Biografický slovník
HERBERSTEINU z (šlechtický rod)
| HERBERSTEINU z šlechtický rod | |
 | |
| Povolání | 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu |
|---|---|
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 495-496 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47250 |
z HERBERSTEINU, šlechtický rod
Starobylý rod pocházel ze Štýrska, koncem 13. století byla jeho sídlem tvrz Herberstein. Za doloženého zakladatele je považován Otto (z Hartbergu, † 1338/40). H. byli 1537 povýšeni do říšského stavu svobodných pánů, 1644 díky činnosti štýrského hejtmana Johanna Maximiliana H. (1601–1680) obdržel jeden z členů rodu titul hraběte, později (1648, 1652, 1656) ho následovali i jiní členové rodu, 1710 jedna z větví dosáhla titulu říšských hrabat. Z příslušníků rodu vynikl Siegmund von H. (1486–1566), císařský vyslanec v Dánsku, Polsku, Rusku a Nizozemí, jehož paměti v kontinentální Evropě podnítily systematický zájem o Rusko. K rozdělení rodu na starší a mladší větev došlo v 15. století v historicky doložené čtvrté generaci, kdy se zakladateli obou větví stali bratři Georg († 1458) a Andreas († 1442). V 17. a 18. století, zejména po spříznění s Eggenberky, rodu patřila asi pětina Štýrska. Členové starší štýrské větve byli častokrát pověřováni správou Štýrska či Korutan. Rod se v obou větvích dále bohatě rozrostl, nejprve do dalších rakouských dědičných zemí a později i do zemí České koruny. Jednotliví členové rodu se v Čechách a na Moravě objevili již 1680, kdy český inkolát obdrželi bratři Ferdinand Ernst (1633–1691) a Johann Weikard (1635–1691), pocházející v rakouské větve H.-Matzen. H. sice v českých zemích zakoupili několik statků (především Landštejn a Třešť, dočasně Skřivany, Hostačov, Golčův Jeníkov), centrum majetku však zůstávalo v rakouských zemích. 1692 byl založen fideikomis, obsahující rozhodnutím císaře Leopolda I. pouze Třešť a dolnorakouské Illmau, po obnovení fideikomisu 1717 se jeho centrem stal Landštejn. Tato větev H. vymřela salcburským kanovníkem Karlem Nepomukem (1763–1837), její statky v Čechách a na Moravě zdědili svobodní pánové von Sternbach.
Počátkem 17. století založil Johann Bernhard H. († 1665) slezsko-kladskou větev rodu se sídlem v Grafenortu (Gorzanów). Po vymření této větve 1728 zdědila fideikomisní panství Grafenort štýrská větev. Jeden z jejích představitelů Johann Hieronymus (1772–1847) sňatkem s hraběnkou Marií Henriettou Salm-Neuburg zdědil na Moravě panství Jevíčko a stal se zakladatelem moravské větve se sídlem ve (Velkých) Opatovicích. Jeho mladší syn Johann Friedrich (1810–1861) sňatkem s hraběnkou Theresií Dietrichštejnovou založil českou větev se sídlem v Libochovicích, která se od 1896 nazývala H.-Proskau. I příslušníci těchto „českých“ větví spravovali souběžně majetek v rakouských zemích, převážně v domovském Štýrsku. V důsledku ztrát způsobených pozemkovou reformou prodali 1924 zámek ve Velkých Opatovicích a zbavili se i ostatních statků na Moravě. Majetky v Čechách (Libochovice, Budyně nad Ohří, Nepomyšl, Vlachovo Březí, Vrbičany) byly po 1945 konfiskovány. H. se pak koncentrovali na správu svých statků v Rakousku, zejména ve Štýrsku.
L: NDB 8, s. 577–580; Wurzbach 8, s. 325–329; R. J. Meraviglia, Der Böhmische Adel, 1886, s. 227; H. von Kadich – K. Blažek, Der Mährische Adel, 1899, s. 45–46; V. Král z Dobré Vody, Der Adel Böhmens, Mährens und Schlesiens, 1904, s. 85; J. E. Kirnbauer von Erzstätt, Niederoesterreichischer Adel I, 1909, s. 181; P. Mašek, Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích, 1999, s. 102–104; J. Halada, Lexikon české šlechty, 1999, s. 188–189; Almanach českých šlechtických rodů, 2003, s. 172–183; P. Koblasa, Landštejnské panství v táborském kraji jako reálné svěřenství v držení hrabat z H., in: Paginae historiae 27, 2019, s. 61–69; L. Veselá, Rodinná kronika H. ve Vatikánské knihovně (Reg. lat. 1690). Nově identifikovaný rukopis ze švédské knižní kořisti, in: Studie o rukopisech 49, 2019, s. 49–61; www.patricus.info/panstvo.htm (H, stav k 19. 3. 2021).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Pavel Cibulka
