Biografický slovník
HANIČINCOVÁ Štěpánka 30.9.1931-27.10.1999
| Štěpánka HANIČINCOVÁ | |
 | |
| Narození | 30.9.1931 |
|---|---|
| Místo narození | Kvíčovice (u Holýšova) |
| Úmrtí | 27.9.1999 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
83- Divadelní interpret nebo herec 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 180-181 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48557 |
HANIČINCOVÁ, Štěpánka (roz. Hubáčková), * 30. 9. 1931 Kvíčovice (u Holýšova), † 27. 10. 1999 Praha, herečka, scenáristka
Otec Antonín Hubáček byl obuvníkem, matka tovární dělnicí. Mládí do 1945 prožila v Heřmanově Městci. Po rozvodu rodičů se s matkou odstěhovala do České Lípy a záhy do Děčína, kde maturovala na obchodní akademii (1950) a hrála ochotnické divadlo (titulní role, J. Kvapil: Princezna Pampeliška; Mahulena, J. Zeyer: Radúz a Mahulena; Puk, W. Shakespeare: Sen noci svatojánské). 1950–51 pracovala jako korespondentka na ministerstvu zahraničí. Od 1951 studovala herectví na DAMU, o dva roky později přešla na obor dramaturgie, který nedokončila. Po konkurzu se 1953 stala hlasatelkou a moderátorkou dětských pořadů v začínající Československé televizi. Až do osmdesátých let působila jako moderátorka, herečka, scenáristka a dramaturgyně v redakci pro děti a mládež. Pro svůj půvab, osobní kouzlo i vypravěčský talent si získala velkou popularitu u několika generací dětí. Od počátků televizního vysílání uváděla sérii pořadů, v nichž vystupovala s loutkami (medvídek Emánek, Kuťásek a Kutilka, Kačenka, později Čertík Bertík a papoušek Lórinka) a spolupracovala s herci J. Pehrem, P. Filipovskou, M. Nesvadbou, A. Stránskou aj. Účinkovala v pořadech Štěpánčiny korálky, Hrátky naší Kačky, Pohádky na přání, Pohádkový zeměpis, Pohádkové dívánky, Rozmarýnek, Pojďte se mnou za mámou, pojďte se mnou za tátou, Maminko, tatínku, dívejte se s námi, Malý televizní kabaret, Studio Kamarád aj. Jako vypravěčka a příležitostně i herečka se uplatnila v mnoha pohádkách (např. Malá mořská víla, 1966; Růžová Anička, 1968; Pohádky z tisíce a jedné noci, 1971; Divoké labutě; Modrý koberec, 1972; Sněhurka; Trávnička, 1973; O stříbrném kamínku, 1976; Budulínek Mandelinka, 1984; Bezvousák a princezna Kamila, 1994), k nimž někdy psala i scénáře. Vystupovala v prvním televizním večerníčku (Kluk a kometa, 1964). Scenáristicky připravovala seriály (Pohádkové příběhy kominíka Valenty, 1976; Příběhy modrého telefonu, 1979; Strom pohádek, 1987–88) i jednotlivé pohádky (Vodník v pivovaře, 1985; Zlatý copánek, 1988; Ahmed a Hazar, 1991).
Objevila se také na stříbrném plátně. Zahrála si v absolventských filmech J. Valáška (V ulici je starý krám, 1955) a J. Borka (Gambit, 1964). Postavy učitelek vytvořila ve snímcích určených dětem M. Vošmika (Honzíkova cesta, 1956) a J. Valáška (Kouzelný den, 1960). Na přelomu padesátých a šedesátých let hostovala v mladoboleslavském divadle (Helena, W. Shakespeare: Sen noci svatojánské) a divadle Rokoko (kabaret Bapopo). Později účinkovala v zájezdových pořadech pro děti (např. Štěpánčiny a Bertíkovy čáry máry; Pojď, budu ti povídat). Spolupracovala rovněž s rozhlasem.
S prvním manželem, hercem Petrem Haničincem (1930–2007), měla dceru Alexandru (* 1954), z druhého manželství s filmovým režisérem Janem Valáškem (1926–1968) se narodil syn Jan (* 1958). Potřetí se 1971 provdala za herce Jana Přeučila (* 1937). Při stranických prověrkách 1970 byla vyškrtnuta z KSČ. Po sňatku dcery Alexandry s Jiřím Chmelem, signatářem Charty 77, se na počátku osmdesátých let stala objektem zájmu StB. Nesměla vystupovat na obrazovce a v televizi mohla zůstat už jen jako dramaturgyně, nakonec musela ze zaměstnání odejít. Po 1989 se k televizní práci pro děti v omezeném rozsahu vrátila. Několik let moderovala pořad Kuřátka. Obdržela cenu Zlatý krokodýl (1980) a byla uvedena do Dvorany slávy cen TýTý (1998). Zemřela na následky úrazu. Pohřbena je v Praze-Vršovicích.
L: MČE 2, s. 712; ČBS, s. 189; Tomeš 1, s. 413; Fikejz 1, s. 351–352; http://www.csfd.cz (se soupisem pořadů, stav k 29. 12. 2017); http://www.fdb.cz/ (se soupisem pořadů, stav k 29. 12. 2017); Manželské recepty a trocha povídání se Š. H. a Janem Přeučilem, 1998; V. Kovářík, Š. H., 2002; Š. Horáková, Dvojjediná Š. H., 2007; B. Kováříková, Herecké romance – důvěrná setkání s českými herci a jejich láskami, 2011, s. 123–130.
P: Divadelní ústav, Praha, dokumentace.
Zdeněk Doskočil
