StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HERNYCHOVÉ rodina

HERNYCHOVÉ rodina
Povolání	33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 526-527
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=82689

HERNYCHOVÉ, rodina podnikatelů v textilním průmyslu

Rodina pocházela ze Žamberka. Zakladatel továrního textilního podnikání Jan H. (* 12. 12. 1819 Ústí nad Orlicí, † 26. 5. 1884 Ústí nad Orlicí) byl nemanželským synem Anny, roz. Duškové. Jeho otec Jan H., tkadlec cajků, ho 1829 legitimizoval před svědky zápisem do matriky. 1855 H. sám začal tkát bavlněné látky. Postupně pro něj pracovalo na ručních stavech na pět tisíc tkalců, kteří v podhůří Orlických hor (od Rokytnice v Orlických horách až po Nové Město nad Metují) vyráběli lněné, bavlněné a polovlněné zboží.

Zakladatelův starší syn Florián H. (* 4. 5. 1855 Ústí nad Orlicí, † 9. 12. 1923 Ústí nad Orlicí) vstoupil do firmy 1875. Jako dvacetiletý ambiciózní a podnikavý muž se stal otcovým společníkem. 1879 začal v Ústí nad Orlicí stavět tkalcovnu, do níž 1880 – jako první ve městě – umístil osm mechanických tkalcovských stavů, o rok později tam přibylo osmdesát čtyři stavů a 1884 ještě tři sta dalších. Firma však současně nadále zaměstnávala značný počet domácích tkalců. Po otcově smrti Florián převzal vedení a mohl podnikání rozšířit. Expandoval do okolí, 1889 koupil ve Vamberku vodní mlýn a přestavěl jej na další mechanickou tkalcovnu. 1889 získal tkalcovnu v Chrudimi a 1900 mlýn s pilou, domem a hospodářskými objekty v Hnátnici (u Ústí nad Orlicí), na jejichž místě postavil mechanickou tkalcovnu. V Nekoři (u Letohradu) z původního mlýna vybudoval další tkalcovnu. Firma rozšířila výrobu do zahraničí, 1901 Florián koupil v dolnorakouském Nadelburgu (u Wiener Neustadtu) vyhořelou přádelnu bavlny a do dvou let v ní obnovil provoz. Již koncem osmdesátých let 19. století patřila tkalcovna v Ústí nad Orlicí k renomovaným bavlnářským závodům ve východních Čechách. Se svým bratrem Janem H. (* 3. 10. 1847, † 23. 7. 1900) koupil také 1888 barvírnu na Tiché Orlici směrem na Libchavy. Jan později Floriánovu polovinu vykoupil a dále podnikal samostatně jako „Jan Hernych jun., tkalcovna lněného a bavlněného zboží, bělidlo a úpravna“. Rozmach Floriánovy firmy se neobešel bez sociálních konfliktů, 1888 čelil majitel stávce dělnictva v Ústí nad Orlicí a nevyhnul se vyšetřování živnostenského inspektorátu kvůli pracovním a mzdovým poměrům, podobné problémy se opakovaly 1903.

Florián založil 1906 spolu se svými syny Richardem (* 1882 Ústí nad Orlicí) a Emilem (* 1885 Ústí nad Orlicí) jako společníky veřejnou obchodní společnost „Jan Hernych a syn“, která koupila v Doudlebech nad Orlicí bývalou rafinerii cukru a přestavěla ji na přádelnu bavlny s padesáti tisíci vřeteny, neboť bavlněnou přízi potřebovala pro své východočeské tkalcovny. K závodu v Doudlebech patřily také barvírna, bělidlo a tkalcovna. Dále byl 1908 zakoupen mlýn v Jihlavě a přestavěn na další mechanickou tkalcovnu. H. měli 1909 v provozu na tři tisíce mechanických stavů, sedmdesát pět tisíc vřeten na výrobu bavlněné příze, dále bělidla, barvírny a zařízení k zušlechťování tkanin, a zaměstnávali na dva a půl tisíce továrních dělníků. Na ručních stavech pro ně tkalo v podhůří Orlických hor dalších pět tisíc domáckých dělníků. Vedle průmyslových objektů vlastnil Florián H. na Příbramsku velkostatek s kamenolomem ve Rtišovicích (u Milína), statky Lasko a Kamenná a pivovar v Milíně.

Pražským stavitelem Matějem Blechou si dal 1906–07 postavit reprezentativní rodinné sídlo v Ústí nad Orlicí. Honosná vila s věží na pomezí historismu a secese je situována v dominantní poloze na výšině nad městem poblíž továrny a obklopena zahradou. Na její podobě se podíleli též architekti Emil Králíček a Jiří Justich a sochař Celda Klouček (po celkové obnově po roce 2003 je vila dnes sídlem městského muzea).

Od 1910 se firma „Jan Hernych a syn“ dostávala do finančních potíží, zaviněných rozsáhlými a zřejmě málo uváženými investicemi v době vrcholné konjunktury bavlnářství kolem roku 1906; financovala je úvěry u Ústřední banky českých spořitelen. Následující ztráta balkánských trhů v době rakouské anexe Bosny a Hercegoviny a krize textilní výroby ji přivedly do potíží, které řešila 1910 prodejem tkalcovny v Chrudimi. Součástí záchranných opatření byla také její přeměna ve společnost s ručením omezeným; 1911 byla zapsána do obchodního rejstříku jako „Jan Hernych a syn, spol. s r. o., Ústí nad Orlicí“ s účastí českých podnikatelů, kam byly zaneseny všechny nemovitosti, zatímco strojní vybavení a zařízení závodů si ponechal Florián a dal ho k užívání nové společnosti. Florián zastával funkci místopředsedy Spolku českých textilních průmyslníků.

K dalším razantním krokům k záchraně firmy patřil 1911 také pronájem přádelny bavlny v Nadelburgu. Ani to však nestačilo a stále hrozilo nebezpečí, že se firma akcionováním dostane do německých rukou, proto 1913 začala jednání s Živnobankou o poskytnutí úvěru k její záchraně. Navzdory složitým bankovním manévrům v době první světové války narůstaly výrobní, odbytové a finanční potíže a 1917 společnosti hrozila exekuce majetku. Florián se musel vzdát osobní účasti na jejím vedení a téhož roku byla za významné účasti pražské Živnobanky a českých podnikatelů založena firma „Akciové textilní závody Jan Hernych a syn, a. s., se sídlem v Praze“. Základní kapitál dvanáct milionů korun byl rozdělen na třicet tisíc vydaných akcií společnosti, z čehož dostali Hernychové pět tisíc kusů. Florián odešel do ústraní a na další chod firmy, která už nedosáhla někdejšího věhlasu, neměl vliv. Členy správní rady nové firmy se stali jeho synové Richard, který v ní působil do konce dvacátých let jako technický ředitel, a Emil, ustanovený jako komerční ředitel. Spory bratrů s ostatními společníky se však se stoupajícím zadlužením společnosti nadále kupily a posléze i oni ztratili koncem dvacátých let vliv na její řízení. Textilka zůstala v soukromých rukou až do 1945, kdy byla znárodněna a včleněna do Spojených českých a moravských bavlnářských závodů, od 1949 Utex, n. p., Ústí nad Orlicí, 1958 po jeho sloučení s Perlou Česká Třebová vznikl dnes již neexistující národní podnik Perla se sídlem v Ústí nad Orlicí.

L: V. Lesák, Živnostenský inspektor o metodách a formách vykořisťování v textilce v Ústí nad Orlicí, in: Z dějin textilu 7, 1984, s. 207–209; L. Hladký, Vývoj bavlnářství v severovýchodních Čechách do první světové války, in: Z dějin textilu – studie a materiály 9, supplementum 4, 1985, s. 26–65; V. Lesák, Netypický vývoj typického podnikatele, in: Podnikatelstvo jako předmět historického výzkumu, 1994, s. 60–67; týž, Vzestup a pád textilního podnikání rodiny H. (Úloha Živnobanky při akcionování závodů firmy Jan Hernych a syn v Ústí nad Orlicí), in: Hospodářské dějiny – Economic History 21, 1995, s. 201–230; Myška 1, s. 167–168; P. Panoch a kol., Slavné vily Pardubického kraje, 2009, s. 50–52.

P: SOA, Zámrsk, AF Akciové textilní závody Jan Hernych a syn Ústí nad Orlicí (1885–1945).

Bohumír Smutný