GUTMANN David 2.12.1834-14.5.1912

Z Personal
David GUTMANN
Narození 2.12.1834
Místo narození Lipník nad Bečvou
Úmrtí 14.5.1912
Místo úmrtí Baden (Rakousko)
Povolání

26- Bánský odborník nebo energetik

27- Hutník nebo metalurg
31- Potravinář
37- Doprava, pošty, spoje
38- Obchod, služby, cestovní ruch

GUTMANN, David, * 2. 12. 1834 Lipník nad Bečvou, † 14. 5. 1912 Baden (Rakousko), velkoobchodník, průmyslník, mecenáš

Byl synem nezámožného textilního výrobce a obchodníka Marcuse Leopolda (Löbla) G. a jeho druhé manželky Babette (Dobrisch), roz. Franklové, z kroměřížské židovské rodiny, bratrem Wilhelma (Isaaka Wolfa) (1826–1895), strýcem Maxe G. Oženil se se Sophií (1839–1902), dcerou budapešťského podnikatele Hermanna Armina Latzka, původem z Nového Mesta nad Váhom, který byl bratrem manželky Wilhelma G. Vychovali spolu čtyři dcery a dva syny, jejichž sňatky dále pozvedly prestiž rodiny, např. Irma (1866–1945) se provdala za Maurice Königswartera, spisovatele a příslušníka pařížské větve významné bankéřské rodiny.

Po matčině smrti G. převzal v rodišti obchod se smíšeným zbožím. Drobné živnostenské podnikání 1856 opustil a stal se společníkem bratra Wilhelma G. Založili spolu firmu Gebrüder Gutmann (Bratři Gutmannové); G. se soustředil na účetnictví a firemní finance, Wilhelm ve firmě působil jako manažer a měl na starosti strategii podnikání. G. zastupoval zájmy firmy v představenstvech řady bank a průmyslových podniků a inicioval stavbu železniční dráhy Studénka–Štramberk (1881), poněvadž vlastnil vápencový lom ve Štramberku. V období 1895–1912 se firma rozšířila mj. o nové kamenouhelné doly a ve spolupráci s rodinou Larisch-Mönnichů byla 1897 založena Ostravsko-karvinská montánní společnost se sídlem v Petřvaldě. Po smrti Wilhelma se G. stal formální hlavou rodiny, avšak v podnikání velkou část rozhodování ponechal na svých a bratrových dědicích. Syn JUDr. Ludwig G. rovněž působil ve správních radách řady vídeňských bankovních ústavů, kde hájil zájmy firmy.

Vyjma podnikatelských aktivit spojených s firmou Gebrüder Gutmann byl G. činný v oblasti podpory vzdělávání a charity a upevňování postavení židovského etnika v rámci rakousko-uherské společnosti. Patřil k nejviditelnějším členům vlivné vídeňské židovské náboženské obce a také k největším mecenášům své doby a podporovatelům židovského školství. 1873 spolu s bratrem založil dívčí židovský sirotčinec a dal pro něj 1889–91 vystavět novou budovu ve vídeňské části Döbling, 1893 bratři zřídili vídeňské židovské teologické učiliště (G. působil jako dlouholetý prezident zdejšího židovského chudobince a sirotčince).

G. stál v čele vídeňské odnože francouzské politické a humanitární židovské organizace Alliance israélite universelle, podporující úsilí souvěrců v boji proti antisemitským náladám ve východní a jihovýchodní Evropě (v Rusku a Rumunsku), a předsedal vzdělávací Nadaci barona de Hirsche, orientující se na židovské školství v Haliči. Za podnikatelské úspěchy a aktivity v oblasti charity a mecenášství mu byl udělen 1877 Řád železné koruny III. třídy a na jeho základě byl 1878 nobilitován (odtud mladší rytířská větev rodiny).

Část získaných prostředků G. investoval do nemovitostí a vybudování reprezentativního sídla. 1887 zakoupil velkostatek Tovačov, kde zavedl výnosné pěstování cukrové řepy, vybudoval cukrovar v Tovačově-Anníně (1891) a inicioval stavbu železniční trati Tovačov–Kojetín (1895). V Tovačově svěřil architektu M. Fleischerovi rekonstrukci zámku a finančně se podílel na stavbách nové školní budovy, radnice a obřadní síně na židovském hřbitově. Po G. smrti přešel majetek i spolurozhodování o fungování rodinné firmy na vnuka Wilhelma Hermanna G. (1889–1966), který ho udržel do 1939, kdy přešel do správy úřadu říšského protektora. Po druhé světové válce byl rodinný majetek, zkonfiskovaný za války Němci, znovu zabaven na základě Benešových dekretů. K dodatečnému finančnímu narovnání s Československem týkajícímu se průmyslových podniků došlo 1956.

L: Neue Freie Presse 14. 5. 1912, s. 5 (Abendblatt); Heller 4 (1890), s. 46–48; BL 1, s. 494; Slezsko 2, s. 37; Myška, s. 142; R. S. Wistrich, Die Juden Wiens im Zeitalter Kaiser Franz Josephs, Wien–Köln–Weimar 1999, s. 140; M.-T. Arnbom, Friedmann, G., Lieben, Mandl und Strakosch. Fünf Familienporträts aus Wien vor 1938, Wien 2002, s. 63–104; A. Zářický, Ve stínu těžních věží. Historie dobývání kamenného uhlí v petřvaldské dílčí pánvi od počátku prospektorské činnosti do roku 1906, 2004, s. 96–112 a passim; týž, Gebrüder G., Wien (Stručná historie nejen jednoho obchodního a bankovního domu), in: Finanční elity v českých zemích (Československu) 19. a 20. století, E. Kubů – J. Šouša (eds.), 2008, s. 445–453; J. Županič, Nová šlechta Rakouského císařství, 2006, s. 302–303, 318; týž, Židovská šlechta podunajské monarchie. Mezi Davidovou hvězdou a křížem, 2012, s. 313–317; G. Gaugusch, Wer einmal war. Das jüdische Großbürgertum Wiens 1800–1938, 1, Wien 2011, s. 1036–1041; www.novanobilitas.eu/rod/gutmann-mladsi-linie (stav k 20. 11. 2016); www.jewishencyclopedia.com/articles/6960-gutmann-david-ritter-von (stav k 20. 11. 2016).

Aleš Vyskočil