StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HAY Leopold Jan 22.4.1735-1.6.1794

Leopold Jan HAY
Narození	22.4.1735
Místo narození	Fulnek
Úmrtí	1.6.1794
Místo úmrtí	Chrast (u Chrudimi)
Povolání	49- Náboženský nebo církevní činitel 62- Osvětový nebo veřejný činitel
Citace	Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 373-374
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47072

HAY, Leopold Jan, * 22. 4. 1735 Fulnek, † 1. 6. 1794 Chrast (u Chrudimi), královéhradecký biskup

Jediný syn z šesti dětí vrchního správního úředníka. 1751–53 studoval teologii a filozofii v Olomouci, 1758 byl vysvěcen na kněze. Působil jako sekretář olomouckého biskupa Leopolda Egkha a jeho nástupce Maxmiliána Hamiltona. V kariéře mu pomohlo i to, že byl švagrem Josefa Sonnenfelse, profesora vídeňské univerzity a vlivného rádce císařovny Marie Terezie. 1770 se H. stal děkanem kapituly v Kroměříži, od 1775 působil jako probošt kapituly v Mikulově a byl povýšen do rytířského stavu. 1777 ho Marie Terezie jmenovala do čela dvorské komise, která se řadou reorganizačních opatření a díky H. umírněnému postupu podílela na uklidnění náboženských nepokojů na Valašsku. 1780 byl jmenován královéhradeckým biskupem, vzápětí potvrzen papežem, svěcení přijal 1781 ve Vídni.

H. patřil k obdivovatelům císaře Josefa II., stoupencům osvícenství a zednářského hnutí. Ve východních Čechách dokázal čelit odlivu věřících k nekatolickým církvím. Uvítal vydání tolerančního patentu, s jeho obsahem byl srozuměn a jako jeden z mála biskupů v monarchii jej podporoval. 1781 zveřejnil cirkulář ke kněžím své diecéze, v němž obsah patentu vysvětloval, informoval o podmínkách jeho provádění a vybízel duchovenstvo k náboženské snášenlivosti vůči věřícím jiného vyznání. O náboženskou toleranci usiloval také listem adresovaným městské radě v Chrudimi. H. se sice neztotožnil s rušením klášterů nebo snížením počtu kanovníků hradecké kapituly, ale k otevřenému protestu se neodhodlal.

V duchu moderních zásad se zajímal o hospodářskou prosperitu kraje, podporoval rozvoj zemědělství, do vedení panství dosazoval schopné úředníky. Pečoval o rozkvět školství a věnoval se sociálním otázkám. Hluboce vzdělaný H. kolem sebe soustředil okruh předních umělců a vědců. Přátelil se např. s Josefem Dobrovským, kterého 1786 vysvětil na kněze, stýkal se s Gelasiem Dobnerem nebo Františkem Faustinem Procházkou. 1787 dal vybudovat bohoslovecký seminář a založil minoritský klášter v Hradci Králové, následujícího roku nechal barokně upravit královéhradeckou katedrálu Sv. Ducha.

H. se řadil k obratným diplomatům a k duchovním, kteří, vedeni principy osvícenství, nepodporovali vnější okázalost, o to víc však oceňovali hloubku a morální hodnoty víry a humanismu. Byl pohřben v biskupské hrobce v Chrasti.

D: výběr: Unterweisung des Hochwürdigsten Herrn Bischofs von Königgrätz, für den löblichen Stadtrath zu Chrudim, über die in Toleranzsachen erlassenen allerhöchsten Verordnungen, Wien–Prag 1782; Korespondence J. L. H., Josefa Františka Hurdálka a Augustina Zippa s Josefem Dobrovským, P. Křivský (ed.), 1970, s. 133–168.

L: Wurzbach 8, s. 103–106; RSN 3, s. 578; OSN 10, s. 999–1000; W. Müller, J. L. von H. Ein Biographischer Beitrag zur Geschichte der Josephinischen Politik, Wien 1892; V. Řezníček, J. L. H. Vypsání jeho života a působení, 1915; BL 1, s. 562; Slezsko 4, s. 44 (s další literaturou); E. Gatz, Die Bischöfe des Heiligen Römischen Reiches 1648–1803, Berlin 1990, s. 177–178; J. Pleskot, Osvícený biskup J. L. H. – Církevní a náboženský reformátor? (Příspěvek k dějinám osvícenství v Mezinárodním roce tolerance), in: Sborník prací FF Ostravské univerzity. Historie 3, 1995, s. 135–141; M. M. Buben, Encyklopedie českých a moravských sídelních biskupů, 2000, s. 103–106; M. Mičo, Příspěvek k dějinám tolerance a náboženské svobody. J. L. von H., biskup královéhradecký (1735–1794), in: Studia theologica 7, 2005, č. 2 [20], s. 33–45; J. Croÿ, Královéhradečtí biskupové a jejich rezidence, 2014, rejstřík; D. Novotný, Spory o náhrobky biskupa H. a kanovníka Venuta u kostela v Chrašicích, in: Chrudimské vlastivědné listy 27, 2018, č. 6, s. 5–9; 28, 2019, č. 1, s. 11–12.

P: V. Petera, Géniové církve i vlasti 1 (rkp. v knihovně Katolické teologické fakulty UK, Praha), dostupné též na: http://www.cdct.cz/petera/data/dil.I/pet.287.jpeg (stav k 30. 7. 2019).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Eva Novotná