HABLIK Wenzel August 4.8.1881-23.3.1934

Z Personal
Wenzel August HABLIK
Narození 4.8.1881
Místo narození Most
Úmrtí 23.3.1934
Místo úmrtí Itzehoe (Německo)
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
88- Umělecký řemeslník
74- Architekt
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 33-34

HABLIK, Wenzel August (též Václav), * 4. 8. 1881 Most, † 23. 3. 1934 Itzehoe (Německo), malíř, grafik, architekt

Narodil se v rodině truhláře Augusta H., 1895 získal v rodišti truhlářský výuční list. Od dětství kreslil, 1895/96 se učil malířem porcelánu, 1896/97 navštěvoval pokračovací průmyslovou školu, až zakotvil na odborné keramické škole v Teplicích a 1902 ji absolvoval. Díky stipendiím 1902–05 studoval Uměleckoprůmyslovou školu (Kunstgewerbeschule) ve Vídni (u F. v. Myrbacha, R. v. Larische a O. Czeschky) a do 1907 navštěvoval ateliér F. Thieleho na pražské AVU. Za studií podnikl dvě cesty po zemích habsburské monarchie, Švýcarsku a Itálii. Ve Vídni se mu stala myšlenkovým východiskem voluntaristická linie německé filozofie (A. Schopenhauer, F. Nietzsche). H. navázal přátelské styky se spisovateli sdruženými ve skupině Mladá Vídeň (H. v. Hofmannsthal, A. Schnitzler, J. Wassermann, Roda Roda). Zčásti i pod jejich vlivem se začal vážně zajímat o Munchův expresionismus, secesní dekorativismus a novosymbolismus. Sbírka přírodnin ho přivedla k zájmu o strukturu krystalů a stala se východiskem jeho rané tvorby. H. většinu života strávil v Německu, ale nepřerušil vazby k rodné zemi, zajímal se o nástup skupiny Osma, kubismus a fauvismus i principy modernistické architektury, které poznal v Praze, a zůstal ovlivněn krajinou Mostecka. 1907, díky stipendiu vydavatele drážďanské avantgardní revue Der Kunstwart F. Avenariuse, strávil několik měsíců na ostrově Sylt, kde ho inspirovalo moře. Dočasně přijal orientální ornamentiku v soudobém výtvarném umění (např. E. Orlik) a kreslil animální útvary utopistického, fantazijního charakteru, které vytvářely umělou paralelu ke všední realitě. Tento ráz si H. dílo udrželo trvale. 1908 poznal mecenáše R. Biela a textilní návrhářku a uměleckou tkadlenu Elisabeth Lindemannovou (1879–1960), dceru senátora a od 1917 svoji ženu. Manželé se usadili v holštýnském Itzehoe, kde založili rukodělnou tkalcovskou dílnu, ta si vybudovala evropskou pověst svými návrhy interiérů, textilu, užitkových předmětů a oděvů. 1916 H. v Rakousku narukoval na italskou frontu, účastnil se bitvy na Soči. 1920 získal německé státní občanství. Ve dvacátých letech podnikl několik cest, např. do Jižní Ameriky a jihovýchodní Asie.

Poprvé vystavoval 1909 v rámci uměleckého sdružení Berliner Secession, cyklus leptů Tvořivé síly přijali němečtí avantgardisté jako svébytný projev německého expresionismu. Současně byl H. stále více zaujat technickými vizemi (cyklus Vzdušné kolonie). 1910 podnikl cestu do Istanbulu a kresebně anticipoval svůj pozdější utopický projekt Chrám–výstaviště. Těsně před první světovou válkou se v rozměrných obrazech, typologicky blízkých malbám F. Kupky, inspiroval kosmologií. Stal se členem několika prestižních uměleckých spolků (např. Deutscher Künstlerbund). V krajinách ze severních Čech a z Finska osobitě transformoval vlivy německého pozdního impresionismu M. Liebermanna. Za první světové války spojil sociální a apokalyptické protiválečné vize s prvními architektonickými projekty. 1915 vystavil cyklus Moře a mořské stavby. 1919 se H. stal členem avantgardní levicové skupiny Gläserne Kette (s bratry M. a B. Tautovými, W. Gropiusem, H. Scharounem aj.). Inspirován estetikou školy Bauhaus konstruoval snové architektonické projekty s hlubokým filozofickým přesahem.

Jeho architektonické vizionářství čerpalo z kubismu i futurismu, vyvrcholilo 1925 grafickým cyklem Cyklus architektura, které je pokládáno za jeden z nejosobitějších projevů tzv. expresionistické architektury. Z provedených realizací se dochovala pouze komplexní přestavba a výzdoba vlastního domu. Teoreticky formuloval své myšlenky v  eseji Dóm (1923). H. dílo dnes spravuje nadace a muzeum v Itzehoe. H. hrob se nachází v Nordhastedtu ve Šlesvicku-Holštýnsku.

L: Toman 1, s. 283–284; NEČVU 1, s. 236–237 (se soupisem díla a literaturou); E. Achremmer, W. H. 1881–1934, Regensburg 1979; I. Thomaschke-Vejvodová, W. H. (katalog výstavy v Chebu), 1992; Společnost pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách 1891–1945, A. Míšková – M. Neumüller (eds.), 1994, s. 157; https://de.wikipedia.org/wiki/Wenzel_Hablik (se soupisem výstav a literaturou, stav k 29. 1. 2017).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera