StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HAUSER Franz 21.3.1799/1800-26.7.1857

Franz HAUSER
Narození	21.3.1799/1800
Místo narození	Vídeň (Rakousko)
Úmrtí	26.7.1857
Místo úmrtí	Olomouc
Povolání	15- Lékaři 61- Pedagog
Citace	Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 311
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=46996

HAUSER, Franz, * 21. 3. 1799/1800 ? Vídeň (Rakousko), † 26. 7. 1857 Olomouc, lékař, pedagog

Vystudoval medicínu na univerzitě ve Vídni, kde od 1825 působil jako asistent na chirurgické klinice. 1829 získal atestaci z očního lékařství. Poté přijal místo domácího lékaře v Ústavu pro choromyslné v tyrolském Hallu (Rakousko). 1831–57 byl profesorem chirurgie a očního lékařství na Medicínsko-chirurgickém ústavu (k. k. Medizinisch-Chirurgische Lehranstalt) v Olomouci, jenž tvořil součást místního lycea, později univerzity a 1848–75 byl samostatným pracovištěm. 1838–39 zastával funkci rektora olomouckého lycea, 1841 dosáhl titulu doktor chirurgie. Výuka na Medicínsko-chirurgickém ústavu probíhala výhradně v němčině a upínala se k textům německojazyčných lékařských kapacit. H. přednášel oční lékařství z učebnice známého vídeňského okulisty A. Rosase, chirurgii z učebnice M. J. Chelia, spjatého s univerzitou v Heidelbergu. Stal se prvním pedagogem, který v rámci olomouckého studia medicíny vyučoval zubní lékařství (Cheliova učebnice obsahovala pasáže zasvěcené tomuto oboru).

Již 1847, přibližně rok po první aplikaci éterové narkózy americkým stomatologem W. Mortonem v Bostonu, uplatnil H. tentýž způsob umrtvení při operacích močového měchýře v Olomouci. Provedl několik extirpací šedého zákalu; 1855 zakoupil oční zrcátko objevené H. von Helmholtzem. Jako lékař a patron chudých se v Olomouci těšil dobré pověsti; otevřel si zde ordinaci praktického lékaře. Studoval léčivé prameny ve Velkých Losinách (u Šumperka); jejich složení a účinek nastínil v pojednání Die Schwefelbäder zu Ullersdorf und die dabei errichtete Molkenkuranstalt (Sirné prameny ve Velkých Losinách a při nich zřízené syrovátkové koupele, 1843). Jeho nejvýznamnějším dílem je kniha Das freiwillige Hinken (coxalgeia), seine Entstehung, Erkenntnisse und Behandlung (1848), zabývající se bolestmi v kyčli.

Byl zručným chirurgem s širokým vědeckým rozhledem. Napsal více než třicet statí do medicínských časopisů i monografie a působil jako člen učených společností v Halle, Berlíně, Budíně, Pešti, Erlangenu, Vratislavi aj. Držitel mnoha ocenění, mj. zlaté medaile za umění a vědy (Goldene Medaille für Kunst und Wissenschaft), kterou mu udělil 1847 císař Ferdinand V.

D: výběr: Versuch einer pathol.-therapeut. Darstellung des Schwammes der harten Hirnhaut und der Schädelknochen, 1843.

L: BL 1, s. 557 (se soupisem díla a literatury); OSN 10, s. 967; ÖBL 2, s. 218 (se soupisem díla a literatury); Wurzbach 8, s. 80–81 (se soupisem díla a literatury); Kapitoly z dějin olomoucké university 1573–1973, J. Navrátil (ed.), 1973, s. 94–95, 97, 103, 302, 315; R. Zimprich, Olmütz als deutsche Hochschulstadt in Mähren, Esslingen 1974, s. 52–56.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Vojtěch Szajkó