StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HERING František Adolf 3.7.1853-30.8.1910

František Adolf HERING
Narození	3.7.1853
Místo narození	Karlov (č. o. Roztoky u Křivoklátu)
Úmrtí	30.8.1910
Místo úmrtí	Mariánské Lázně
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 513-514
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47268

HERING, František Adolf, * 3. 7. 1853 dvůr Karlov (č. o. Roztoky u Křivoklátu), † 30. 8. 1910 Mariánské Lázně, strojní inženýr, dopravní technik

Narodil se jako nejstarší ze tří synů v rodině Václava Häringa, mistra ovčáka na fürstenberském velkostatku. Studoval na nižším gymnáziu v Praze a maturoval na reálné škole v Karlíně. (Vysokou školu absolvoval až později, 1889–92, a to jako mimořádný student ČVUT.) Po maturitě praktikoval dva roky v kladenské Poldině huti, 1870 přijal zaměstnání ve firmě F. Ringhoffer na Smíchově, kde pracoval jako inženýrský asistent, později vrchní inženýr kreslíren a od 1884 vrchní inženýr provozu vozáren, nejdůležitější části podniku. Již 1891 byl jmenován jejich ředitelem, současně mu byla udělena nejprve kolektivní a poté i samostatná prokura a stal se členem rodinné rady Ringhofferů. Vedl rozsáhlý export do Ruska, Rumunska, Bulharska, Srbska, Turecka, Francie a severní Afriky. Díky svým podrobným znalostem konstrukce i technologie výroby vagonů, mimořádným komunikačním schopnostem i aktivní znalosti šesti jazyků byl jako obchodní zástupce velmi úspěšný, a pomáhal tak vyrovnávat výkyvy v poptávce na území Rakouska-Uherska. Podnikal studijní a obchodní cesty téměř po celé Evropě a do Severní Ameriky. O cestě do zámoří napsal 1896 knihu Cestovní upomínky z Ameriky.

Jako řediteli mu byla kromě ekonomických otázek svěřena také odpovědnost za sociální programy Ringhofferových závodů. 1883 se stal starostou penzijního spolku firmy, byl přednostou závodní nemocenské pokladny a předsedou firemního Výboru pro vedení veškerých ku blahu dělnictva směřujících zařízení. Komplex sociálních opatření (výstavba domů a bytů pro zaměstnance, pojištění, sociální podpora, výuka učňů i zdravotní péče) patřil v té době k pokrokovým a vzorovým i pro další srovnatelné podniky. Na své funkce v podniku rezignoval ze zdravotních důvodů 1907.

Vedle svého povolání se H. intenzivně věnoval dalším odborným a společenským aktivitám. Pracoval v komisích ministerstva obchodu, psal odborná pojednání z oblasti dopravy, účastnil se národních i evropských výstav (např. v Paříži nebo v Chicagu) a referoval o nich ve zprávách pro ministerstvo. Pracoval v přípravné komisi pro pražskou Jubilejní zemskou výstavu 1891. Patřil ke spoluzakladatelům České matice technické, založené 1895 jako nakladatelské družstvo k podpoře publikování české technické literatury. (Mezi zakladatelské osobnosti patřili i František Křižík, Josef Hlávka, Josef Šolín či Albert Vojtěch Velflík.) 1897 byl jmenován komerčním radou při pražském obchodním soudu, 1901 obchodním radou – členem stálé komise pro mezinárodní obchodní statistiku, členem kuratoria technologického muzea při pražské obchodní komoře. 1906 se jako respektovaný národohospodář stal členem tehdy založeného Národohospodářského ústavu ČAVU a nějaký čas stál jako prezident v jeho čele, 1908 rezignoval ze zdravotních důvodů.

Patřil také ke sběratelům výtvarného umění a organizátorům uměleckého života. 1908–09 zasedal v kuratoriu české sekce Moderní galerie. (Z pozůstalosti přešla část H. umělecké sbírky do Národní galerie.) Byl aktivním členem Krasoumné jednoty, osobně se přátelil s řadou známých osobností, např. Vojtou Náprstkem, cestovatelem Josefem Kořenským (na jehož cesty také finančně přispíval), nebo kritikem a literárním historikem Františkem Bílým. Podporoval Zemský spolek pro výchovu a opatřování slepých v Praze, od 1897 byl čestným členem smíchovského podpůrného spolku vysloužilců ad.

Za své odborné i společenské zásluhy obdržel rytířský kříž Řádu Františka Josefa, Řád železné koruny III. třídy a důstojnický Řád rumunské koruny.

Jeho manželství s Emilií, roz. Ulrichovou, které uzavřel 1874, zůstalo bezdětné. Zemřel během léčebného pobytu v Mariánských Lázních. Pohřben byl na hřbitově Malvazinky.

D: Vznik a vývoj výroby železničních vozů, in: Úřední skupinový katalog č. 2, Jubilejní výstava obvodu Obchodní a živnostenské komory v Praze roku 1908, 1908.

L: OSN 11, s. 170; 28, s. 561; OSND 2/2, s. 1092; MSN 3, s. 153; Národní listy 14. 1. 1892, s. 4; Národní politika 4. 2. 1892 (ranní vyd.), s. 3; tamtéž, 1. 3. 1892, s. 2 (zprávy spolkové); Národní listy 19. 9. 1897, s. 3; Národní politika 21. 12. 1897, s. 3; tamtéž, 2. 4. 1901, s. 4; Sto let práce České matice technické, 1895 až 1995, 1995, s. 12; P. Hering, Ing. F. A. H. ve službách firmy F. Ringhoffer, in: Fenomen Ringhoffer. Rodina. Podnikání. Politika, 2019, s. 144–149 (foto); cs.wikipedia.org (stav k 20. 8. 2020).

P: Archiv ČVUT, Praha; NA, Praha, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 175, obr. 77.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Hering