StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HARTMANN Moritz 15.10.1821-13.5.1872

Moritz HARTMANN
Narození	15.10.1821
Místo narození	Trhové Dušníky (u Příbrami)
Úmrtí	13.5.1872
Místo úmrtí	Vídeň (Rakousko)
Povolání	63- Spisovatel 43- Významný představitel obecní správy
Citace	Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 266
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46933

HARTMANN, Moritz, * 15. 10. 1821 Trhové Dušníky (u Příbrami), † 13. 5. 1872 Vídeň (Rakousko), spisovatel, literární kritik, politik

Syn z kultivované židovské rodiny podnikatele Israela H. a Elisabethy, roz. Spitzové, dcery mladoboleslavského rabína. 1832 začal navštěvovat gymnázium v Praze, 1833–37 pokračoval na piaristickém gymnáziu v Mladé Boleslavi; v té době se manifestačně distancoval od judaismu. 1838 se zapsal na medicínu v Praze, záhy studia opustil. Navázal přátelství v literárních kruzích, sám 1838 debutoval v časopise Ost und West Rudolfa Glasera (báseň Der Drahtbinder), kde publikovali i souputníci z liberálního okruhu Mladé Čechie (Jung Böhmen) Isidor Heller, Friedrich Bach či pozdější H. švagr Alfred Meissner. 1840 přesídlil jako vychovatel do Vídně, kde se stýkal s básníky Nikolasem Lenauem či Anastasiem Grünem. 1844 kvůli svému ostře kritickému postoji vůči politickým poměrům v monarchii odešel do Paříže, poté do Lipska, kde vydal básnickou sbírku Kelch und Schwert (Kalich a meč), v níž vyjádřil svůj hluboký vztah k Čechám jako k porobené vlasti, odvolával se přitom na její slavnou husitskou minulost. V obavách před policejním sledováním odcestoval do Bruselu a Paříže, 1846 se vrátil do Lipska, tam vydal sbírku Neuere Gedichte (Novější básně); 1847 opět krátce pobýval v Praze. Aktivně vystupoval v době revoluce 1848, zastupoval Litoměřice jako poslanec německého Frankfurtského parlamentu, kde se řadil k levici. Literárním plodem této politické epizody se stala satira na poměry v Rakousku Reimchronik des Pfaffen Maurizius (Rýmovaná kronika faráře Maurizia, 1849). Nejtrvalejší ohlas získal jeho historický román z českého prostředí Der Krieg um den Wald, v němž alegoricky popsal neúspěch revoluce v příběhu selských nepokojů v okolí Příbrami. H. se zúčastnil také povstání v Bádensku a nepokojů ve Vídni. Po nezdaru revoluce se obával policejního pronásledování a trestního postihu a 1849 emigroval do Švýcarska, kde vznikla veršovaná idyla Adam und Eva (1851). Cesty po Francii v době pařížského exilu (1850–60) odráží Tagebuch aus Languedoc und der Provence (Deník z Languedocu a Provence) či sbírka bretaňských lidových písní. V té době ho podporovali mecenáš, kritik a překladatel François Sabatier s manželkou, rakouskou zpěvačkou Karoline Ungerovou, a filolog Saint-René Taillandier. Pro domněle závadné články a povídky, jež H. psal jako korespondent listu Kölner Zeitung (část vyšla v souboru Erzählungen eines Unsteten, 1858), byl v Paříži krátce vězněn. Z dalších cest po Anglii, Skotsku a Irsku vzešly poutavé cestopisné prózy. Jako válečný dopisovatel z krymské války pobýval 1854/55 v Turecku, od 1860 vyučoval na ženevské univerzitě literaturu, o dva roky později převzal redakci stuttgartského listu Allgemeine Zeitung a poté časopisu Freya. Do Rakouska se po amnestii vrátil 1868, ve Vídni působil jako redaktor v Neue Freie Presse; dožil v Oberdöblingu (dnes Vídeň). Mnozí současníci oceňovali angažovaný náboj H. textů, pochybovali však o originalitě jeho literární formy a stylu; Heinrich Heine ironicky poznamenal, že H. přitahoval všechny ženy světa vyjma devíti múz. H. kompletní dílo v deseti svazcích vyšlo posmrtně, záhy však upadlo v zapomnění.

D: Kelch und Schwert, Leipzig 1845 (česky jako Kalich a meč, překlad K. Hartmann, 1935); Der Krieg um den Wald, Frankfurt a. M. 1850 (česky s titulem Selská rebelie, překlad E. Makovcová-Illová, 1926); Gesammelte Werke 1–10, L. Bamberger et al. (eds.), Stuttgart 1873–1874; Ausgewählte Werke 1–2, O. Rommel (ed.), Wien 1910; Briefe aus dem Vormärz, O. Wittner (ed.), 1911; Briefe von M. H., R. Wolkan (ed.), Wien 1921.

L: W. Neumann, M. H. Eine Biographie, Kassel 1854; nekrolog, in: Neue Freie Presse 14. 5. 1872, s. 7; K. V. Hansgirg, M. H., in: MVGDB 11, 1873, s. 145–169; Wurzbach 8, s. 4–11 (se soupisem díla a starší literaturou); O. Wittner, M. H.s. Leben und Werke 1–2, 1906–1907; OSN 10, s. 921; H. Laß, M. H. – Entwicklungsstufen des Lebens und Gestaltwandel des Werkes, Hamburg 1963; NDB 7, s. 737–738; ÖBL 2, s. 196–197; BL 1, s. 544–545; BJB 1, s. 77; Literatura s hvězdou Davidovou, A. Mikulášek a kol. (eds.), 1998, s. 134–136; Assimilation and Community. The Jews in Nineteenth-Century Europe, J. Frankel – S. J. Zipperstein (eds.), Cambridge 1992, passim; S. Höhne, M. H.s Krieg um den Wald, in: Politik in der Heine-Zeit, Köln 1998, s. 185–204; S. P. Scheichl, Zur Freundschaftskultur von Prager und Wiener Juden im Vormärz. Briefe aus dem Umfeld von M. H., in: Juden und jüdische Kultur im Vormärz, Bielefeld 1999, s. 165–180; Lexikon der deutsch-jüdischen Literatur, A. B. Kilcher (ed.), Stuttgart 2003, s. 202–204; F. Knopper, H. et le nomadisme de l’âme, in: Le déchirement, Paris 2006, s. 131–152; Czeike 3, s. 66.

P: Wiener Stadt- und Landesbibliothek, Handschriftensammlung; Deutsches Literaturarchiv, Marbach; Kestner Museum, Hannover.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Štěpán Zbytovský, Marie Makariusová