Biografický slovník
HÁZR Písecký Josef 15.2.1869-5.3.1947
| Josef HÁZR Písecký | |
 | |
| Narození | 15.2.1869 |
|---|---|
| Místo narození | Písek |
| Úmrtí | 5.3.1947 |
| Místo úmrtí | Protivín |
| Povolání |
63- Spisovatel 65- Literární historik, kritik nebo teoretik |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 374-375 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=56158 |
HÁZR Písecký, Josef (pův. jm. Haser, též Haser-Písecký, pseud. Josef Písecký, Písecký), * 15. 2. 1869 Písek, † 5. 3. 1947 Protivín, pedagog, spisovatel, sokolský funkcionář
Pocházel z měšťanské rodiny Jana Hasera a Josefy, roz. Ratajové, jméno si oficiálně počeštil 1922. V rodišti 1879–86 studoval na reálce, 1887 absolvoval učitelský ústav v Hradci Králové. Učil na Písecku v Lašovicích a Čížové, 1903–20 na měšťanské škole v Protivíně, 1920–26 byl ředitelem měšťanské školy v Bavorově a poté v Protivíně; 1929 odešel na odpočinek. 1898 se v Bavorově oženil s Marií Fenclovou, s níž měl tři děti, Růženu, Vladimíra a Jaroslava.
Pracoval jako funkcionář Sokola v Bavorově i Protivíně, 1913–20 a 1931–33 byl starostou protivínské sokolské jednoty, 1917–20 sokolské Jeronýmovy župy. Jako člen národnědemokratické strany se stal prvním náměstkem starosty v protivínské samosprávě. Působil v Národní jednotě pošumavské a místním odboru Červeného kříže.
Řadil se ke spisovatelům humorných, naivních až sentimentálních povídek z všedního maloměstského života, k nimž nacházel inspiraci v učitelské praxi. Jihočeský venkov ho inspiroval též v lyrické a epické poezii. Lidového čtenáře oslovil historickým románem Kašpar Matyáš ze Sudetu (1935), v němž se detailně věnoval dějinám Vodňan na počátku 17. století a následkům bělohorské bitvy v jižních Čechách. Publikoval výchovné a populárně-naučné články v časopisech Malý Čechoslovák, Mladá stráž, Našim dětem, Otavan, Písecké listy, Písecký obzor, Růžový palouček, Věstník sokolské župy Husovy, Věstník sokolské župy Jeronýmovy, Vodňanské noviny, Zvon, a zejména Zlatá stezka (resp. Od Zlaté stezky), kde otiskl např. dějiny hradu Helfenburku u Bavorova. Ve třech svazcích též uveřejnil biografie regionálních osobností. Dožil ve vile Zátiší v Protivíně.
D: Několik humoresek, 1900; Z nejmladších (básně začínajících autorů) 1–2, 1902, 1915 (redaktor); Lidé bodří a dobří, 1906; Na venkově, 1911; Království české IV, Jihozápadní Čechy, 1911 (spoluautor); Mistr Jeroným Pražský, 1916; Bavorovský Slavín, 1923; Zátiší, 1931; Na výsluní, 1933; Mezi dětmi, 1934; Po trnitých stezkách, 1937; Rokoko a jiné verše, 1937; Sněhulák, 1937; Po stopách českých bratří, 1937; Vodňanský Slavín, 1937; Klidné chvíle, 1938; Protivínský Slavín, 1939; Po světlých stezkách, 1941.
L: Kunc 1, s. 221; LČL 2, s. 126–127 (se soupisem díla a další literaturou); Výroční zpráva c. k. vyšších reálných škol v Písku za školní rok 1886, 1886, s. 63; Zprávy z kraje, in: Písecké listy, 1929, č. 30, s. 6; Kulturní adresář ČSR 2, 1936 (A. Dolenský, ed.), s. 156; J. Honner, Mladý sedmdesátník, in: Zlatá stezka. Vlastivědný sborník kraje Husova a Chelčického, 1939, č. 6, s. 96–98; F. Krhoun, 75 let spisovatele J. H.-P., in: Jihočeská jednota, 1944, č. 9, s. 2; A. Kolafová, J. H. P., in: Výběr z prací členů Historického klubu při Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích, 1982, č. 3, s. 198–199.
P: SOA, Třeboň, matrika nar. řkt. f. ú. Písek, kniha 20 (1867–71), s. 110; SOkA, Písek, fond H. J.-P.
Bohumír Bernášek
