- und Staatsarchiv, Wien, osobní fond G. G.

Pavel Cibulka