GRUND Arnošt 8.3.1844-20.12.1918

Z Personal
Arnošt GRUND
Narození 8.3.1844
Místo narození Praha
Úmrtí 20.12.1918
Místo úmrtí Praha
Povolání

83- Divadelní interpret nebo herec

78- Hudební interpret

GRUND, Arnošt (vl. jm. Ernest Hauschild), * 8. 3. 1844 Praha, † 20. 12. 1918 Praha, herec, zpěvák

Otec režiséra, herce a dramatika Arnošta Grunda ml. (1866–1929), s nímž bývá zaměňován. G. se narodil jako nemanželský syn neprovdané Franzisce Hauschildové, jeho otcem byl obchodník se sklem Wenzel Franz Grund, jehož příjmení G. trvale užíval (změna jména mu byla oficiálně povolena výnosem místodržitelství až 1891).

Vyučil se zlatníkem. Od mládí vystupoval s ochotníky na Smíchově, kde začínala řada českých divadelníků. Záhy po otevření Prozatímního divadla (v listopadu 1862) v něm G. v květnu 1863 vystoupil na zkoušku jako Lionel v Schillerově hře Panna Orleánská (spolu s debutujícími J. Seifertem a O. Malou, později Sklenářovou) a byl přijat do činoherního souboru. Do března 1866, kdy činohru opustil, vytvořil na sto padesát rolí různého charakteru a rozsahu ve všech žánrech, od vídeňských frašek přes českou tvorbu (J. K. Tyl, V. K. Klicpera, F. F. Šamberk, F. X. Svoboda) po klasické drama (Horatio a Fortimbras, W. Shakespeare: Hamlet). Zpíval i operety, v nichž se ukázaly jeho hlasové dispozice, a vedení divadla mu doporučilo studium v Pivodově pěvecké škole. 27. 10. 1865 G. vystoupil v Prozatímním divadle v tenorové roli (Liborín, C. M. v. Weber: Střelec kouzelník) a na konci roku byl angažován jako tenorista. Dostal velké úkoly v premiérách českých oper (Jíra, B. Smetana: Braniboři v Čechách, 1866; Milín, K. Šebor: Drahomíra, 1867; Muza ben Abil Gazan, K. Bendl: Lejla; Jan, F. Z. Skuherský: Lora, 1868) a naučil se tenorové party ve známých italských a francouzských operách (G. Auber, G. Donizetti, J. F. Halévy, G. Meyerbeer, G. Verdi ad.), z nichž největší úspěch slavil jako Masaniello (G. Auber: Němá z Portici). 1865 se G. oženil s Annou, roz. Kerlitzkou. Nejisté sociální postavení v souboru Prozatímního divadla a pražské pěvecké úspěchy ho 1868 vedly k odchodu do Vídně, kde chtěl studovat a zároveň se pokusit o angažmá u dvorní opery. Ke zkušebnímu vystoupení nedošlo, ač už bylo ohlášeno. Po krátkém návratu do Prozatímího divadla G. 1870 odešel i s rodinou na řadu let na německé scény. Hledal obtížně angažmá a přesná místa jeho působení nelze vždy zjistit (Berlín 1870, Vratislav 1871, Basilej 1872, Brémy, Hamburk, Darmstadt, Štětín, Dessau, Düsseldorf). Často šlo zřejmě jen o hostování nebo o kratší sezonní letní pobyt. Se značným ohlasem vytvořil 1873 v Koblenzi postavu Lohengrina ve Wagnerově stejnojmenné opeře. 17. 4. 1873 G. hostoval v pražském německém divadle jako Masaniello a podruhé až 9. 7. 1878 jako Eleazar (G. Halévy: Die Jüdin), a to jako člen divadla v Dessau. V prosinci 1880 se ucházel o angažmá v Národním divadle (Jíra, B. Smetana, Braniboři v Čechách) a byl přijat (Zdeněk ze Zásmuk, Z. Fibich: Blaník, premiéra 1881). Po sezoně 1880/81 zanechal kariéry pro hlasovou chorobu. Žil v Praze jako soukromník a věnoval se zlatnickému povolání (od té doby je zaměňován se svým synem téhož jména).

G. kariéru trvale ovlivnila skutečnost, že nebyl dostatečně odborně vyškolen. Měl hrdinný tenor s mohutným fondem a čistou intonací, ale jeho pěvecká technika trpěla nedostatky a namáhala hlas. Domácí i zahraniční kritika oceňovala jeho herecké výkony, dařily se mu zejména postavy hrdinů a zloduchů. Do dějin české opery vešel především jako mimořádný představitel Jíry v premiéře Smetanovy opery Braniboři v Čechách. Jeho zahraniční uplatnění bylo omezeno malým repertoárem, který hrál v Prozatímním divadle a který během častých změn působiště jen obtížně doplňoval.

D: soupis rolí v Prozatímním divadle, in: V. Štěpán – M. Trávníčková, Prozatímní divadlo 1862–1883, 2, 2006, s. 180–185.

L: Aus Prag. Blätter für Musik, Theater und Kunst 10. 1. 1869, s. 23 (Braniboři v Čechách); Deutscher Bühnenalmanach 35, 1871, s. 56, Berlin (Kroll-Theater); 36, 1872, s. 399, Basel (Subventioniertes Aktientheater); [J. Neruda], Pan A. G. vypravuje, in: Divadelní táčky, 1881, s. 94–97; J. Turnovský, Z naší doby. Drobné spisy, 1884, s. 142; Zlatá Praha 16. 2. 1922, s. 14; Národní album, s. 227; nekrolog, in: Národní politika 28. 12. 1918 (odpol. vyd.), s. 3 (Divadlo a hudba); Bartoš: PD opera, rejstřík; L. Novák, Stará garda Národního divadla – činohra, opera, balet, 1944, s. 115, 151; Z. Grund, O prvním tenoristovi Smetanově, in: Národní politika 10. 2. 1945, s. 2; HS 1, s. 378; ND a jeho předchůdci, s. 124 (se soupisem rolí a literaturou); KRL, s. 1492; J. Ludvová a kol., Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, 2006, s. 113 (se soupisem díla a rolí; přístupné z: http://encyklopedie.idu.cz; v závěru kariéry zaměněn se synem); Hrvatski biografski leksikon (přístupný z http://hbl.lzmk.hr/, stav k 24. 2. 2017).

P: Archiv hl. města Prahy, Soupis pražského obyvatelstva 1830–1920, č. 112 a 115, karton 84: Ignaz Hauschild (1779), Franziska Hauschild (1810, zde zapsán W. F. Grund jako otec); Elenchus matrik […] 1844–1870 řkt. f. ú. sv. Jiljí v Praze 1, s. 71, sňatek 1865 (zapsán jako Grund-Hauschild); NA, Praha, Policejní ředitelství I., Konskripce, karton 164, obr. 485, zapsán jako „Grund recte Hauschild“.

Jitka Ludvová