Biografický slovník
HEGENBART Franz 10.5.1818-20.12.1887
| Franz HEGENBART | |
 | |
| Narození | 10.5.1818 |
|---|---|
| Místo narození | Kerhartice (č. o. Česká Kamenice) |
| Úmrtí | 20.12.1887 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
77- Hudební skladatel 78- Hudební interpret |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 387-388 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=58071 |
HEGENBART, Franz (též HEGENBARTH, František), * 10. 5. 1818 Kerhartice (č. o. Česká Kamenice), † 20. 12. 1887 Praha, violoncellista, hudební skladatel, pedagog
Syn učitele Johanna H. a jeho ženy Theresie. Po studiu hry na violoncello u J. N. Hüttnera na Pražské konzervatoři (1831–37) byl od 1838 členem orchestru ve Štýrském Hradci, později v Linci a od 1844 ve Lvově. 1852 se stal profesorem hry na violoncello Mozartea v Salcburku a koncertním mistrem jeho orchestru. Od 1865 vyučoval jako profesor hru na violoncello na Pražské konzervatoři. Vychoval okolo padesáti žáků, z nichž nejproslulejší byl jeho nástupce na škole Hanuš Wihan, mezi pozoruhodné hudebníky patřili také Antonín Mašek, Mořic Blodek, Josef Peer, Josef Karel Kompit, Theobald Kretschmann, Heinrich Grünfeld, Alois Sládek, Robert Tollinger, Alois Musikant, Zigmund Glaser, Adolf Pollner, Jan Šebelík, Artur Krása ad. V koncertní praxi se H. uplatňoval jako vynikající komorní hráč v mnoha příležitostných sestavách a v nástrojových seskupeních (mj. 1865 při triových večerech v pražském Konviktu s houslistou A. Bennewitzem a B. Smetanou u klavíru); od 1872 několik let v Bennewitzově smyčcovém kvartetu, s nímž Smetana občas rovněž spoluúčinkoval. H. též někdy dirigoval. Jeho dochované skladatelské dílo s jednadvaceti opusovými čísly obsahuje jedenáct koncertantních skladeb se sólovým violoncellem, z toho tři koncerty, osm instrumentálních, většinou orchestrálních skladeb včetně souboru dvaadvaceti meziher (Entré-act 1–22), přičemž obsazení H. orchestru odpovídá obsazení současného komorního orchestru, dále dvě vokální a dvě instruktivní skladby.
H. manželka Aloisie (* 1841, † 9. 6. 1881) byla koncertní pěvkyní, jejich syn Fritz (* 15. 9. 1864 Salcburk, Rakousko, † 29. 10. 1943 Bayerisch Gmain, Německo) malířem, grafikem a sochařem, měl také hudební vzdělání.
D: výběr: Ave Maria pro bas a komorní soubor, op. 1, Wien (b. d.); Vater unser pro smíšený sbor a varhany, op. 2, tamtéž [1852] (2. vyd. Frankfurt a. M. 2004); 18 Uibungen für das Violoncell, op. 8, 1865 a 1909.
L: Wurzbach 8, s. 201–202; RSN 3, s. 699; J. Branberger, Konservatoř hudby v Praze, 1911, s. 78, 93, 97, 129 (chybné datum úmrtí), 212, 213, 214; B. Urie, Čeští violoncellisté, 1946, passim; HS 1, s. 414; BL 1, s. 567; LDM 1, s. 526 (s další literaturou); www.musiklexikon.ac.at (stav k 5. 4. 2019); www.ceskyhudebnislovnik.cz (stav k 21. 2. 2019).
P: SOA, Litoměřice, Sbírka matrik, N, I–N, inv. č. 3561, L68/3, 1796–1828 Kerhartice, Veselé, fol. 152; AHMP, Archivní katalog, soupis pražského obyvatelstva (1830–1920), č. 33, karton 445; Archiv knihovny Pražské konzervatoře (provozovací materiály dochovaných skladeb, H. učební plán, 1873).
Mojmír Sobotka
