StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HELLER Bedřich 16.6.1879-26.4.1960

Bedřich HELLER
Narození	16.6.1879
Místo narození	Kovač (u Jičína)
Úmrtí	26.4.1960
Místo úmrtí	Švýcarsko
Povolání	35- Odborník sklářství nebo keramiky
Citace	Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 451
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=133577

HELLER, Bedřich (též Fritz), * 16. 6. 1879 Kovač (u Jičína), † 26. 4. 1960 Švýcarsko, chemik, sklářský podnikatel

Otec Markus H. (1841–1906) vlastnil cukrovar. S manželkou Julií, roz. Kahnovou (1837–1919), měl osm dětí. H. maturoval 1898 na vyšší reálce v Litoměřicích, chemii, přírodní vědy a strojní inženýrství absolvoval na Vysoké technické škole v Curychu (Dipl. ing. 1903). Za studií byl asistentem chemika Georga Lungeho, 1903–04 působil v laboratoři firmy Riebeck’sche Montanwerke AG v Halle (Saale) a podnikl studijní cestu po západní Evropě a USA. Od 1904 pracoval na Plzeňsku v Dolových a průmyslových závodech (dříve J. D. Starck) v Kaznějově. Firma měla další pobočky v Dolním Rychnově na Sokolovsku, Třemošné a Břasích (u Plzně). H. sestrojil nový typ generátoru pro vytápění sklářských pecí schopný zplynovat méně kvalitní uhlí, získal patent na dobývání síry z domácích surovin, zejména z uhlí. 1909 se stal technickým, od ledna 1918 generálním ředitelem podniku a poté přesídlil do Prahy. 1923 složil funkci kvůli rozporům ve vedení a s vysokým odstupným odešel.

Od 1920 působil jako prezident Hospodářského svazu sklářských průmyslníků v Československé republice (od listopadu 1938 čestný prezident), tedy klíčová osoba sklářského průmyslu a exportu. Byl také členem výboru Ústředního svazu československých průmyslníků a železničním radou. Méně se dařilo jeho vlastnímu podnikání, 1920 musel uzavřít závody v Oloví (u Sokolova) a Třemošné. Nadále se věnoval organizační práci ve svazu sklářských průmyslníků, jako člen správní či dozorčí rady zasedal ve vedení skláren Fischmann a synové v Teplicích, Mühlig Union v Řetenicích (Teplice) či v Inwaldově sklárně v Praze na Zlíchově. Řadil se též k funkcionářům Masarykovy akademie práce.

Vedle odborných pojednání psal také básně a beletrii. 1904 se oženil s Tinou, roz. Lenkeovou, s níž měl dvě dcery (po jejich brzké smrti adoptoval další děvče). V obavách o svůj další osud se rodina na podzim 1938 vystěhovala do Švýcarska a usadila se ve Fribourgu. Nacisté zabavili H. majetek v Čechách a Rakousku (Gresten u Amstettenu) z rasových důvodů; jednalo se nejen o bankovní konta a nemovitosti, cennou knihovnu, ale také o rozsáhlou kolekci obrazů a prvotisků, jejichž byl H. sběratelem. V rámci vypořádání finančních nároků obětí holocaustu jeho potomci na přelomu tisíciletí usilovali o navrácení části majetku.

D: Gedichte, Offenbach am Main 1931; Grestner Idylle, tamtéž 1933; Erzählung aus Lugano, Berlin 1935.

L: Album representantů, s. 957; ČsB 1, nestr.; Köpfe, s. 88; P. Kosatík, Bankéř první republiky. Život dr. Jaroslava Preisse, 1996, s. 176; M. Grisa, Působení Ing. F. (B.) H. u firmy Dolové a průmyslové závody, dříve J. D. Starck, a jeho příjmy, in: Minulostí Západočeského kraje 50, 2015, s. 212–224.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Tomáš Burda