Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky DLOUHÝ František 27.4.1852-18.10.1912

{{Infobox - osoba
| jméno = František DLOUHÝ
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 27.4.1852
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 18.10.1912
| místo úmrtí = Brno
| povolání = 61- Pedagog<br />63- Spisovatel<br />68- Redaktor nebo žurnalista<br />7- Zoolog<br />
| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 13, Praha 2010, s. 246-247
}}
'''DLOUHÝ, František''', ''* 27. 4. 1852 Praha, † 18. 10. 1912 Brno, pedagog, odborný spisovatel, redaktor, vydavatel, hudebník''

Studoval na reálkách v Poličce a v Praze, kde se pak vzdělával
i na polytechnice. Studia ukončil 1871 a získal učitelskou kvalifikaci.
Od 1872 nastoupil na nižší reálku v Poličce a od 1874
působil jako suplující učitel ve slovanském ústavu ku vzdělání
učitelů (pedagogiu) v Brně, kde pracoval až do smrti. 1892
dosáhl titulu hlavní učitel či profesor. Přednášel přírodní vědy
a nepovinné předměty, jako např. kreslení a hru na housle.
Sblížil se s kolegou L. Janáčkem a podporoval ho.

D. byl aktivním účastníkem národního a kulturního života,
zasloužil se o české školství a divadlo v Brně. Pracoval ve spolku
Vesna (1880–86), od 1881 v Družstvu českého Národního
divadla, kde se uplatnil i jako ochotnický režisér, a v literárním
odboru Čtenářského spolku či v Literárním klubu.
Spolupracoval s nejvýznamnějšími kulturními osobnostmi českého
Brna, mj. s F. Bartošem, V. Brandlem, F. Kameníčkem,
J. Kabelíkem a A. Pammrovou. Angažoval se v Matici školské
a 1906 spoluzaložil učitelskou Jednotu Komenského, 1908
Osvětový svaz. Na sjezdu učitelů rakouských učitelských
ústavů (1906) prosadil pokrokové návrhy na reformu náplně
studia na českých učitelských ústavech a reformy se zastával
i v Jednotě Komenského (1907). Hlásil se k mladočeské
straně a byl znám i jako stoupenec masarykovského realismu.
Propagoval Darwinovu teorii a od 1911 byl činným členem
Klubu přírodovědeckého v Praze.

Patřil k literárním organizátorům v Brně: redigoval a vydával
čtrnáctideník pro literární kritiku a teorii ''Literární listy'' (1882
až 1899, jež se staly nejvýznamnější českou kritickou revuí své
doby) a jejich přílohu ''Vesna'' (s podtitulem ''Časopis zábavně poučný''
''pro náš lid i jeho přátely'', 1882–97). Obě tiskoviny otevřel
moderním literárním směrům (symbolismus), podílel se na
vývojovém přelomu v kvalitě myšlení o literatuře, na soustředění
mladé básnické a literárněkritické generace a v zápase za
nové pojetí literatury. Tolerantnost ve výběru příspěvků způsobila,
že v nich publikovali různí představitelé generace devadesátých
let (L. Čech, F. Bílý, V. Mrštík, O. Březina, J. Karásek,
A. Sova, F. X. Šalda, H. G. Schauer, A. Procházka, F. V. Krejčí,
O. Theer, A. Novák ad.). Dále redigoval časopisy ''Učitel'' (1890
až 1908), ''Österreichische Zeitschrift für Lehrerbildung'' (1909 až
1912, spolu s dalšími) a knižnici Moravská bibliotéka (1889 až
1898, nakladatel J. F. Šašek, Velké Meziříčí), která otiskovala
díla mladých moravských spisovatelů a pražských autorů.

Většina D. publikací vycházela z jeho profese učitele přírodopisu,
pro výuku předmětu a pro studující učitelských ústavů
napsal učebnice, školské příručky a rozpravy. Byl znám
i jako entomolog-koleopterolog. Vydal populární spis ''Brouci''
(1900). Několik prací se týkalo kulturní historie a školských
otázek. Sám psal referáty o beletrii a o literatuře pro mládež do
''Literárních listů'', jindy popularizační portréty našich spisovatelů
do ''Vesny'' a do ''Koledy'' (K. H. Máchy, V. Hálka, K. Světlé,
E. Krásnohorské) a dále úvahy o stavu naší vědecké literatury, referáty o politických, historických, uměnovědných, archeologických,
národopisných, pedagogických, cestopisných
a přírodovědných dílech, kulturněhistorické, národně uvědomovací
a přírodopisné články i úvahy o postavení a vzdělání
žen či o potřebě vhodné literatury pro mládež, jež uložil
např. v ''Zoře, Jitřence, Vesně, Komenském, Poslu z Budče, Učiteli'',
''Učitelských listech'', ''Pedagogických rozhledech'', ''Nivě'' a v kalendáři
''Moravan''. 1885–88 otiskoval divadelní referáty o brněnské
činohře v Janáčkových ''Hudebních listech'' a 1885–91 v ''České Thalii''. Publikoval pod pseudonymy a šiframi (A. F. Tichý, F. J. Vrba, J. F. Vrba, Fr. Pražský, A. F. T., F. D., Fr. Dl., -ý).

'''D:''' výběr: učebnice a školské příručky: Tělověda (somatologie), 1877 (další
vydání mj. 1880, 1889); Kterak zařizujeme sbírky přírodopisné, 1878; Realie
ve vyšších třídách školy obecné. S methodickými články. Díl 4. O člověku
a zvířatech. Příruční spisek pro učitele na školách obecných, 1889; Tělověda
a zdravověda pro ústavy ku vzdělání učitelův a učitelek. Dle knihy Dra.
T. F. Hanauska, 1896 (další vyd. 1901, 1908, 1922); Přírodopis pro 1., 2.
a 3. třídu škol měšťanských, 1898 (další vyd. 1901, 1904); Léčivé rostliny.
Herbář. Jejich popis, pěstování a upotřebení, 1900 (další vyd. 1904, 1910);
Brouci. Soustavný popis nejdůležitějších českých brouků s návodem, kterak
zakládati sbírky broukův, 1900 (další vyd. 1910, 1920, 1946); Živočišstvo,
1905; O vyšším vzdělání učitelském, 1906; Nauka o polním hospodářství
pro ústavy učitelské. 1. Pěstování rostlin hospodářských, 1906; O praktickém
vzdělání učitelském, 1907; další práce: O historickém vývoji tance a jeho kulturním
významě. Český tanec národní, 1880; Zápas o české školy v hlavním
městě Moravy v prvním desítiletí Matice školské v Brně, 1888; Sebrané spisy
Františky Stránecké, 1889–93 (3 sv.); České divadlo v Brně, in: Příspěvky
k dějinám českého divadla, 1895; O reformě učitelského vzdělání, in: Dvě
přednášky o vyšším vzdělání učitelstva, 1907 (s J. Kožíškem); skladba Šumavský
trojlístek pro dva klarinety a fagot.

'''L:''' V. Kryšpín, Obraz činnosti literární učitelstva českoslovanského za posledních
100 let, 1885, s. 83 a rejstřík; Národní album, s. 128, 178; M. Hýsek,
Literární Morava v letech 1849–1885, 1911, s. 266; F. Dohnal, F. D.,
in: Nový obzor 3, 1913, s. 43; OSN 7, s. 685, 28, s. 274; MSN 2, s. 296;
ČMZM 17–19, 1920–21, s. 634–639; OSND 2/1, s. 179; KSN 3, s. 388;
HS 1, s. 244; V. Helfert, Leoš Janáček 1. V poutech tradice, 1939, passim;
M. Hýsek, Paměti, 1970, s. 51–52; Koleška 1, s. 32; LČL 1, s. 555–556 (kde
neúplný soupis literatury a nekrologů) a 2/2, s. 1201–1203 (heslo Literární
listy); R. Jeřábek – S. Brouček (ed.), Lidová kultura. Národopisná encyklopedie
Čech, Moravy a Slezska 1, 2007, s. 43 (kde neúplný soupis literatury);
Český hudební slovník osob a institucí (www.musicologica.cz/).

'''P:''' NM-Náprstkovo muzeum Praha, F. D. osobní fond; MZM Brno, oddělení
dějin hudby, Janáčkův archiv.

Svatava Přibáňová, Gustav Novotný

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]
[[Kategorie:7- Zoolog]]

[[Kategorie:1852]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1912]]
[[Kategorie:Brno]]