Biografický slovník
HERZIG Wilhelm 6.1.1812-19.10.1894
| Wilhelm HERZIG | |
 | |
| Narození | 6.1.1812 |
|---|---|
| Místo narození | Liberec |
| Úmrtí | 19.10.1894 |
| Místo úmrtí | Liberec |
| Povolání |
15- Lékaři 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ 68- Redaktor nebo žurnalista |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 550-551 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=82756 |
HERZIG, Wilhelm, * 6. 1. 1812 Liberec, † 19. 10. 1894 Liberec, lékař, politik
Syn majitele bavlnářského podniku Josefa H. (1776–1844) a bratr Karla H. (1803–1849) se od 1823 vzdělával na gymnáziu v Jičíně. Studoval lékařství na pražské a posléze vídeňské univerzitě (MUDr. 1837) a později získal titul doktora chirurgie. 1837–42 pracoval ve Všeobecné nemocnici ve Vídni, 1842–48 tam působil jako praktický lékař. Během revoluce 1848 ukončil lékařskou praxi a vstoupil do politického života. Spolupracoval se svým bratrem Karlem a dalšími německými politiky a podnikateli z Čech i ostatních zemí habsburské monarchie. Za volební obvod Jablonec nad Nisou – Smržovka byl zvolen poslancem sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem. Odjel tam a popsal slavnostní zahájení parlamentního jednání 18. 5. 1848. Hlásil se k programu spojení německých zemí Rakouska s ostatními německými státy, předpokládal však zachování suverenity rakouské monarchie. Po vypuknutí říjnového povstání odcestoval do Vídně, kde se setkal s rodinou a s bratrem Karlem. Poté se vrátil do Frankfurtu. Podzimní parlamentní diskuse o základních právech německého národa považoval za zdlouhavé. Zasedání Frankfurtského sněmu opustil po zprávě o náhlém úmrtí bratra Karla v lednu 1849. Stal se společníkem rodinné firmy a přesídlil do Liberce. Aktivně však ve firmě nepůsobil a soustředil se na veřejný život. 1850 přispěl k získání statutu samosprávného města pro Liberec, od 1851 zasedal v městské radě. Po obnovení ústavnosti (1861) odmítl za Liberec kandidovat do zemského sněmu i říšské rady, nadále však výrazně ovlivňoval dění ve městě. Stal se ředitelem liberecké nemocnice, podílel se na konstituování tkalcovské školy a školy obchodní. Převzal funkci předsedy Živnostenského spolku (Gewerbeverein) a věnoval se přednáškové činnosti. Patřil k zakladatelům Průmyslového vzdělávacího spolku (Industrieller Bildungsverein), který se stal vzorem pro podobné spolky v průmyslových městech. H. stál v jeho čele do 1888, pak byl jmenován čestným předsedou. V době rozštěpení spolku a odchodu levicově orientovaného členstva 1869 udržel liberální orientaci sdružení. 1866–88 působil jako člen redakce deníku Reichenberger Zeitung, která ho v nekrologu označila za nestora rakouských žurnalistů. V době nástupu nacionálních německých politiků v polovině osmdesátých let odmítal národnostní radikalismus. H. vnučkou byla lékařka a senátorka Národního shromáždění Emma Maria H. (1871–1933).
L: nekrolog: Dr. W. H. †. Reichenberg, 20. October, in: Reichenberger Zeitung 21. 10. 1894, s. 2–3; BL 1, s. 614; Myška 1, s. 171–172; J. Kořalka, Vznik socialistického dělnického hnutí na Liberecku, 1956; J. Belda, Liberec v revolučním roce 1848, 1959; R. Karpaš a kol., Kniha o Liberci, 1996; s. 82, 86, 112–116, 136–138; M. Melanová, Průmyslové a politické centrum v monarchii, in: kolektiv autorů, Liberec, 2017, s. 151–205.
P: SOkA, Liberec, fond Rodinný archiv Herzigových a Priebschových 1787–1876, NAD 859.
Miloslava Melanová
