HAMPEL Hans 5.(3.)10.1822-30.3.1884

Z Personal
Hans HAMPEL
Narození 5.(3.)10.1822
Místo narození Praha
Úmrtí 30.3.1884
Místo úmrtí Praha
Povolání 77- Hudební skladatel
78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 21, Praha 2018, s. 149-150

HAMPEL, Hans (vl. jm. Johann), * 5. (3.) 10. 1822 Praha, † 30. 3. 1884 Praha, hudební skladatel, pianista

Rodina pocházela ze Štýrska. Matka Konstanze, vdova po soukromníkovi, žila v Praze se dvěma dětmi. O H. všeobecném vzdělání není nic známo; jeho zvláštní zájem patřil hudbě, kterou spolu s významnými generačními vrstevníky, pozdějším estetikem E. Hanslickem, pianistou J. Schulhoffem a hudebním nakladatelem W. Kuhé, studoval u V. J. Tomáška. Měl předpoklady pro virtuózní pianistickou dráhu, ale musel se vzdát veřejného vystupování pro nepřekonatelné psychické zábrany. Pracoval jako bankovní úředník a vystupoval v soukromí, kde jeho technické pianistické schopnosti a originalita přednesu budily obdiv. V posledních letech pravidelně léčil svou nervovou chorobu v západočeských lázních. Věnoval se kompozici drobných skladeb, které (s několika výjimkami z mládí) vydal u svého vrstevníka, pražského nakladatele a obchodníka s hudebninami R. Veita. Udržoval živé společenské styky a účastnil se pražského kulturního života (v závěti odkázal svůj klavír zn. Bechstein konzervatoři). Napsal čtyřicet pět číslovaných opusů, z nichž některé vyšly opakovaně. Jsou mezi nimi brilantní a poetické valčíky, polky, mazurky, lístky do památníku, rapsodie apod. Umělecky se hlásil k romantismu R. Schumanna, v klavírní stylizaci uplatnil mnohé Chopinovy technické prvky (tři polonézy, op. 5). Jeho často velmi obtížné skladby sloužily k vyspělým pedagogickým účelům (Variationen in Des Dur für die linke Hand, op. 26), přístupnější hráli též amatéři. H. virtuózní kusy na svých koncertech pravidelně uváděl přední pražský pianista Karel ze Slavkovských. Zvláštní skupinu mezi H. skladbami tvoří tzv. enigmatické a zrcadlové skladby, jejichž racionální matematická konstrukce je v hudební literatuře jeho doby unikátní a znovu se objevuje až v experimentálních technikách 20. století. Enigmatické kusy využívají omezeného výběru tónového materiálu (6–7 tónů), zrcadlové, tzv. Spiegelbild, jsou komponovány od své poloviny v celé melodické a harmonické struktuře jako zrcadlový obraz první části. (Lipský časopis Musikalisches Wochenblatt je označoval za „nejpůvodnější práce na hudebním poli vůbec“, list Signale für die musikalische Welt jim poskytoval výraznou publicitu na reklamních plochách /1878, č. 6, 1879, č. 18, 1880, č. 2/.) Většina H. kompozic je uložena v Hudebním oddělení Národní knihovny v Praze.

D: Compositionen für das Pianoforte 1–3, op. 21–29 (1874), op. 30–36 (1874), op. 38–45 (1877, zde Spiegelbilder); Cadenza zu L. van Beethoven’s Pianoforte-Concert C-Moll, op. 20; Präludium und Fuge H-Moll, op. 21.

L: Pazdírek 1, s. 359; ÖBL 2, s. 171; MGG, Personenteil 8, 2002, sl. 498 (se soupisem skladeb); Grove 8 (1980), s. 79; LDM 1, sl. 887–888; Musikalisches Wochenblatt [Leipzig] 30. 7. 1870, s. 392 (nabídka skladeb); nekrolog, in: Prager Tagblatt 1. 4. 1884, s. 3 (rubrika Vom Tage); Neue Zeitschrift für Musik 25. 4. 1884, s. 200; Musikabend des Conservatoriums, in: Bohemia 2. 5. 1885, s. 2 (věnování klavíru konzervatoři); R. L. Prochazka, Musikalische Streiflichter aus alten und neuen Tagen, Dresden 1901, s. 77; Dokonalý antiwagnerián Eduard Hanslick. Paměti, fejetony, kritiky. Výbor z díla, J. Ludvová (ed.), 1992, s. 16, 17, 33, 53, 376; U. Harten, H. H., in: Oesterreichisches Musiklexikon online (http://www.musiklexikon.ac.at/ml/musik_H/Hampel_Hans.xml, stav k 24. 3. 2017).

Jitka Ludvová