StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HANSMANN Leopold Josef 17.2.1824-7.7.1863

Leopold Josef HANSMANN
Narození	17.2.1824
Místo narození	Kvasice (u Kroměříže)
Úmrtí	7.7.1863
Místo úmrtí	Brno
Povolání	68- Redaktor nebo žurnalista 63- Spisovatel 54- Etnograf
Citace	Biografický slovník českých zemí 22, Praha 2019, s. 199-200
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=52863

HANSMANN, Leopold Josef (pseud. Antoš Dohnal), * 17. 2. 1824 Kvasice (u Kroměříže), † 7. 7. 1863 Brno, novinář, spisovatel, překladatel

Mladší syn Franze H. a Karoliny, roz. Binerové. 1835–40 studoval na piaristickém gymnáziu v Kroměříži, poslední třídu absolvoval na gymnáziu v Hradci Králové. Od 1841 pracoval jako hospodářský praktikant na panství olomouckého arcibiskupa na Hukvaldech, od 1845 jako písař důchodního úřadu na hradě Mírově, tehdy kněžské trestnici. Ve čtyřicátých letech navazoval kontakty s moravskými vlastenci, zvláště Janem Helceletem a Aloisem Vojtěchem Šemberou, pro něž začal sbírat lidové písně. V září 1847 se zúčastnil první české besedy v Kroměříži. Od dubna 1848 publikoval v Týdenníku, prvních českých novinách na Moravě, jejichž se stal vedle Jana Ohérala spoluredaktorem. Dopisoval do Havlíčkových Národních novin a později do Slovanu. 1851 z existenčních důvodů přijal místo úředníka na okresním úřadě na Starém Brně a od 1857 vyučoval na tamní reálce italštinu. Po zániku Týdenníku pomáhal Františku Matouši Klácelovi v redakci Moravských novin. Od 1853 vedl Moravský národní list, který 1858 přijal opět název Moravské noviny. Od 1852 byl členem Moravské národní jednoty (záhy Matice moravské). Zároveň si dopisoval s řadou českých osobností, jako byli Karel Havlíček Borovský, Václav Čeněk Bendl nebo Božena Němcová.

Kladl základy agrarismu, Moravský národní list otevřel dopisovatelům, zejména rolníkům, od 1861 vydával Besídku hospodářskou jako přílohu Moravských novin. Ve vlastní literární tvorbě, již zveřejňoval pod pseudonymem Antoš Dohnal, se zaměřil na venkov, který důvěrně znal. Publikoval povídky (např. O veselém študentovi, 1860; Jak jsem dostal půllán, 1860; Franta na vojně, 1861–62; Na pazderně, 1862–63; Tonek, 1863 /nedokončený/), využíval romantické zápletky, avšak tíhl k realistickému zachycení života včetně sociální nerovnosti a tvrdosti. Na jeho texty využívající dialekt Hané a lidové zvyky navazoval povídkář Václav Kosmák. Dále psal romantické balady (Panna Hukvaldská, 1854) a četné znělky, z nichž chtěl vytvořit monumentální epos o významných českých osobnostech (např. Jan Žižka, 1856) i osobnostech evropských dějin (např. Giuseppe Mazzini, 1856). Pokusil se i o divadelní hry v soutěži vyhlášené Vojtou Náprstkem o historické drama ze slovanských dějin (Jaroslav Šternberk aneb porážka Mongolů u Holomouce, 1859, a tragédie Zdirad, 1860). Úspěšně překládal (znal údajně deset jazyků) např. z díla Hanse Christiana Andersena, Betty Paoli (pseudonym Barbary Elisabethy Glückové) nebo z polské a ruské literatury. Některé ze svých znělek a překladů uplatnil v kalendáři Koleda (1852–54) a v Nejnovějším moravsko-slezském domácím kalendáři, který 1851–63 redigoval.

Byl ženatý s Marií Nitschovou, s níž měl šest dětí; dospělosti se dožily jen dvě. Závěr H. života poznamenala tuberkulóza, která ho v novinářské činnosti vedla ke kompromisům motivovaným existenčním zajištěním rodiny: v redakci Moravských novin podléhal Petru Chlumeckému, hájícímu zájmy velkostatkářů zastoupených zejména řadou německých poslanců na zemském sněmu a stojících proti Národní (české) straně na Moravě. Přitom národní snahy české společnosti podporoval až do konce života, i když ho nespravedlivě kritizovala. Jméno A. Dohnala nese náměstí v Kvasicích (od 1924) a Hansmannova ulice v Brně-Černých Polích (od 1928).

D: První povídky hanácké, J. Kabelík (ed.), 1906 (2., doplněné vyd. o výběr z dopisů, 1924); Stínání berana na Hané roku 1840, in: ČL 16, 1907, s. 442–447; Hanácké povídky, B. Slavík (ed.), 1940; Staré hanácké povídky, J. Skalička (ed.), 1987.

L: RSN 3, s. 638; OSN 10, s. 866; 28, s. 536; OSND 2/2, s. 1024; DČŽ 1, s. 251, 254; LČL 2/1, s. 65–67; Slezsko 2, s. 41–42; J. Kabelík, L. H., in: ČMM 31, 1907, s. 30–66; týž, L. H. Doplňky, in: tamtéž 43/44, 1919/20, s. 109–220; týž, Z konce žurnalistické dráhy L. H., in: tamtéž 49, 1925, s. 281–298; M. Hýsek, Literární Morava v letech 1849–1885, 1911, s. 40–44; J. Hoffner, Antoš Dohnal, in: J. Spáčil, Městečko Kvasice, 1921, s. 118–121; Slavnost odhalení pamětní desky Antoši Dohnalovi, moravskému buditeli, povídkáři a žurnalistovi v Kvasicích, 1924; J. Spáčil, První hanácký povídkář Antoš Dohnal, in: Mojmírova říše 3, 1939/40, s. 83–86; B. Slavík, Hanácké písemnictví, 1940, s. 21–26 a passim; týž, Kořeny, 1944, s. 163–179; J. Spáčil, Haná v díle prvního moravského povídkáře Antoše Dohnala, in: VVM 1, 1946, s. 163–164; V. Martínek, Zapomenutý pramen ondrášovský, in: tamtéž, s. 164–165; J. Skalička, L. H. na Mírově 1845–1848, in: Severní Morava 28, 1974, s. 25–34; Z. Fišer, L. H., 1993; J. Pinkava, L. H., in: Hanácké Athény 1994, č. 16, s. 15; V. Březina, Hanácký povídkář Antoš Dohnal, in: Týdeník Kroměřížska 7, 1996, č. 15, s. 9; J. Vítek, Kvasický povídkář Antoš Dohnal, in: HIT 6, 2001, č. 40, s. 14; T. Kubíček a kol., Literární Morava. Vlastivěda moravská. Nová řada, sv. 11, 2002, s. 99, 101, 105–106; P. Klapil – K. Koutňáková, Kvasice, 2005, s. 205–206; R. Adam, Dopisy L. H. Boženě Němcové, in: Bohemistika 5, 2005, s. 171–184; P. Klapil, Životní osudy, 2012, s. 21–32; J. Kubíček, Dějiny žurnalistiky na Moravě. První století českých časopisů 1848–1948, Vlastivěda moravská. Nová řada, sv. 13, 2013, s. 20–21, 24, 28–29, 35; L. Pěta, Literární průvodce Hradcem Králové, 2016 (e-kniha), rejstřík; https://galerieosobnosti.muzeumnj.cz/antos.dohnal (stav k 18. 3. 2019).

P: SOkA, Kroměříž, fond B-e 188, piaristické gymnázium Kroměříž, inv. č. 5, 7–25.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Zdeněk Fišer