StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie HAVLÍN Josef Č. 14.3.1886-20.5.1968

Josef Č. HAVLÍN
Narození	14.3.1886
Místo narození	Smíchov (Praha)
Úmrtí	20.5.1968
Místo úmrtí	Praha
Povolání	63- Spisovatel 64- Překladatel
Citace	Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 363
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=69355

HAVLÍN, Josef Č. (vl. jm. Havlíková, Josefa, provd. Kolmanová), * 14. 3. 1886 Smíchov (Praha), † 20. 5. 1968 Praha, spisovatelka, překladatelka

Pod mužským pseudonymem publikující dcera prozaika a magistrátního úředníka Josefa Havlíka (1850–1912) a Hermíny, roz. Vimmerové, do sňatku členky zpěvohry divadelní společnosti P. Švandy ze Semčic.

Vyšší dívčí školu v Praze ve Vodičkově ulici absolvovala 1902, vliv na ni měl zejména ředitel školy, básník a slavista F. Táborský. Jejím prvním manželem byl 1911–18 redaktor Národních listů, publicista a rusista Vincenc Červinka (1877–1942), s nímž pracovala na překladech ruské prózy a spolu navštívili Rusko, Polsko, Řecko, Francii, Alžír a Itálii. V období první světové války, kdy byl V. Červinka vězněn, se manželství rozpadlo; ona v té době spolupracovala s mladočeským odbojovým ústředím kolem F. Síse. Podruhé se provdala 1920 za básníka, prozaika a publicistu Jaroslava Kolmana-Cassia (1883–1951), s nímž cestovala po Itálii a Španělsku.

V sedmnácti letech začala otiskovat v Národních listech a Zlaté Praze stylisticky vycizelované drobné prozaické útvary s ženskou tematikou. Postupně psala i pro další periodika: Besedy lidu, Cesta, Národní politika, Pražská lidová revue, Světozor, Ženský svět a od dvacátých let zvláště pro agrární deník Venkov. V povídkách dokázala brilantně a s humornou až satirickou nadsázkou vylíčit společenské postavení ženy, její milostný život, snobismus a přetvářku vyšších sociálních vrstev. Skeptický postoj k dobovému patriarchalismu a k mužům propůjčovaly jejím prózám aktuálnost (soubory: Mosaika, 1914; Poslední flirt a jiné povídky, 1917; Dámy ze společnosti a jiné povídky, 1921). Poslední dvě sbírky, ovlivněné změnou její politické orientace na vládní agrární stranu, nesou stopy literární konvence (Doznané prohry, 1923; Žanka, 1929). Podílela se na překladech z ruštiny, a to Čechovových Povídek o ženách (1912) a Averčenkových Humoresek a satir (1912), samostatně přeložila satirický soubor Dým bez ohně (1915) od Naděždy Bučinské-Lochvické, píšící pod pseudonymem Teffi.

L: OSND 2/2, s. 1054; LČL 2/1, s. 120–121 (s další literaturou).

P: LA PNP, Praha, osobní fond (inventář M. Vinařová, J. H., č. 207, 1970).

Martin Kučera