HEEGER Viktor 28.4.1858-5.8.1935

Z Personal
Viktor HEEGER
Narození 28.4.1858
Místo narození Zlaté Hory (u Jeseníku)
Úmrtí 5.8.1935
Místo úmrtí Opava
Povolání 63- Spisovatel
81- Divadel. ředitel nebo majitel div. společnosti
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 385-386

HEEGER, Viktor, * 28. 4. 1858 Zlaté Hory (u Jeseníku), † 5. 8. 1935 Opava, pedagog, spisovatel, politik

Syn arcibiskupského vrchního lesníka Moritze H. z Javorníku (ve Slezsku) a Anny, roz. Reineltové, z Frývaldova (dnes Jeseník). Matka ovdověla a s třemi syny se přestěhovala do Opavy. H. absolvoval opavskou vyšší reálku a učitelský ústav. Prázdniny trávil u strýce, lesníka na Bruntálsku v Heřmanovicích, kde získal vztah k přírodě a seznámil se s lidovými tradicemi a slovesností.

Začal učit na obecné škole ve Velkých Heralticích, později na měšťanské škole v Bruntálu; přitom se angažoval v místních spolcích. Patřil k vášnivým sportovcům; stal se jedním z průkopníků lyžování v českých zemích (1887 uskutečnil první pokusy s lyžemi; 1893 předseda Moravskoslezského spolku lyžařů v Olomouci). Od 1895 vydával v Bruntálu periodikum pro myslivost, kynologii a lyžování Mährisch-schlesisches Jagdblatt (Moravsko-slezský lovecký list), které později vycházelo v Brně pod názvem Illustriertes Österreichisches Jagdblatt (Ilustrovaný rakouský lovecký list). Kvůli onemocnění hrtanu odešel předčasně do penze a věnoval se psaní inspirovanému přírodou. Psal německým slezským dialektem díla převážně s tematikou hor a selství, která se řadí do tzv. Heimatkunst (umění domoviny). Toto umělecké hnutí konce 19. a první poloviny 20. století mělo především literární charakter. Jeho představitelé hájili německé národní prvky, jež spatřovali v tradičním vesnickém a maloměstském životě. H. tvořil humorné povídky ze života prostých lidí, sbíral pověsti, zajímal se o významné osobnosti Slezska, psal divadelní hry.

1892 přesídlil do Brna, kde se zapojil do činnosti nejen německých nacionálních spolků, ale i do Deutsche Volkspartei (Německé lidové strany), za niž byl 1897 zvolen poslancem říšské rady (městská kurie, volební obvod Frývaldov – Bruntál – Krnov – Město Albrechtice – Horní Benešov). Vystupoval proti reformnímu úsilí ministerského předsedy K. Badeniho. 1900 se vzdal poslaneckého mandátu a začal pracovat v tzv. německých obranných spolcích, které působily na pomezí jazykových území. Učil na školách vydržovaných spolky Bund der Deutschen Nordmährens (Spolek německých Severomoravanů) se sídlem v Olomouci a Verein Südmark (Spolek Jižní marka) se sídlem ve Štýrském Hradci. 1909 se vrátil do Opavy. 1912 založil tradici lidového divadla v Rejvízu (v Jeseníkách). 1913 stál u zrodu slezské rolnické divadelní společnosti v Opavě. Během první světové války se podílel na vyhlášení sbírky pro nemocné a raněné vojáky v opavské nemocnici. Po smrti druhé manželky (1920) přesídlil do Lázní Jeseník. Bydlel v domě zvaném Koppenhaus. Odtud zasílal krátké vtipné články (tzv. Koppenbriefe) do opavských novin Deutsche Post. 1923 organizoval loterii ve prospěch kněžského chlapeckého semináře v Bruntálu. Z výtěžku bylo postaveno tzv. Petrinum (později Petrin), které dodnes slouží jako vzdělávací zařízení. Poslední roky života strávil u svých dětí v Opavě. Jeho pohřeb na opavském Městském hřbitově se proměnil v manifestaci němectví, autorem náhrobku byl sochař Engelbert Kaps. Pamětní deska na H. rodném domě ve Zlatých Horách a jeho reliéf na památníku na vrchu Cvilín v Krnově (obojí od Josefa Obetha z 1936) se po 1945 ztratily. 1958 mu byla odhalena pamětní deska v bavorském Memmingenu. Nedaleko rozhledny na Biskupské kupě ve Zlatých Horách nese jeho jméno vyhlídka.

Měl syna Hermanna (* 3. 9. 1888 Bruntál, † 31. 5. 1958 Knittelfeld, Rakousko), lesníka a spisovatele, jenž vydal knihu o svém otci a výbor z jeho spisů, včetně bibliografie, a dcery Annu, provd. Wolfovou, a Hertu, provd. Kubiczkovou.

L: nekrolog, in: E. Weiser, V. H., in: Freudenthaler Zeitung 7. 8. 1935, s. 1–2; Slezsko 8, s. 45–46 (se soupisem literatury); ÖBL 2, s. 236 (se soupisem díla a literatury); BL 1, s. 566; MSA 120, s. 18–19; H. Heeger, V. H., ein teuer Schlesier, 1936, passim; H. Partisch, Österreicher aus sudeten-deutschen Stamme 1, Wien 1961, s. 116; R. Grygar – M. Čep – P. Andrle, Básník, spisovatel, učitel, zakladatel lyžování, člověk V. Emanuel H., in: Bruntálský kurýr 4, 2008, s. 2; I. Hornišer, Cesta V. H. na Grossglockner v roce 1882, in: Sborník Bruntálského muzea, 2012, s. 59–68 (s výběrovou bibliografií); P. Andrle, Kdo u nás lyžoval první?, in: Neviditelný pes 13. 11. 2012 (dostupné z: http://neviditelnypes.lidovky.cz); V. Emanuel H. (1858–1935), in: http://zlatehory.cz/ (stav k 1. 5. 2019); H., V., in: https://kulturportal-west-ost.eu/ (se soupisem literatury, stav k 1. 5. 2019); cs.wikipedia.org (se soupisem díla a literatury, stav k 1. 5. 2019); https://kulturportal-west-ost.eu/biographien/heeger-viktor-2 (stav k 1. 5. 2019).

P: ZA, Opava, Sbírka matrik Severomoravského kraje, matrika nar. řkt. f. ú. Zlaté Hory, inv. č. 3630, sign. Z IX 10, 1854–1859, s. 183; SOkA, Bruntál, osobní fond, č. NAD 1669; Muzeum v Bruntále, osobní fond, č. NAD 3.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Branislav Dorko