StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HAVLASA Bohumil 1.10.1852-25.11.1877

Bohumil HAVLASA
Narození	1.10.1852
Místo narození	Bavorov (u Vodňan)
Úmrtí	25.11.1877
Místo úmrtí	Alexandropol (dnes Gyumri, Arménie)
Povolání	63- Spisovatel
Citace	Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 337-338
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47038

HAVLASA, Bohumil, * 1. 10. 1852 Bavorov (u Vodňan), † 25. 11. 1877 Alexandropol (dnes Gyumri, Arménie), spisovatel, publicista

Nejmladší syn z početné rodiny venkovského lékaře Filipa H. a Marie, roz. Hambergerové, bratr Quida H. (1839–1909). Po otcově smrti byl nucen zanechat studia na reálném gymnáziu v Táboře a učil se zámečníkem. Pod jmény Miloš, resp. Břetislav H. se 1870–71 neúspěšně pokoušel o hereckou dráhu ve společnostech J. Jelínka, E. Rotta a H. Viceny. 1872–74 studoval na Skřivanově soukromém obchodním ústavu, 1874 nastoupil do administrativy Prvního akciového parostrojního pivovaru a sladovny. Na výzvu S. B. Hellera odjel v létě 1874 na Šumavu jako referent revue Lumír, aby podal zprávu o kůrovcové kalamitě. Přátelství s J. Nerudou ho na podzim toho roku přivedlo do redakce Národních listů; záhy se začal připravovat na cestu do Černé Hory, aby bojoval proti Turkům. V srpnu 1875 odcestoval jako zpravodaj Národních listů, po bojích u obce Duži (u Trebinje, nyní Bosna a Hercegovina) pobýval v jihoslovanském Krasu, podporoval protiturecké nálady Bulharů a s J. Holečkem se počátkem 1876 vrátil do Prahy. Na jaře odcestoval do Paříže, Švýcarska a Bavorska. Po návratu vstoupil do redakce staročeského Brousku a zjara 1877 odjel jako jeho zpravodaj a dobrovolník ruské armády na Kavkaz do války proti Turkům. Po několika měsících těžkých bojů se nakazil tyfem a ve vojenské nemocnici infekci podlehl.

Beletrii začal psát po 1870. V revui Lumír publikoval od 1873 drobné prozaické útvary vysoké stylistické úrovně, což mu zajistilo přízeň mladočeských spisovatelů S. B. Hellera, J. Nerudy, V. Hálka a J. Arbesa. H. dvoudílný ahistoricky zpracovaný román z doby Jana Lucemburského V družině dobrodruha krále (1874) byl v době svého vydání však již přežitkem. Podobně ahistorická, ale literárně lépe zvládnutá byla povídka o Janu Želivském Kněz Jan (1875). K vrcholům H. prózy se řadil román z jihočeského aristokratického sídla Tiché vody (1876), který založil tradici českého salonního románu. Posmrtně – mimo dva romány (Péri, 1901; Drak, 1911) – vyšly rozsáhlé soubory jeho fejetonisticky a reportážně pojatých próz z Balkánu a Kavkazu, zachovávající si stylistickou svěžest a dokumentární cenu. F. Kovárna vydal v nakladatelství Čin Sebrané spisy B. H. v deseti svazcích (1927–28).

L: OSN 10, s. 985–986; OSND 2/2, s. 1050; J. Veselý, O životě a díle B. H., 1927; Nižegorodský dragón B. H., M. Novotný (ed.), 1941; T. Pártl, B. H., 1967; LČL 2/1, s. 105–106.

P: SOA, Třeboň, matrika nar. řkt. f. ú. Bavorov, kniha 13, fol. 528.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera