Biografický slovník
HELLER Carl 9.9.1872-7.4.1944
| Carl HELLER | |
 | |
| Narození | 9.9.1872 |
|---|---|
| Místo narození | Liběchov |
| Úmrtí | 7.4.1944 |
| Místo úmrtí | Stockholm (Švédsko) |
| Povolání |
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 44- Právník |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 23, Praha 2020, s. 452-453 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=77751 |
HELLER, Carl (též Karl), * 9. 9. 1872 Liběchov, † 7. 4. 1944 Stockholm (Švédsko), právník, politik
Po maturitě na německém gymnáziu v Praze studoval práva na berlínské univerzitě a na německé univerzitě v Praze (JUDr. 1897). Roku 1903 si zřídil advokátní kancelář v Teplicích-Šanově. Od studentských let se angažoval v německé sociální demokracii v Čechách a stal se spolupracovníkem jejího vůdce Josefa Seligera. 1919 se podílel na založení Německé sociálnědemokratické strany dělnické v ČSR a až do 1938 byl členem ústředního výkonného výboru a představenstva, pokladníkem a právním poradcem. 1920–38 byl senátorem Národního shromáždění a 1920–35 předsedou senátorského klubu strany, 1929–38 místopředsedou Senátu Národního shromáždění ČSR (po Mnichovu jeho mandát ke 30. 10. 1938 zanikl). Ve dvacátých a třicátých letech patřil k hlavním představitelům aktivismu v německé sociální demokracii v Československu a k zastáncům nadnárodní spolupráce československé a německé sociální demokracie při obhajobě společných zájmů českého a německého dělnictva. Od československých sociálních demokratů očekával podporu národnostních požadavků německého obyvatelstva v ČSR, především spravedlivého jazykového zákona, postavení a zastoupení německých státních úředníků a vyřešení válečných půjček. Ve třicátých letech usiloval o zmírnění dopadů hospodářské krize v pohraničních oblastech českých zemí a po nástupu nacistického režimu v Německu organizoval pomoc německému sociálnědemokratickému exilu v ČSR. Podporoval politický kurz předsedy strany Ludwiga Czecha a oponoval stranickému křídlu Wenzela Jaksche. Na zvolení Jaksche předsedou strany v březnu 1938 reagoval demonstrativní rezignací na stranické funkce.
V březnu 1939 emigroval do Dánska a odtud v dubnu 1940 do Švédska, kde až do smrti 1944 působil v mezinárodním socialistickém hnutí. Náležel k vedoucím činitelům organizace Treugemeinschaft der sudetendeutschen Sozialdemokraten im Ausland, sdružující sociálnědemokratické exulanty z Československa, a kritizoval politiku Wenzela Jaksche v londýnském exilu. Spolupracoval s německými a rakouskými sociálnědemokratickými politiky a novináři působícími ve Švédsku, např. s Willym Brandtem a Brunem Kreiskym.
L: OSND 2/2, s. 1073; BL 1, s. 588; Balling 1, s. 382; J. Tomeš, Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální demokracie, 2013, s. 75; J. Šebek, Carl H., in: J. Tomeš a kol., Tváře našich parlamentů, 2012, s. 185–186.
Josef Tomeš
