Biografický slovník
HERITES František 27.2.1851-19.1.1929
| František HERITES | |
 | |
| Narození | 27.2.1851 |
|---|---|
| Místo narození | Voňany |
| Úmrtí | 19.1.1929 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
63- Spisovatel 68- Redaktor nebo žurnalista 16- Farmakolog nebo farmaceut |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 516 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47270 |
HERITES, František, * 27. 2. 1851 Vodňany, † 19. 1. 1929 Praha, spisovatel
Třetí z deseti dětí lékárníka Antonína Karla H., který byl šestnáct let starostou Vodňan, a jeho ženy Anny, roz. Sehnalové. 1869 maturoval na gymnáziu v Písku, kde navázal přátelství s pozdějšími spisovateli Otakarem Mokrým a Josefem Holečkem. 1871 spoluredigoval studentský almanach Anemonky. Na otcovo přání studoval 1870–72 farmacii na univerzitě v Praze, školu dokončil ve Štýrském Hradci (PhMgr.), kde začal praktikovat. Později pracoval v Rožnově pod Radhoštěm, Netolicích a v Praze. Po smrti otce převzal 1883 rodinnou lékárnu. Zasedal v obecním zastupitelstvu za mladočeskou stranu, 1892–96 byl starostou Vodňan a jednatelem Národní jednoty pošumavské. Město napojil na železnici, inicioval založení městské galerie a zahájil novogotickou přestavbu farního kostela Narození Panny Marie za účasti pražských přátel, architekta Josefa Mockera a malíře Mikoláše Alše. K jeho širokému přátelskému okruhu patřili Josef Václav Sládek či Julius Zeyer, který se na H. výzvu po smrti své matky a roztrpčen literárním nezdarem 1887 odstěhoval do Vodňan (do Prahy se vrátil 1899). Ve Vodňanech se k H. přátelsky přimkl také Otokar Mokrý, který tam působil jako notář, do města zajížděl též Jaroslav Vrchlický. Společně tvořili jádro literární skupiny lumírovců. 1896 musel H. kvůli zadlužení prodat dům a lékárnu na náměstí, odstěhoval se do nájemního bytu na Novém Městě pražském. Pracoval jako revizor účtů, od 1897 sekretář Lékárnického grémia až do 1925, kdy byl penzionován.
H. často cestoval. 1883 putoval s Mokrým a Holečkem po Slovensku, 1875 navštívil Itálii, 1885 Dalmácii, 1893 s rodinou Světovou výstavu v Chicagu. Tam se setkal s Antonínem Dvořákem a přivezl do Evropy pro berlínského nakladatele Simrocka některé Dvořákovy rukopisy, včetně partitury Symfonie č. 9 e moll Z Nového světa. Jako novinář pracoval rok v Argentině. 1896 znovu zajel do USA, 1902 se spisovatelskou delegací do Paříže.
Jako redaktor se 1896–99 uplatnil v Časopisu českých lékárníků, 1903–14 v literárním časopisu Máj, současně pracoval ve vedení nakladatelství stejnojmenného spolku spisovatelů. Fejetony a žánrovými povídkami přispíval do periodik Lumír, Květy, od 1880 do Národních listů, později do Zlaté Prahy, Máje, Ruchu, Švandy dudáka, Světozoru aj. Byl členem Svatoboru, Umělecké besedy, od 1912 České akademie věd a umění (vykonával také funkci jejího sekretáře a od 1924 jednatele její IV. třídy). 1925 podstoupil nezdařenou oční operaci, po níž oslepl. V závěru života se o něj starala dcera Božena. Pohřben byl v rodišti.
Síla literárního díla H. je v drobné próze, maloměstském obrázku, causerii, fejetonu. Psal lidovou přístupnou formou, ve své době byl hojně čten. Od 1869 uveřejňoval v časopisech básně a překlady. První soubory drobných próz byly významné zejména tematicky (Arabesky a kresby 1–2, 1880–1883; Z mého herbáře, 1882). Sociální kriticismus čerpal z důvěrné znalosti maloměstského prostředí (Za dědictvím, 1883; Maloměstské humoresky 1–2, 1885–1886; Psáno pod čarou, 1885). Jeho nejživější prózou je novela Tajemství strýce Josefa (1885). Pokusy o společenský román neuspěly (Jan Přibyl, Křemen a hlína, Pozlátko aj.), stejně jako tvorba pro divadlo, z níž byla vydána pouze drobná deklamovánka Stařeček v souboru J. Švába-Malostranského Malá antologie vybraných deklamací [1905]. Postupně u H. i v drobném žánru začala převažovat popisnost a stereotyp. Nový tón přinesly fejetony z výpravy do zámoří Amerika a jiné črty z cest (1913). H. se pokusil o dobrodružnou četbu pro mládež z amerického prostředí Román kapitána Hartise (1910) a Bratři Hartisovi (1913). Literární a dokumentární cenu neztratily Vodňanské vzpomínky (1904) na jeho literární přátele Zeyera a Mokrého.
Oženil se 1880 s Marií, roz. Martanovou. Dcera Marie (1881 až 1970), provd. Kohnová, byla houslistka, dcera Božena (1883–1963) se stala středoškolskou profesorkou češtiny a francouzštiny a literární historičkou. Jeho prasynovcem byl básník Jan Skácel (1922–1989).
L: výběr: OSN 11, s. 171; 28, s. 561; OSND 2/2, s. 1093; F. Matoušek, F. H., 1911; Přátelé Zeyer a H. Vzájemná korespondence z let 1880–1900, B. Heritesová (ed.), 1941; Kunc 1, s. 225–228; Čeští spisovatelé 19. století, 1971, s. 62–63; LČL 2/1, s. 153–155 (se soupisem díla a další literaturou); Slezsko 12, s. 21; ČAVU, s. 137; K. Pavlíčková, Vodňanská léta F. H., 2006; Vodňanské paměti a vzpomínky F. H., J. Louženský (ed.), 2009; cs.wikipedia. org (s bibliografií a další literaturou, stav k 20. 3. 2020); M. Kuna, Reflexe osobnosti a díla. Lexikon osob, 2017, s. 201.
P: LA PNP, Praha, fond F. H. (inventář J. Wagner, 1975); fond Božena Heritesová.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Kučera
