Biografický slovník
HIRNHEIM Jeroným Jan Filip 17.5.1637-27.8.1679
| Jeroným Jan Filip HIRNHEIM | |
 | |
| Narození | 17.5.1637 |
|---|---|
| Místo narození | Opava |
| Úmrtí | 27.8.1679 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
56- Filozof 49- Náboženský nebo církevní činitel 50- Náboženský publicista |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 24, Praha 2021, s. 616 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=48676 |
HIRNHEIM, Jeroným Jan Filip (též HIRNHAIM, Hieronymus Joannes Philippus), * 17. 5. 1637 Opava, † 27. 8. 1679 Praha, opat Strahovského kláštera, teolog, filozof
Syn Philippa Jakoba H. von Elsenberg a jeho manželky Magdalény. Navštěvoval jezuitskou školu v Opavě, potom pokračoval ve studiích v Praze. 1658 vstoupil do Strahovského kláštera a přijal řeholní jméno Hieronymus. Sliby složil 1659, kněžské svěcení přijal 1664. Až do zvolení strahovským opatem 1670 zastával pedagogické funkce, učil kanonické právo na domácím klášterním studiu a vedl kurzy filozofie v premonstrátské koleji Norbertinum a v pražském arcibiskupském semináři. 1667 získal na pražské univerzitě doktorát z teologie.
H. se soustředil na pozdvihnutí duchovní a intelektuální úrovně strahovského konventu. Vybudoval knihovní (Teologický) sál (1671–72) a navzdory protestům pražské univerzity prosadil výuku kanonického práva v arcibiskupském semináři (1674–75). Přestavbu prostor pro účely knihovny zadal Janu Dominikovi Orsimu. Jako opat se podílel na tvorbě klášterních análů, zaznamenávání historie přikládal velkou důležitost.
Byl známý jako jeden z nejvýznačnějších teologů a filozofů barokních Čech, představitel skeptického fideismu. Zachovaly se posluchačské zápisy z jeho přednášek a H. rukopis Theologia universalis. Jeho nejdůležitějším spisem je De typho generis humani (1676). Pro členy vlastní řehole byl určen komentář k tzv. Řeči sv. Norberta (S. Norberti … sermo ad … Praemonstratenses filios, 1676), širšímu publiku latinské meditace na každý den v roce Meditationes pro singulis anni diebus ex sacra Scriptura excerptae (1678), které vyšly také v německém a českém překladu.
L: RSN 3, s. 795; A. L. Goovaerts, Ecrivains, artistes et savants de l’ordre de Prémontré. Dictionnaire bio-bibliographique I, Bruxelles 1899, s. 389–390; MČE 2, s. 776; NDB 9, s. 204–205; BL 1, s. 631; SČF, s. 177; K. Bobková-Valentová – J. Kašpárková et al., Historiam scribere 2, 2018, s. 347–348; D. K. Čermák, Premonstráti v Čechách a na Moravě. Stručné vypsání osudů buď ještě stávajících nebo již vyhlazených klášterů toho řádu dle roků jejich založení, 1877, s. 89–93; K. Šebesta, J. H., in: Sborník historického kroužku 22, 1921, č. 1–2, s. 1–5; U. G. Leinsle, Abt Hieronymus H. Zur Wissenschaftskritik des 17. Jahrhunderts, in: Analecta Praemonstratensia 55, 1979, s. 171–195; S. Sousedík, Filosofie v českých zemích mezi středověkem a osvícenstvím, 1997, s. 235–242; R. Fukala, Dva pobělohorští intelektuálové v Opavě. (K působení Bohuslava Balbína a Hieronyma H.), in: Vlastivědné listy Slezska a Severní Moravy 24, 1998, č. 1, s. 24–28; H. Kuchařová, Premonstrátská kolej Norbertinum v Praze. Alternativy univerzitního vzdělání v 17. a 18. století, 2011, s. 168–170; U. G. Leinsle, „Tunc vertetur scena“. Zu einem Konstruktionsprinzip der Meditationen des Strahover Abtes Hieronymus H. (1637–1679), in: Analecta Praemonstratensia 88, 2012, s. 68–95; T. Matějec, Biblické výklady J. H. ve spise Theologia universalis, 2016 (rigorózní práce, Katolická teologická fakulta UK, Praha); de.wikipedia. org (s další literaturou, stav k 1. 7. 2020).
Hedvika Kuchařová
