Biografický slovník
BETKA Hugo 3.3.1884-29.1.1925: Porovnání verzí
(BETKA_Hugo_3.3.1884-29.1.1925) |
|||
| (Není zobrazeno 7 mezilehlých verzí od 2 dalších uživatelů.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Hugo BETKA | | jméno = Hugo BETKA | ||
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Betka Hugo portret.jpg |
| datum narození = 3.3.1884 | | datum narození = 3.3.1884 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = České Budějovice |
| datum úmrtí = 29.1.1925 | | datum úmrtí = 29.1.1925 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = České Budějovice |
| povolání = 45- Voják nebo partyzán | | povolání = 45- Voják nebo partyzán | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }}< | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 461 |
| + | }} | ||
| + | |||
| + | '''BETKA, Hugo <font color="red">(též Hugo Oldřich, Oldřich),'''</font> ''* 3. 3. 1884 České Budějovice, † 29. 1. 1925 České Budějovice, důstojník, účastník 1. odboje'' | ||
| + | |||
| + | Z tercie českobudějovické reálky přestoupil 1898 do pražské | ||
| + | kadetky. Prošel náročnou službou rakousko-uherského nižšího | ||
| + | důstojníka s českým národním uvědoměním. Po vypuknutí | ||
| + | první světové války se účastnil jako setník 3. pěšího pluku | ||
| + | srbského tažení. Na podzim 1915 byl těžce raněn. Během | ||
| + | léčení v Opavě a po rekonvalescenci, když byl v květnu 1916 | ||
| + | zařazen k náhradnímu tělesu svého pluku do Brna, navázal | ||
| + | prostřednictvím Matice opavské a tamní pobočky Národní | ||
| + | rady české kontakt s moravským ústředím domácího odboje. | ||
| + | Po Viktoru Hoppeovi a Aloisu Kramářovi se B. stal třetím | ||
| + | českým důstojníkem, který se zapojil do ilegální sítě tajného | ||
| + | výboru, tzv. Maffie. Zprostředkovával spojení mezi šéfem | ||
| + | brněnského ústředí Arnoštem Heinrichem a jeho zástupcem | ||
| + | Jaroslavem Stránským, předával jim informace o vojenské | ||
| + | situaci a zabezpečoval konspirační styk s Prahou, Vídní, dalšími | ||
| + | oblastmi Moravy apod. Od podzimu 1917 řídil z Heinrichova | ||
| + | pověření organizaci armádních dezertérů na Moravě, | ||
| + | osobně velel – přísně zakonspirován – tzv. zelenému kádru | ||
| + | na Moravském Slovácku. V srpnu 1918 byl přeložen k zemskému | ||
| + | velitelství v Praze jako štábní referent. Okamžitě se | ||
| + | stal členem Vojenské Maffie a spolupracovníkem jejího představitele | ||
| + | Jaroslava Rošického. Připravil plán odzbrojení národnostně | ||
| + | cizích vojenských útvarů v Čechách a na Moravě | ||
| + | a v den převratu se podílel na aktu složení zbraní 68. praporu | ||
| + | vojáků maďarské národnosti. Poté pracoval v mobilizační komisi | ||
| + | československého dobrovolnického vojska, v listopadu | ||
| + | 1918 se stal leteckým referentem ministerstva národní obrany, | ||
| + | v prosinci 1918 velitelem I. letecké setniny. Začátkem | ||
| + | února 1919 byl v hodnosti majora jmenován velitelem letectva | ||
| + | na Slovensku se sídlem v Žilině, posléze v Bratislavě. Po | ||
| + | příchodu francouzské vojenské mise a zániku dobrovolnického | ||
| + | vojska přijal funkci přednosty nově zřízeného leteckého | ||
| + | odboru ministerstva národní obrany. Údajně ze zdravotních | ||
| + | důvodů odešel na jaře 1920 do výslužby, 1920–22 byl politickým | ||
| + | tajemníkem národnědemokratické strany, v lednu | ||
| + | 1923 těžce onemocněl. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' J. Rošický, Rakouský orel padá, 1933, passim; R. Kalhous, Budování armády, | ||
| + | 1936, passim; J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého | ||
| + | odboje 1914–1918, 1993, s. 13. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' osobní archiv autora hesla; <font color="red">Vojenský ústřední archiv - Vojenský historický archiv, sbírka kvalifikační listiny, kvalifikační listina H. B. narozeného 3. 3. 1884; tamtéž, fond Divisní soud Praha 1918-1939, spis Dtr 29/19 v trestní věci proti setníku O. B. pro zločin vzpoury dle §§ 159:b a 160 v. tr. z.</font> | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1884]] | [[Kategorie:1884]] | ||
| + | [[Kategorie:České Budějovice]] | ||
[[Kategorie:1925]] | [[Kategorie:1925]] | ||
| + | [[Kategorie:České Budějovice]] | ||
Aktuální verze z 19. 7. 2023, 19:59
| Hugo BETKA | |
 | |
| Narození | 3.3.1884 |
|---|---|
| Místo narození | České Budějovice |
| Úmrtí | 29.1.1925 |
| Místo úmrtí | České Budějovice |
| Povolání | 45- Voják nebo partyzán |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 4, Praha 2006, s. 461 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41306 |
BETKA, Hugo (též Hugo Oldřich, Oldřich), * 3. 3. 1884 České Budějovice, † 29. 1. 1925 České Budějovice, důstojník, účastník 1. odboje
Z tercie českobudějovické reálky přestoupil 1898 do pražské kadetky. Prošel náročnou službou rakousko-uherského nižšího důstojníka s českým národním uvědoměním. Po vypuknutí první světové války se účastnil jako setník 3. pěšího pluku srbského tažení. Na podzim 1915 byl těžce raněn. Během léčení v Opavě a po rekonvalescenci, když byl v květnu 1916 zařazen k náhradnímu tělesu svého pluku do Brna, navázal prostřednictvím Matice opavské a tamní pobočky Národní rady české kontakt s moravským ústředím domácího odboje. Po Viktoru Hoppeovi a Aloisu Kramářovi se B. stal třetím českým důstojníkem, který se zapojil do ilegální sítě tajného výboru, tzv. Maffie. Zprostředkovával spojení mezi šéfem brněnského ústředí Arnoštem Heinrichem a jeho zástupcem Jaroslavem Stránským, předával jim informace o vojenské situaci a zabezpečoval konspirační styk s Prahou, Vídní, dalšími oblastmi Moravy apod. Od podzimu 1917 řídil z Heinrichova pověření organizaci armádních dezertérů na Moravě, osobně velel – přísně zakonspirován – tzv. zelenému kádru na Moravském Slovácku. V srpnu 1918 byl přeložen k zemskému velitelství v Praze jako štábní referent. Okamžitě se stal členem Vojenské Maffie a spolupracovníkem jejího představitele Jaroslava Rošického. Připravil plán odzbrojení národnostně cizích vojenských útvarů v Čechách a na Moravě a v den převratu se podílel na aktu složení zbraní 68. praporu vojáků maďarské národnosti. Poté pracoval v mobilizační komisi československého dobrovolnického vojska, v listopadu 1918 se stal leteckým referentem ministerstva národní obrany, v prosinci 1918 velitelem I. letecké setniny. Začátkem února 1919 byl v hodnosti majora jmenován velitelem letectva na Slovensku se sídlem v Žilině, posléze v Bratislavě. Po příchodu francouzské vojenské mise a zániku dobrovolnického vojska přijal funkci přednosty nově zřízeného leteckého odboru ministerstva národní obrany. Údajně ze zdravotních důvodů odešel na jaře 1920 do výslužby, 1920–22 byl politickým tajemníkem národnědemokratické strany, v lednu 1923 těžce onemocněl.
L: J. Rošický, Rakouský orel padá, 1933, passim; R. Kalhous, Budování armády, 1936, passim; J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje 1914–1918, 1993, s. 13.
P: osobní archiv autora hesla; Vojenský ústřední archiv - Vojenský historický archiv, sbírka kvalifikační listiny, kvalifikační listina H. B. narozeného 3. 3. 1884; tamtéž, fond Divisní soud Praha 1918-1939, spis Dtr 29/19 v trestní věci proti setníku O. B. pro zločin vzpoury dle §§ 159:b a 160 v. tr. z.
Martin Kučera
