StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HEINZ Jan Jiří Antonín 24.3.1698-22.5.1759

Jan Jiří Antonín HEINZ
Narození	24.3.1698 (datum křtu)
Místo narození	Svitavy
Úmrtí	22.5.1759
Místo úmrtí	Znojmo
Povolání	75- Sochař nebo medailér
Citace	Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 420-421
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48629

HEINZ, Jan Jiří Antonín (též HEINTZ, Georg Anton), * 24. 3. 1698 Svitavy (datum křtu), † 22. 5. 1759 Znojmo, sochař

V rodišti se vyučil základům kamenosochařského a řezbářského řemesla v dílně sochaře Jana Sturmera. Na tovaryšské cestě do Dolních Rakous se zřejmě prostřednictvím prací italského sochaře a štukatéra Diega Francesca Carloneho seznámil se soudobou štukatérskou tvorbou i volnou plastikou římského baroka. Na jeho rané dílo měly vliv práce Baltazara Permosera z Drážďan (např. socha sv. Josefa s Ježíškem na fasádě františkánského konventu v Moravské Třebové, 1721). V některých pozdějších kompozicích se objevila i silná inspirace tvorbou Matyáše Bernarda Brauna, jehož dílnou ve svých tovaryšských letech patrně prošel (např. socha sv. Jana Nepomuckého ve Svitavách, 1725). Roku 1726 se H. stal měšťanem v Uničově. Tehdy dospěl k vlastnímu originálnímu stylu, v němž byla – na rozdíl od raných prací, v nichž těžil především z převzatých podnětů – patrná originalita a osobitost výrazu, která nevycházela z italských ani z vídeňských vlivů (práce pro Olomouc-Klášterní Hradisko nebo sousoší Oplakávání na Svatém Kopečku byly mistrovskou uměleckou formulací hlubokých vnitřních emocí a prožitků). I přes značnou vyhraněnost tvorby hledal další možnosti a způsoby vyjádření, do jeho mnohostranného díla tedy náležely i sochy svatých v menších moravských obcích (mj. Velké Hoštice, Uhřičice, Hnojice, Dub nad Moravou). Z těchto děl vynikla uničovská apoteóza sv. Jana Nepomuckého a majestátní mariánský sloup korunovaný sochou Madony s Ježíškem (1743). Od července 1738 byl H. měšťanem v Olomouci, 1739–45 tam vlastnil dům čp. 365. Poprvé se oženil 1735, druhý sňatek uzavřel 1737. Poté co ovdověl potřetí a ztratil potomky, odstěhoval se 1748 jako uznávaný umělec do Znojma, kde získal měšťanské právo a zakoupil dům. V regionu získával především církevní objednávky. Kromě venkovních soch a sousoší svatých (Přímětice, Kasárna, Šatov, Břežany) se zaměřil na sochařskou výzdobu kostelů, zaměstnali ho premonstráti v Louce, znojemští minorité a dominikáni. 1755 prodal svůj dům za šest set zlatých Jodoku Meilbeckovi, vstoupil do řádu dominikánů jako laický bratr a přijal jméno Claudius. Poslední léta života pracoval na výzdobě jejich klášterního kostela, kde byl v kryptě pohřben.

D: socha sv. Jana Nepomuckého před kostelem sv. Augustina, Sovinec (dnes místní část Jiříkova /u Bruntálu/), 1728–1729; boční oltáře Navštívení Panny Marie a Božího těla, farní kostel Nanebevzetí Panny Marie, Uničov, 20.–30. léta 18. století; socha sv. Jana Nepomuckého, Lipňany (dnes m. č. Tršic /u Olomouce/), 1730; sochařská výzdoba nástavců bočních oltářů, františkánský klášterní kostel sv. Josefa, Moravská Třebová, kolem 1730; socha Panny Marie, nám. Míru, Ryžoviště (u Bruntálu), kolem 1730; socha Immaculaty před farním kostelem sv. Ondřeje, Vendolí (u Svitav), kolem 1730; alegorie čtyř ročních dob, klášter Hradisko, Olomouc, 1731; sousoší Oplakávání, Svaté schody v rezidenci u poutního kostela Navštívení Panny Marie, Olomouc – Sv. Kopeček, kolem 1731; socha sv. Jana Nepomuckého, Hnojice (u Olomouce), 1732; socha sv. Jana Nepomuckého, Prostějov, 1732; oltářní socha sv. Jana Nepomuckého, farní kostel sv. Mořice, Olomouc, 1733; sousoší sv. Jana Nepomuckého s anděly, Uničov, 1734 (1742?); kalvárie, figury sedících andělů, pohřební kaple rodinné hrobky Žerotínů, kazatelna a křtitelnice, farní kostel sv. Jana Křtitele, Velké Losiny, 1734; socha sv. Jana Sarkandera, farní kostel sv. Mořice, Olomouc, 1735; boční oltář Panny Marie a kazatelna, farní kostel sv. Jana Křtitele, Bohuňovice (u Olomouce), 2. pol. 30. let 18. století; sousoší sv. Jana Nepomuckého, Dub nad Moravou (u Olomouce), 1738–1740; sochy sv. Filipa a sv. Jakuba na hlavním oltáři, kostel sv. Filipa a Jakuba, Litovel, 40. léta 18. století; socha sv. Jana Nepomuckého, Velké Hoštice (u Opavy), 40. léta 18. století; socha sv. Jana Nepomuckého před kaplí, Kasárna (dnes Znojmo), 40. léta 18. století; socha sv. Floriána, Uhřičice (u Přerova), 1742; mariánský sloup, Uničov, 1742–1748; socha Immaculaty na náměstí, sochy sv. Vendelína a sv. Floriána na mostku U Svatých, Račice (dnes č. o. Račice-Pístovice /u Vyškova/), 1744; sousoší Piety u silnice do Hnanic, 1746; socha Immaculaty, Přímětice (dnes Znojmo), 1747; socha sv. Aloise, tamtéž, 1748; socha sv. Josefa s Ježíškem, Rančířov (u Jihlavy), 1748; sochařská výzdoba kaple sv. Norberta, kostel Nanebevzetí Panny Marie a sv. Václava, Louka, 1748; socha sv. Floriána, zámecký park, Břežany (u Znojma), 1749; sochy sv. Augustina a sv. Heleny na hlavním oltáři, kostel sv. Hyppolita křižovníků s červenou hvězdou, Hradiště (Znojmo), 50. léta 18. století; hlavní oltář v bývalém špitálním kostele sv. Alžběty Uherské, Znojmo, 50. léta 18. století; sochy sv. Václava a sv. Ludmily v kapli sv. Jana Nepomuckého, kostel Nalezení sv. Kříže, tamtéž, po 1753; sochy sv. Kateřiny a sv. Markéty, sochy sv. Karla Boromejského a sv. Rocha, sochy sv. Jindřicha Suso a sv. Růženy Limské, reliéfní štuky alegorie Víry, Naděje a Lásky, sousoší Král David a andělé hudebníci, varhanní skříň, tamtéž, po 1755.

L: Toman 1, s. 316; M. Stehlík, Zum Werke des mährischen Bildhauers Georg Anton H., in: SPFFBU, F 10, 1966, s. 39–50; J. Medlíková, Život sochaře J. J. A. H. a jeho uničovské dílo, 1971 (diplomová práce, FF UP, Olomouc); M. Stehlík, H., Pacák, Thény, Rohrbach nebo Tischler?, in: SPFFBU, F 26–27, 1982–83, s. 41–47; DČVU 2/2, s. 525–528; NEČVU 1, s. 252; I. Krsek – Z. Kudělka – M. Stehlík – J. Válka, Umění baroka na Moravě a ve Slezsku, 1996, s. 96–98, 392, 397, 627; H. Zápalková, J. A. H. 1698–1759 (katalog výstavy), 2011; M. Stehlík, Sochařský svět J. A. H., 2013; cs.wikipedia.org (stav k 23. 9. 2019); https://www.knihovnazn.cz/index.php/referaty/osobnosti-regionu/2799-heinz-jii-antonin-1698-1759.html (stav k 23. 9. 2019).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Lenka Kudělková