Biografický slovník
HELLER Jakob Moises ?1760-7.11.1815
| Jakob Moises HELLER | |
 | |
| Narození | ?1760 |
|---|---|
| Místo narození | Kynšperk nad Ohří |
| Úmrtí | 7.11.1815 |
| Místo úmrtí | Brno |
| Jiná jména | HÄLLER |
| Povolání |
33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 453-454 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=143299 |
HELLER, Jakob Moises (též HÄLLER), * kolem 1760 Kynšperk nad Ohří, † 7. 11. 1815 Brno, manufakturní podnikatel
Syn nájemce palírny Moisese Löbla Löwyho. Od dvanácti let pobýval v Sasku, kde se seznámil s výrobou jemné vlněné látky (cajku), po návratu domů si v Kynšperku se svým zámožným švagrem Aronem Austerlitzem najali obratné saské tkalce a provozovali tkalcovství. Výrobky nakupovali také od okolních tkalců, barvili je, apretovali a řadu let prodávali na trzích v Plzni, Brně a ve Vídni. Za pobytu ve slezské Vratislavi se H. seznámil s výrobou pálenky a rosolky. 1784 převzal nájem palírny na Moravě na císařském panství v Hodoníně. V okolí si pronajal také pozemky a na tamní písčité půdě začal pěstovat brambory. K téže činnosti podněcoval místní poddané, levně jim prodával sadbu nebo ji chudým daroval (jeho dobročinnost vůči obyvatelům města po požáru 1794 potvrdila obecní rada v Hodoníně). Aby se mohl zdržovat v Brně, kde se zajímal o výrobu vlněného sukna, jemného i pevného (kazimíru), si 1795 pronajal (se svolením zemského gubernia a c. k. generálního zemského velitelství) tavernu na Špilberku, kde mohl obchodovat s vlastní pálenkou. Sám bydlel na tehdejším předměstí Nové Sady.
Znalosti z vlnařské výroby uplatnil ve spolupráci s brněnským soukenickým mistrem Franzem Titzem. Ten měl sice živnostenské oprávnění k výrobě, chyběl mu však kapitál k osamostatnění, proto většinou pracoval za mzdu pro druhé výrobce. Na předměstí Křídlovice mohl Titz díky H. financím vyrábět jemná sukna a kazimír na několika stavech. H. se tak stal prvním židovským vlnařským podnikatelem v Brně, který současně v okolí zajišťoval obživu dvěma stům domácích přadlen vlny. Titze však na základě udání jiných soukeníků začaly vyšetřovat úřady, že kryje H. židovské podnikání. Od 1797 měl H. zakázáno obchodovat se suknem, které pro něj podle smlouvy vyráběl Titz (nadále si měl sukno výrobce prodávat sám, čehož však nebyl schopen, neboť mu scházel jak kapitál, tak obchodní kontakty). 1802 H. proto požádal gubernium o udělení továrního oprávnění na své jméno. K žádosti uvedl své znalosti a zkušenosti i to, že je vynálezcem valchy poháněné koňskou silou, která není závislá na vodě a v Brně byla již úspěšně vyzkoušena. Jeho finanční zajištění dosvědčovalo nejen vybudování podniku v Křídlovicích, ale také jeho roční daně ve výši tři sta zlatých. V obšírné žádosti uváděl rovněž vlastní zásluhy, aby dokázal, že předsudky připisované jeho souvěrcům (prospěchářství, touha po penězích a lichvářství) v jeho případě neplatí. Odvolával se také na znění §10 tolerančního patentu pro židy na Moravě, který od 1782 zaručoval stejné podmínky pro podnikání vyznavačům židovského náboženství i křesťanům, i na §11, který židům poskytoval možnost zakládat s pomocí státu manufaktury a továrny. Jeho žádost byla 1803 zamítnuta s odůvodněním, že toleranční patent se vztahuje jen na moravské židy, kdežto on přísluší do Čech, a také proto, že podle nejvyššího rozhodnutí z roku 1801 bylo v Brně – až na výjimky – zakázáno zřizování dalších továren. I proto, že nebyl řádně vyučen, mu bylo doporučeno, aby po skončení pronájmu taverny (1804) založil svůj podnik v Čechách, kam patří. H. se odvolal do Vídně ke dvorské komoře, následovalo rozsáhlé šetření a 1804 jeho odvolání uspělo. Podle guberniálního dekretu mohl firmu nadále provozovat a užívat názvu Jacob Hällerische k. k. priv. Feintuchfabrik. Svůj majetek odkázal synovci Jakobu H. z Kynšperka, který měl pod stejným názvem v podnikání pokračovat.
H. se stal mecenášem brněnské Všeobecné nemocnice, založil nadaci ve výši dvaceti osmi tisíc zlatých, z nichž jí měly plynout úroky. Po bitvě u Aspern (1809) se věnoval péči o zraněné vojáky a finančně přispěl na zkrášlení vrchu Františkov (Franzensberg) v Brně.
L: J. Janák, Vlnařská velkovýroba na Moravě a ve Slezsku v letech 1740–1848, in: Moravský historický sborník, A. Verbík – K. Blažek (eds.), 1986, s. 209; týž, Auspitz a Häller – úspěšná a neúspěšná židovská podnikatelská rodina, in: XXVI. Mikulovské sympozium 2000. Moravští Židé v rakousko-uherské monarchii (1780–1918), 24. – 25. října 2000, E. Kordiovský et al. (eds.), 2003, s. 77–89.
P: MZA, Brno, fond B 14 Místodržitelství st., kart. 2104.
Bohumír Smutný
