StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HERZÁNOVÉ rodina

HERZÁNOVÉ rodina
Povolání	29- Stavař
Citace	Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 546-547
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=143585

HERZÁNOVÉ, rodina stavitelů

Zakladatel rodu tesařů, stavitelů a architektů Josef H. (* 2. 3. 1748 Neslovice /u Ivančic/) pracoval jako městský tesař v Ivančicích. Syn Jan Jiří H. (* duben 1783 Neslovice /u Ivančic/, † 7. 4. 1838 Třebíč) se živil nejprve jako tesařský mistr v Moravském Krumlově a Ivančicích. 1813 založil v Třebíči stavební firmu, která bezmála sto čtyřicet let, až do znárodnění, ovlivňovala stavební vývoj Třebíče a zanechala stopy i v okolí. Dominik Václav H. (* 4. 8. 1813 Třebíč, † 16. 5. 1880 Třebíč) od dětství poznával tesařské řemeslo, které prodělalo konjunkturu zejména po 1822, kdy shořelo v Třebíči dvě stě devadesát domů včetně obou škol, fary, radnice i zastřešení městské věže. 1839 byl přijat do tesařského cechu, stal se mistrem (později cechmistrem) a ujal se vedení firmy po otci. K tomu byl panským a městským stavitelem, který v Třebíči a okolí provedl několik staveb. Jeho bratr Martin H. (* 22. 11. 1815 Třebíč, † 1. 12. 1875 Třebíč) byl zednický mistr, který většinou pracoval v rodinné firmě, a tak se profese obou bratrů doplňovaly.

Josef H. (* 10. 2. 1853 Třebíč, † 10. 2. 1920 Třebíč) byl jedenáctým ze třinácti dětí Dominika Václava H. Starší sourozenci zemřeli v dětském anebo mladém věku. Vystudoval vídeňskou průmyslovou školu stavební a 1880 převzal otcovu firmu. Vedle vedení podniku, projektování i realizací staveb se angažoval ve veřejných funkcích jako člen obecního zastupitelstva, městské rady, zástupce starosty, předsedal První občanské záložně a Řemeslnické besedě v Třebíči. Byl členem výboru a pokladníkem Sokola, výboru místního Okrašlovacího spolku, Výboru pro zabezpečení baziliky sv. Prokopa, Kuratoria živnostenské školy pokračovací a gymnazijní matice.

Alois B. H. (* 15. 5. 1880 Chropyně, † 26. 10. 1958 Třebíč), vnuk Martina a syn přednosty železniční stanice. Oba rodiče pocházeli z Třebíče, kam se Alois po studiích zeměměřičství vrátil. Jako geometr a projektant pracoval od 1928 v technickém oddělení radnice a později se stal přednostou oddělení. Spolu s M. Kubešem položili základy územního plánování a H. se stal spoluautorem prvního zastavovacího plánu města (1932). Navrhl několik budov, převážně ve stylu geometrizující secese a art and crafts, které povětšinou stavěl jeho strýc Josef. Byl členem Okrašlovacího i Muzejního spolku, Klubu českých turistů a Sokola, v němž měl na starost výstavbu a opravy budov na území župy pro jihozápadní Moravu. Ve čtyřicátých a padesátých letech 20. století vedl kroniku Třebíče.

Jaroslav H. (* 18. 7. 1894 Třebíč, † 10. 3. 1957 Třebíč), prvorozený syn Josefa H. (* 1853), vystudoval stavební průmyslovku ve Vídni, 1914 narukoval do první světové války, bojoval střídavě na ruské a italské frontě, třikrát utrpěl zranění. Nakonec se stal průzkumným letcem-fotografem, 1917–18 snímal nepřátelská vojenská postavení, základny italské armády a přesuny nepřátelských vojsk v horském terénu. V samostatné ČSR působil do 1921 jako velitel roty v hodnosti nadporučíka, potom jako voják v aktivní záloze se zúčastňoval pravidelných cvičení. 1937 byl povýšen na kapitána v záloze. Převzal stavební firmu, vyprojektoval desítky rodinných a bytových domů a dalších objektů v Třebíči. Nejstarší z nich nesly stopy historizujícího pojetí, pozdější práce často ovlivnil funkcionalismus.

Jeho prvorozený syn Jiří H. (* 18. 6. 1921 Třebíč, † 1. 3. 2003 Třebíč) maturoval 1940 na gymnáziu v rodišti, nastoupil na střední školu uměleckých řemesel a po druhé světové válce vystudoval brněnskou fakultu architektury. Tam ho ovlivnili především Bohuslav Fuchs a Bedřich Rozehnal, představitelé brněnského funkcionalismu. Rodinná firma byla 1948 znárodněna, H. proto nastoupil jako projektant do Stavoprojektu Jihlava, kde působil celou profesní kariéru. Z více než tisícovky projektů, studií, územních plánů a dalších architektonických a urbanistických prací je považována za nejvýznamnější tehdejší zotavovna Revolučního odborového hnutí (ROH, dnes hotel) Medlov u Nového Města na Moravě (1973) a závodní klub Závodů Gustava Klimenta v Třebíči-Borovině (1958). Zabýval se též reklamní grafikou. Celý život působil v Sokole jak v Třebíči, tak na župní a celostátní úrovni, s manželkou Zdeňkou zakládali a vedli sokolské pobyty v přírodě, včetně desítek stálých, putovních, vodáckých i zimních táborů. Provozní, konstrukční i estetické principy architektury uplatňoval i v jím vedených táborech budovaných na zelené louce. Desítky originálních táborových bran, křesel, totemů, úprav úpatí vlajkového stožáru a dalších objektů patřily k vybavení táborů u rybníka Horního Mrzatce pod Javořicí, kde byly umístěny rovněž dřevěné památníky letcům 311. bombardovací perutě a 310., 312. a 313. stíhací perutě RAF. Na sklonku sedmdesátých let 20. století představovaly jediný památník připomínající hrdinství našich letců na západní frontě. Ministerstvo obrany H. udělilo 2018 vyznamenání Zlatá lípa in memoriam. Vydal několik metodických publikací týkajících se výstavby táborů (jednu z nich i ve spolupráci s Jaroslavem Foglarem) a v knize Expedice Vltava popsal beletristickou formou splutí řeky.

Druhorozený Jaroslavův syn Zdeněk H. (* 19. 10. 1923 Třebíč, † 16. 3. 1990 Brno) vystudoval 1951 fakultu architektury na VUT v Brně. Nastoupil jako projektant do Stavoprojektu Brno. Od 1960 přešel na místo odborného asistenta na katedře průmyslových a zemědělských staveb Fakulty stavební VUT, kde působil až do odchodu do důchodu. Stavitelský rod H. připomněla 2019 výstava instalovaná v zámecké konírně v Třebíči.

D: Jiří H. (1921–2003): výběr z realizací: okresní tělovýchovné středisko, Třešť, 1951; směrný územní plán, Třešť, 1952; státní studentský domov, Jihlava, Žižkova ulice, 1955; požární zbrojnice, Jihlava, 1955; bytový dům, Třebíč, Střelkova ulice, 1958; dům služeb, Bystřice nad Pernštejnem, 1962; úprava náměstí, Třebíč, 1965 (realizace 1967); obchodní a kancelářský dům Globus, Jihlava, 1968; sadové úpravy, Jakubov, 1968; úprava náměstí, Jemnice, 1969; hřbitov a obřadní síň, Žďár nad Sázavou, 1969; budova Geodézie, Třebíč, Jungmannova ulice, 1983.

L: J. Bláha ed. a kol., H. Stavitelský rod z Třebíče, 2018.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Lubor Herzán