HANZL Stanislav 17.12.1938-14.6.1996

Z Personal
Stanislav HANZL
Narození 17.12.1938
Místo narození Praha
Úmrtí 14.6.1996
Místo úmrtí Praha
Povolání 27- Hutník nebo metalurg
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 227

HANZL, Stanislav, * 17. 12. 1938 Praha, † 14. 6. 1996 Praha, metalurg, pedagog

V Praze vystudoval strojní průmyslovou školu a 1957–62 Strojní fakultu ČVUT, obor strojírenská technologie se zaměřením na nauku o materiálech. Obhájil diplomovou práci Vliv plastické deformace v oblasti stabilního austenitu na některé vlastnosti dvou typů konstrukční oceli (Ing. 1962). Začal spolupracovat s Ústavem teoretické a aplikované mechaniky ČSAV a se Stavebním ústavem ČVUT. Od 1964 trvale působil na Strojní fakultě ČVUT, 1968–70 byl členem její vědecké rady. 1964–68 absolvoval postgraduální kurz slévání a svařování na katedře nauky o tváření, odbornou praxi v závodě ČKD – Slévárny a 1973, na základě konkurzu ministerstva školství, studijní pobyt v Ústavu pro výzkum kovů ve Stockholmu. V témže roce obhájil kandidátskou disertační práci Hodnocení formovací směsi s organickým pojivem jako vícefázové soustavy (CSc.). 1976 ho škola vyslala do Enugu v Nigérii, kde přednášel v Technologickém institutu (Institut of Management and Technology), později tam pracoval až do konce pobytu 1981 u firmy Multivar systems (Nig.) Ltd. jako technický ředitel a konzultant pro technické školství, metalurgii a strojní inženýrství. Na ČVUT byl 1983 jmenován docentem a 1991 profesorem strojírenské technologie. H. byl autorem desítek odborných knih, článků a výzkumných zpráv. Přednášel na světových slévárenských kongresech a mezinárodních konferencích. S J. Plachým a A. Růžičkou se stal nositelem patentu na litinu odolnou proti opotřebení, podal řadu dalších patentových přihlášek. 1990 a znovu 1993 byl zvolen rektorem školy, tuto funkci vykonával až do konce života. Současně předsedal České konferenci rektorů a stal se členem výkonného výboru Asociace evropských univerzit (CRE). Od devadesátých let se intenzivně zabýval transformací systému výuky na ČVUT. Zastával řadu organizačních i čestných funkcí: předseda České slévárenské společnosti a její zástupce v Mezinárodním výboru slévárenských technických společností (CIATF), prezident Asociace strojních inženýrů, člen předsednictva Svazu průmyslu a dopravy České republiky, předseda vědecké rady Národního technického muzea v Praze, místopředseda nadace Pangea, čestný ředitel festivalu Techfilm, místopředseda české asociace Římského klubu ad.

In memoriam mu 1997 byla udělena Felberova medaile I. stupně za odborné, pedagogické a organizační zásluhy; téhož roku byla zřízena jeho nadace, od 1999 nesoucí jméno Nadační fond ČVUT S. H., která podporuje české vysokoškolské studenty technických oborů.

D: výběr: Vybrané stati z technologických projektů výrobků (s A. Růžičkou), 1969; Hodnocení formovací směsi s organickým pojivem jako vícefázové soustavy, 1973; Teorie a metodika slévání a svařování. Letecká výroba, 1984; Metalurgie a technologie slévárenských slitin (s A. Růžičkou), 1986; Technologie slévání, tváření a svařování, 1988.

L: ČBS, s. 191; Tomeš 1, s. 417; Informační zpravodaj ČVUT 21/1983, s. 31; Informační bulletin Rektorátu ČVUT, (zvl. číslo), 1996; Aula IV, 1996, č. 3, s. 34–36; Pražská technika, 2001, č. 3, s. 38.

P: Archiv ČVUT, Praha, fond S. H.; fond Rektorát; studijní programy 1964–96.

Eva Boháčová