Biografický slovník
HIERNLE Karel Josef ?1693-7.2.1748
| Karel Josef HIERNLE | |
 | |
| Narození | asi 1693 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 7.2.1748 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 75- Sochař nebo medailér |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 589-590 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48669 |
HIERNLE, Karel Josef (též HIERNDL, HIERNLEIN, HIRNL, HIRNLE, Carl Joseph), * asi 1693 Praha, † 7. 2. 1748 Praha, sochař, řezbář
Syn řezbáře Johanna H., Němce usazeného na Starém Městě pražském, a jeho ženy Anny Magdalény, českého původu. Otec pocházel z rozvětvené rodiny sochařů a štukatérů z jihoněmeckého Landshutu a byl údajně spřízněn i se sochařem Franzem Mathäusem H. (1677–1732) z Mohuče. H. získal základy řemesla patrně od otce, dalšího školení se mu dostalo v dílně Matěje Václava Jäckela, kde byl tovaryšem, a snad také u Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. 1723 obdržel měšťanské právo na Novém Městě pražském a 1726 na Starém Městě. V domě U Červeného lva v Platnéřské ulici čp. 100 se narodilo několik jeho dětí, mezi nimi i František Ondřej (1726–1773), později rovněž sochař. 1733 H. koupil dům U Bílého věnce na Ovocném trhu čp. 572/I, v němž zemřel.
Nejstarším a jen v literatuře uváděným dílem H. byly dvě sošky putti z bílého mramoru určené na jeden z krbů Černínského paláce (1720–22). Archivní pramen doložil zakázku na pravděpodobně nezvěstnou sochu kacíře k plastice sv. Tomáše a sochu putti k plastice sv. Jana Nepomuckého v augustiniánském kostele sv. Tomáše na Malé Straně (1727). Ze stejné doby pocházela také nejstarší známá a dochovaná práce – sousoší sv. Jana Nepomuckého mezi anděly, původně umístěné na Koňském trhu v Praze, 1879 přenesené na náměstí do Žebráka. Celoživotním posláním se H. staly práce na výzdobě sakrálních i profánních staveb břevnovsko-broumovského benediktinského opatství, v jehož čele stál od 1700 opat Otmar Daniel Zinke, iniciátor hospodářské a finanční stabilizace kláštera a rozsáhlých stavebních a uměleckých aktivit v první polovině 18. století. Nejdříve H. působil ve slezském Lehnickém Poli (dnes Polsko), kde mu byla 1727 zadána veškerá sochařská výzdoba nově postaveného proboštského kostela Povýšení sv. Kříže a sv. Hedviky. Po 1730 byl souběžně činný také v Broumově, kde po stavebních úpravách kláštera a kostela (architekt K. I. Dientzenhofer) v období 1730–40 vytvořil sochy na balustrádě nádvoří kláštera, výzdobu nových portálů a dvě dvojice soch světic v kaplích, sochařskou výzdobu opatského trůnu a relikviáře sv. Klimenta a sv. Vincence v klášterním kostele sv. Vojtěcha. Rokem 1735 bylo datováno jeho sousoší sv. Jana Nepomuckého (oratorium) ze zahrady usedlosti Liborka v Praze-Břevnově, která byla rovněž v majetku kláštera. Koncem třicátých let pracoval v břevnovském klášteře. Do nově postaveného kostela sv. Markéty (architektonické řešení otec a syn Dientzenhoferové) vytvořil dřevěnou oratoř, výzdobu tabernáklů oltářů sv. Benedikta, sv. Kříže, sv. Václava a sv. Otmara. Do refektáře, kapitulní síně a knihovny pak řezbářskou výzdobu, na bránu sousoší sv. Benedikta a dvojici erbů, do soukromých prostor opata drobnou sošku Madony. Souběžně byl činný i na kladenském panství benediktinů (Mariánský sloup na kladenském náměstí, řezbářská výzdoba oltáře v kapli sv. Vavřince v benediktinské rezidenci, 1741, k tomu řezbářská výzdoba bočních oltářů v kostele Nanebevzetí P. Marie, 1741–42). K vybavení kladenské rezidence břevnovských opatů patřila snad i socha Nejsvětější Trojice (dnes v kladenském muzeu). V Žižicích na Slánsku, vesnici v majetku břevnovského kláštera, vytvořil sousoší sv. Prokopa a v Hrdlech na Litoměřicku sousoší sv. Benedikta (obě 1741). K 1747 byly datovány alianční erby břevnovského a broumovského kláštera v kartuších na vstupní bráně benediktinského hospodářského statku v Hrdlech (1747), pravděpodobně H. poslední zachovaná díla.
L: Toman 1, s. 332; J. Neumann, Aktuálnost českého baroku, in: Umění 30, 1982, s. 385–421; M. Horyna, Sochaři okruhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera, in: Kilián Ignác Dientzenhofer a umělci jeho okruhu (katalog výstavy), 1989, s. 97–105; D. Vokolková, K. J. H. – sochař doznívajícího velkého slohu, in: Barokní umění a jeho význam v české kultuře, 1991, s. 47–53; NEČVU, s. 258–259; DČVU 2/2, s. 711–740; E. Kokinová, K. J. H. – sochař pozdního baroka, 2011 (magisterská diplomová práce, FF UK, Praha).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Lenka Kudělková
