Biografický slovník
HEIDENREICH ze Sedlce ?1240-23.10.1320
| HEIDENREICH ze Sedlce | |
 | |
| Narození | kolem 1240 |
|---|---|
| Místo narození | Německo |
| Úmrtí | 23.10.1320 |
| Místo úmrtí | Sedlec (Kutná Hora) |
| Povolání | 49- Náboženský nebo církevní činitel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 397-398 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=77500 |
HEIDENREICH ze Sedlce, * kolem 1240 ? Německo, † 23. 10. 1320 Sedlec (Kutná Hora), cisterciák, opat kláštera v Sedlci, diplomat
H. je známý především jako rádce a důvěrník krále Václava II. a diplomat v době nástupu Jana Lucemburského na český trůn. Podle starších názorů byl saského původu, podle novějšího výzkumu pocházel spíše z Porýní. Jeho sociální původ není znám. V pramenech se poprvé objevil 1282 v roli opata sedleckého kláštera (Kutná Hora). Starší literatura, zejména z 19. století, pracovala s dnes již neprůkaznou variantou, že působil už na dvoře Přemysla Otakara II. H. se na pražském dvoře prosadil až 1288–91 jako rádce a důvěrník Václava II., a to ve společnosti dalšího cisterciáka Dětřicha, opata z Waldsassenu, který byl zároveň otcem-opatem sedleckého konventu. H. se pohyboval kolem krále v době, kdy panovník dal zatknout a poté popravit svého otčíma Záviše z Falkenštejna (1290). To, že cisterciáci podporovali krále proti mocnému Vítkovci a jeho stoupencům, doložila později i Zbraslavská kronika z počátku 14. století, jež vznikla v tamním klášteře, příští fundaci Václava II. První přímá zpráva o kontaktu krále s H. spadá podle Václavovy listiny k 13. říjnu 1290. Panovník opatovi potvrdil nákup několika statků a zdůraznil svoji přízeň. Jejich vzájemný vztah měl být podle Zbraslavské kroniky umocněn tím, že opat údajně pokřtil děti Václava II. Kronika dále uvedla, že se jednalo o všechny jeho potomky, podle posledních výzkumů je však zřejmé, že první tři po sobě narozené děti pokřtil nikoli H., ale s největší pravděpodobností pražský biskup Tobiáš z Benešova (Bechyně). H. je coby kmotr doložen až v listinách od 1291 a dále opakovaně 1292, 1295 a 1299.
V součinnosti s H. dal panovník založit zbraslavský klášter, jemuž se stal sedlecký konvent mateřským subjektem. Slavnostní uvedení osazenstva do nového kláštera se konalo v dubnu 1292. Opatem byl jmenován Konrád z Erfurtu, posléze řečený Zbraslavský, který po Dětřichovi z Waldsassenu stanul po boku H. jako další králův důvěrník a rádce. Výjimečné postavení obou mužů potvrdila i událost 1297, kdy H. a Konrád zpovídali krále a jeho choť Gutu Habsburskou před korunovačním obřadem, k čemuž získali privilegium od papeže Bonifáce VIII. H. se 1300 stal součástí poselstva, které vyjelo naproti příští a v pořadí druhé králově manželce Alžbětě (Elišce) Rejčce (Richenze Velkopolské) při jejím příjezdu do Čech. Výsadní postavení H. na dvoře stvrdila jeho přítomnost během pořízení Václavovy závěti na Starém Městě pražském v domě zlatníka Konráda, kde panovník 1305 zemřel. H. se stal jedním z vykonavatelů poslední vůle Václava II. a zároveň členem komise k sestavení a prověření královských dluhů. Zesnulého krále provázel při pohřebním obřadu, během nějž nad jeho hrobem předčítal pašijový příběh z Matoušova evangelia (jak zachytila Zbraslavská kronika).
Jako opat sedleckého kláštera stál H. v jeho čele téměř čtyřicet let (1282/83–1320). Za H. působení měl sedlecký klášter zisky z dolů otevřených na svém území, později rovněž vybíral poplatky z domů, lázní a mlýnů ve městě. Ještě za života Václava II. se 1304 konvent stal obětí obléhání Kutné Hory vojsky římského krále Albrechta Habsburského. H. 1306, po zavraždění posledního přemyslovského krále Václava III., podpořil s Konrádem Zbraslavským jako uchazeče na trůn Albrechtova syna Rudolfa Habsburského a po jeho smrti již v následujícím roce se H. opět s Konrádem ze Zbraslavi stavěl nesouhlasně k vládě Rudolfova rivala Jindřicha Korutanského (vládl 1306/07–10). Oba podporovali změnu na trůně a přispěli k vyjednávání s novým římským panovníkem Jindřichem VII. Lucemburským, které vyvrcholilo 1310 sňatkem jeho syna Jana Lucemburského s Eliškou Přemyslovnou ve Špýru, a vyhnáním Jindřicha Korutanského z Českého království. H. abdikoval 1320, kdy složil funkci do rukou svého nadřízeného, opata z mateřského kláštera ve Waldsassenu.
H. se 1316, kdy odstoupil ze své funkce Konrád Zbraslavský, účastnil také volby nového opata zbraslavského kláštera, a to z titulu právě nadřízeného mateřského konventu v Sedlci, jemuž byl tzv. otcem-opatem. Konráda nahradil kronikář Petr Žitavský.
L: K. Charvátová, Dějiny cisterckého řádu v Čechách 1142–1420. Fundace 12. století, 1998, s. 129–132; táž, Dějiny cisterciáckého řádu v Čechách 1142–1420, 2002, s. 185–205; táž, Cisterciáci na dvoře posledních Přemyslovců, s. 337–338; táž, Václav II. Král český a polský, 2007, rejstřík; J. Hynková, H. Sedlecký, in: 900 let cisterciáckého řádu. Sborník z konference konané 28.–29. 9. 1998 v Břevnovském klášteře v Praze, K. Charvátová (ed.), 2000, s. 99–155; D. Dvořáčková-Malá, Familiares regis, Duchovenstvo na dvoře Václava II., in: Od knížat ke králům. Sborník k šedesátým narozeninám profesora Josefa Žemličky, 2007, s. 169; táž, K modelu středověkého panovnického dvora jako sociálního systému, in: ČČH 107, 2009, s. 332 a pozn. č. 106; táž, Královský dvůr Václava II., 2011, s. 87–89.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Dana Dvořáčková-Malá
