Biografický slovník
HEJRET Jan 13.11.1868-2.10.1947
| Jan HEJRET | |
 | |
| Narození | 13.11.1868 |
|---|---|
| Místo narození | Zruč (u Plzně) |
| Úmrtí | 2.10.1947 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
68- Redaktor nebo žurnalista 55- Jazykovědec |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 434 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47125 |
HEJRET, Jan, * 13. 11. 1868 Zruč (u Plzně), † 2. 10. 1947 Praha, žurnalista, spisovatel, slavista
Prvorozený syn kováře Jana Nepomuka H. ze Zruče a Marie, roz. Tomáškové. Z německého premonstrátského gymnázia v Plzni přešel na české gymnázium, kde maturoval. Během studií jej názorově ovlivnili pedagog a polonofil František Alois Hora a publicista Ignát Hořica, jenž získal H. pro ideu spolupráce s jihoslovanskými národy a pro podporu českého národního hnutí ve Slezsku. 1888 se H. vydal na dráhu žurnalisty. Zahájil ji v panslavistickém periodiku Velehrad v Kroměříži. Pak stanul v čele politicko-hospodářského časopisu Pozor v Olomouci, pracoval jako redaktor Píseckých listů a 1894 až 1904 Plzeňského obzoru (zde 1899–1900 uveřejňoval i čtrnáctideník Vzkříšení). Odtud se přesunul do Prahy. 1904–5 působil v Národních listech, než zakotvil v redakci Národní politiky, v níž převzal funkci referenta pro slovanské záležitosti a až do penze (1936) řídil tzv. menšinovou a slovanskou hlídku. Zasedal v profesních organizacích (od 1905 člen Spolku českých žurnalistů, po 1918 místopředseda Syndikátu československých novinářů). Připravoval sjezdy slovanských novinářů.
H. propagoval slovanskou vzájemnost. Slovanské národy poznával během novinářské praxe (pseudonym Cyril Kolokol), navazoval společenské kontakty doma i v zahraničí. V Plzni vedl večerní kurzy ruštiny. 1899 se zúčastnil oslav stého výročí narození A. S. Puškina v Rusku, 1912–13 pobýval u bulharské armády coby reportér z první balkánské války. Ve vlastní režii 1908–10 vydával edici Českoslovanská korespondence, publikoval brožury o životě a díle J. Husa, J. Kollára, K. Havlíčka a F. Palackého. Působil ve spolcích s národně obranným programem. Stal se členem Národní jednoty pošumavské a od 1907 zahraničního výboru Národní rady české (NRČ). 1910 spoluinicioval anketu o českém vystěhovalectví, spojil se např. s Jiřím Viktorem Figulusem, potomkem J. A. Komenského, žijícím v Johannesburgu, a po 1918 mu pomohl přesídlit do ČSR. Podílel se na založení Osvětového svazu (1905) a Menšinového muzea (1909).
Udržoval styky s Lužickými Srby (od 1908 člen Lužicko-srbského spolku, později Společnosti přátel Lužice, jejímž byl 1919–39 předsedou). 1916–41 fungoval ve výboru Moravskoslezské besedy a v pražských spolcích Slezan, Národní jednota slezská a Slezský kulturní ústav (1909–32 místopředseda, 1932–41 předseda). 1917 přispěl do Slezského čísla časopisu Národ, které předznamenávalo aktivitu Národní jednoty slezské na Těšínsku. 1918–20 veřejně prosazoval celistvost území Těšínska v ČSR; působil v Československé plebiscitní komisi. Vůči Polsku si zachoval realistický postoj (zvláště ve třicátých letech 20. století v souvislosti s rozpínavostí Německa). Od 1928 vyučoval na Svobodné škole politických nauk v Praze. 1929 byl zvolen do prvního odboru Slovanského ústavu v Praze. Po nacistické okupaci a vyhlášení protektorátu byl pod policejním dohledem, na jaře 1941 se stáhl do soukromí. 1929 vznikla v Březové-Větřkovicích na Opavsku Knihovna redaktora H., téhož roku mu bulharský car udělil důstojnický Kříž národního řádu, později získal jugoslávský Řád sv. Sávy a Řád Polské republiky. Byl čestným členem řady spolků.
H. se oženil 1895 v Kroměříži s dcerou knihkupce Růženou, roz. Procházkovou (* 29. 1. 1875 České Budějovice), s níž měl šest dětí: Terezii (* 1896), Josefa (* 25. 11. 1897 Plzeň, † 25. 10. 1951 Praha), Jana (* 1899, † 1981), Olgu (* 1903, † 1945), Marii (* 1908) a Bohuslava (* 1911). Josef H. byl novinářem a diplomatem. 1931–33 zastával pozici tiskového atašé ve Vídni, 1935–39 ve Varšavě. Za druhé světové války pracoval v administrativě zahraničního odboje v Paříži a Londýně. 1945–48 vedl diplomatickou misi v Polsku. Dcera Olga H. se rovněž zapojila do protinacistického odboje; od 1942 byla vězněna v koncentračních táborech.
D: výběr: Pod praporem cyrilometodějským, 1894; K volební úpravě, 1895; K programu realistův, 1900; K. Havlíček a naše politika, 1903; Pangermanismus a Slovanstvo, 1909; Vystěhovalecká otázka, 1909; Slovanská žurnalistika, 1910; Těšínsko, 1919; Hraničáři, jejich státní význam a práce, 1937.
L: J. Páta, J. H. K šedesátinám novináře, spisovatele a slovanského pracovníka, 1928; týž, J. H. K životní sedmdesátce českého novináře, spisovatele, menšinového a slovanského pracovníka, 1938; nekrology: A. Seifert, J. H. nám odešel…, in: Náš Hraničář 2, 1947, č. 19, s. 89–90; V. Ficek, Za J. H., in: Slezský sborník 45, 1947, s. 92–93; A. Frinta, Za redaktorem J. H., in: Slovanský přehled 33, 1947, s. 557–558; OSN 28, s. 553; OSND 2/2, s. 1068; MSN 3, s. 121; Tomeš 1, s. 441–442; Slezsko 4, s. 42–43; J. Knapík – J. Knapíková, Slezský konzulát v Praze, 2010, s. 111–114, 173–176, 193–197; J. Mlýnek, Osobnost novináře J. H., 2012 (bakalářská diplomová práce, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Slezská univerzita, Opava; s bibliografií a literaturou).
P: LA PNP, Praha, osobní fond; AHMP, Spolkový katastr, 1906–1957, sign. IX/159; SOA, Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, matrika nar. řkt. f. ú. Druztová 12, 1854–1871, s. 167; MZA, Brno, fond E 67 Sbírka matrik, matrika odd. řkt. f. ú. Kroměříž – Panny Marie, sign. 7992, 1882–1900, fol. 176
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jiří Knapík
