Biografický slovník
HEIDELBERGER Arnošt Jan 1590?-1667?
| Arnošt Jan HEIDELBERGER | |
 | |
| Narození | kolem 1590 |
|---|---|
| Místo narození | (Německo) |
| Úmrtí | před 1668 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 75- Sochař nebo medailér |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 397 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=47086 |
HEIDELBERGER, Arnošt Jan (též Heydelberger, Ernst Johann), * kolem 1590 (Německo), † před 1668 Praha, sochař, řezbář
Podle H. vlastního přiznání pocházel z hrabství Mansfeld v Horním Sasku; předpokládá se, že se pohyboval v okruhu sochařské rodiny Zürnů. Před 1618 přišel do Prahy, kde s italskými štukatéry pracoval na štukové výzdobě Španělského sálu na Pražském hradě. Později patrně vytvořil část figur františkánských světců (sv. František z Assisi a sv. Antonín Paduánský) v kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražském, které jsou datovány do dvacátých let 17. století a lze je označit za vyznění pozdního římského manýrismu v českých zemích. Do H. okruhu patří i mladší sochy sv. Bonaventury, Didakuse, Bernardina Sienského a sv. Kláry. H. nejvýznamnější práce, postava sv. Františka z Pauly (1627–30), pocházející ze zrušeného paulánského kláštera na Starém Městě pražském (dnes v kostele Matky Boží před Týnem), je dávána za příklad již raně barokního řezbářství. H. byl 1628 jmenován dvorním sochařem; o rok později vytvářel dřevěný kříž pro Karlův most. 1631 získal pražské měšťanství, 1632 koupil na Hradčanech dům čp. 151/IV. Ve třicátých letech 17. století jej zaměstnal také Albrecht z Valdštejna pro své stavby v Jičíně a v Praze. V kapli jeho pražského paláce na Malé Straně se zachovaly H. velmi protáhlé figury poněkud loutkovitého charakteru a s přehnanými gesty. Snad se také podílel na sochařské výzdobě průčelí Valdštejnem založené kartouzy ve Valdicích (u Jičína). H. pracoval i pro pražskou strahovskou kanonii – do kostela Nanebevzetí Panny Marie dodal 1636 řezané chórové lavice. 1649–51 se pravděpodobně podílel na utváření hlavního oltáře kostela Panny Marie Sněžné, největšího oltáře raného baroka v Praze. Ještě 1650 byl doložen jako člen pražského malířského a sochařského cechu a 1654 vyhotovil castrum doloris (dočasná slavnostní stavba nad katafalkem) římského, uherského a českého krále Ferdinanda IV.
D: Sochy andělů a sv. Václava na oltáři kaple Valdštejnského paláce čp. 17/III v Praze, kolem 1630; sochy sv. Františka Serafinského a sv. Kláry v ambitu kláštera u sv. Jakuba na Starém Městě pražském; socha sv. Františka z Pauly, dnes v kostele Matky Boží před Týnem (1627–1630).
L: Dlabač 1, s. 587; Thieme–Becker 16, s. 256; Toman 1, s. 313; O. J. Blažíček, Sochařství baroku v Čechách, 1958, s. 60–62; Umělecké památky Čech 1, E. Poche (ed.), 1977, s. 592, 595; Praha na úsvitu nových dějin, týž (ed.), 1988, s. 439–444; NEČVU 1, s. 251; Umělecké památky Prahy. Staré Město pražské a Josefov, P. Vlček (ed.), 1996, s. 109, 113, 124; totéž, Nové Město pražské a Vyšehrad, R. Baťková (ed.), 1998, s. 148; totéž, Malá Strana, P. Vlček (ed.), 1999, s. 147, 153; totéž, Pražský hrad a Hradčany, P. Vlček (ed.), 2000, s. 374; De Gruyter Allgemeines Künstlerlexikon, Bd. 71, Berlin– Boston, 2011, s. 118.
Pavel Vlček
