Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BÖHM-BAWERK Eugen Karl Borromäus Maria Jordan 12.2.1851-27.8.1914

{{Infobox - osoba
| jméno = Eugen Karl Borrmäus Maria Jordan BÖHM-BAWERK
| obrázek = Bohm-Baverk Eugen portret.png
| datum narození = 12.2.1851
| místo narození = Brno
| datum úmrtí = 27.8.1914
| místo úmrtí = Kramsach u Brixleggu v Tyrolsku (Rakousko)
| povolání = 19- Ekonom nebo statistik<br />42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 17-18
}}

'''BÖHM-BAWERK, Eugen Karl Borromäus Maria Jordan,''' ''* 12. 2. 1851 Brno, † 27. 8. 1914 Kramsach u Brixleggu v Tyrolsku (Rakousko), právník, národohospodář, státník, pedagog, odborný spisovatel''

Pocházel z rodiny Johanna Kapistrana B., c. k. ministeriálního
a dvorního rady u moravského místodržitelství v Brně.
Po předčasné smrti otce se 1857 přestěhoval s matkou do
Vídně. Tam studoval nejprve gymnázium mnichů skotského
řádu (1860–68) a po maturitě práva na univerzitě (1868–72),
kde byl 1875 promován titulem JUDr. Již 1872 nastoupil do
státní služby jako konceptní praktikant u zemského finančního
ředitelství v Dolních Rakousích, postupně však do 1880
praktikoval jako finanční a pak ministeriální koncipista na
c. k. ministerstvu financí. Během dovolené 1875–79 odešel
do Německa, kde studoval důkladně národohospodářské nauky
na univerzitách v Heidelbergu, Lipsku a v Jeně. 1880 se
habilitoval jako soukromý docent národního hospodářství na
vídeňské univerzitě. Z Vídně odešel do Innsbrucku na univerzitní
stolici národního hospodářství, kterou po krátkém
suplentství nakonec převzal. 1881 byl jmenován profesorem
mimořádným a 1884 řádným stejného oboru. Po několikaleté
dráze vysokoškolského učitele a badatele se vrátil do státní
finanční správy: od 17. 9. 1889 přešel jako c. k. ministerský
rada na vídeňské ministerstvo financí a brzy tam byl jmenován
sekčním šéfem a dvorním radou. Od devadesátých let se specializoval
na daňovou nauku, rozdělení daňového břemene,
účinky daní, na přímé osobní daně, investice do železnic a do
vodohospodářských staveb a na státní rozpočet Rakouska-
-Uherska v jednotlivých letech. Z těchto oblastí vypracovával
a předkládal kvalifikované předlohy pro vídeňské ministerstvo
financí a pro parlament. Dále provedl konverzi státního důchodu
a zrušil cukerní prémie. 1895, 1897–98 a 1900–04 byl
ve vládách premiérů E. Kielmannsegga, P. Gautsche a E. Körbera
jmenován rakouským ministrem financí. Na konci devadesátých
let B.-B. vykonával i prestižní funkci senátního
prezidenta Správního soudního dvora (Nejvyššího správního
soudu, od 1895). Dostalo se mu i jmenování tajným radou
a od září 1899 doživotním členem panské sněmovny. 1904 až
1914 přijal znovu místo profesora národního hospodářství na
vídeňské univerzitě. Dále byl zvolen viceprezidentem (1907
až 1911) a prezidentem (1911–14) Akademie věd ve Vídni.

B.-B. byl důsledným zastáncem liberalismu, bez spojení
s politickými stranami, významným národohospodářem,
bojovníkem za pravé teoretické poznání nezávislé na prakticko-
politických tendencích, dále též předním zástupcem
tzv. rakouské (exaktní a teoretické) národohospodářské (či
ekonomické, psychologické, subjektivní a hédonistické) školy
a nauky o hraničním, čili mezním užitku. Školu tvořila
skupina teoretiků, kteří zdůrazňovali nutnost jak abstrakce
národního hospodářství od jiných stránek společenského života,
tak nutnost nových vědeckých metod a kterým vadilo
přílišné uplatňování historie a sociologie v právním a v národohospodářském
bádání, jehož se dopouštěla německá tzv.
škola historická stojící na indukci a sociálněpolitických výkladech.
B.-B. definoval mj. pojem kapitálu (statky, čili zevní
prostředky sloužící k ukojení lidských potřeb užívané k další
výrobě a vyskytující se v omezené míře) a výsledky B.-B. výzkumů
a členů školy byly východiskem pro vynikající národohospodáře
– její přívržence Albína Bráfa a Vilibalda Mildschuha
i pro její kritiky Karla Engliše a Jana Lövensteina. Ve
své literární práci se B.-B. věnoval především teorii národního
hospodářství a reagoval na aktuální otázky ve vztahu ke
svému oboru. Kromě samostatných monografií – například
práce s názvem ''Capital'' ''und Capitalzins'', stěžejní dílo ve dvou
svazcích počítané mezi díla světového významu, se dočkala
několika vydání a byla přeložena do angličtiny a do dalších
jazyků – uveřejnil větší množství odborných studií především
v ''Jahrbücher'' ''für Nationalökonomie'' ''und Statistik'' a v ''Zeitschrift'' ''für Volkswirtschaft'', ''Sozialpolitik'' ''und Verwaltung'', který vydával
s rakouským národohospodářem Eugenem Philippovichem.
B.-B. spolupracoval i s novinářem Moritzem Benediktem
a s prestižním vídeňským listem Neue Freie Presse. Sebrané
spisy 1924 a 1926 vydal F. X. Weiss.

'''D:''' výběr: Rechte und Verhältnisse vom Standpunkte der volkswirthschaftlichen
Güterlehre, Innsbruck 1881; Grundzüge der Theorie des wirthschaftlichen
Güterwerthes, Innsbruck 1886; Capital und Capitalzins, I. (Geschichte
und Kritik der Capitalzins-Theorien enthaltend), II. (Die positive Theorie
des Capitals), Innsbruck 1884 a 1889 (4. vydání z 1921 ve 3 svazcích); Zum
Abschluß des Marxschen Systems, Wien 1896; Einige strittige Fragen der
Kapitalstheorie, Wien 1900.

'''L:''' Heller 3, 1889, s. 11n.; Heller 1, 1912, s. 25n.; OSN 28, s. 117; OSND
1/1, s. 663, 5/1, s. 352; KSN 1, s. 596; ISN 3, s. 30; BL 1, s. 117 (kde další
literatura); MSA 96/1989, s. 6; ÖBL 1, s. 97 (kde další literatura).

'''P:''' MZA, fond E 67 Sbírka matrik, č. 16 945, Matrika narozených fary
u Sv. Petra a Pavla, 1840–1859, sv. 5, s. 249.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/110069 Bibliografie dějin Českých zemí]

Gustav Novotný

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:19- Ekonom nebo statistik]]
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
[[Kategorie:1851]]
[[Kategorie:Brno]]
[[Kategorie:1914]]
[[Kategorie:Kramsach]]