BUCHAR Jan 20.9.1859-10.10.1932: Porovnání verzí
(BUCHAR_Jan_20.9.1859-10.10.1932) |
|||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Jan BUCHAR | | jméno = Jan BUCHAR | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Buchar Jan portret.jpg |
| datum narození = 20.9.1859 | | datum narození = 20.9.1859 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Mříčná u Jilemnice |
| datum úmrtí = 10.10.1932 | | datum úmrtí = 10.10.1932 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury | | povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 293-294 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''BUCHAR, Jan,''' ''* 20. 9. 1859 Mříčná u Jilemnice, † 10. 10. 1932 Praha, učitel, průkopník lyžování a propagátor turistiky'' | ||
+ | |||
+ | Vystudoval (1875–79) učitelský ústav v Jičíně. Po jeho dokončení | ||
+ | se vrátil na čtyři roky do rodné Mříčné a 1884 odešel | ||
+ | na školu v Dolních Štěpanicích, kde působil jako řídící | ||
+ | učitel až do 1925. | ||
+ | |||
+ | Při vycházkách do přírody, kdy se věnoval studiu krkonošské | ||
+ | květeny a geologických zvláštností, se seznámil s lesníky | ||
+ | ve službách hraběte Jana Harracha. S nimi diskutoval | ||
+ | o možnostech horské turistiky na české straně Krkonoš. Stal | ||
+ | se spoluzakladatelem odboru Klubu českých turistů v Jilemnici | ||
+ | (2. 7. 1889) a celých dvaadvacet let v něm vykonával | ||
+ | funkci jednatele. Organizoval pro místní, ale i pro pražské | ||
+ | turisty velké výlety do Krkonoš a využíval je k propagaci | ||
+ | nejvyšších českých hor. Působil jako průvodce a spolupracoval | ||
+ | při značkování turistických stezek; B. jménem je | ||
+ | nazvána nejstarší vytyčená trasa (1890) v Krkonoších z Jilemnice | ||
+ | přes Dolní Štěpanice na Žalý a na Horní Mísečky. | ||
+ | Krkonoše B. propagoval početnými články v tisku a zejména | ||
+ | besedami o jejich krásách, které doplňoval fotografiemi | ||
+ | (např. od svého spolupracovníka lékaře Josefa Vejnara) a tzv. | ||
+ | světelnými obrázky. B. přednášky měly silný národní akcent, | ||
+ | který apeloval na potřebu počeštit turistiku v Krkonoších. | ||
+ | Spolu s Josefem Rösslerem-Ořovským se zasadili u hraběte | ||
+ | Harracha o přednostní pronajímání krkonošských bud českým | ||
+ | podnikatelům a o jejich české označení (od 1904). | ||
+ | |||
+ | Přednáškami a časopiseckými články upozorňoval i na další | ||
+ | turistické zajímavosti Čech (Jizerské hory, pískovcové skály | ||
+ | v severovýchodních Čechách) a patřil k propagátorům českých | ||
+ | prázdninových zájezdů na slovanský jih (sepsal brožuru | ||
+ | ''První výlet Klubu českých turistů do Dalmácie'', ''Černé Hory'', | ||
+ | ''Hercegoviny a Záhřebu'', 1897). Další B. dílo je roztříštěné | ||
+ | do řady článků a zpráv v turistických a lyžařských časopisech | ||
+ | i v regionálním tisku, byl též autorem několika map. | ||
+ | |||
+ | Při setkání s lesníky poznal B. lyže, které pro svůj personál | ||
+ | dal hrabě Harrach dovézt z Norska. Podle inzerátu si | ||
+ | v prosinci 1892 objednal B. od firmy bratří Thonetů první | ||
+ | pár lyží a postaral se o jejich rozšíření. Spoluzaložil (15. 4. | ||
+ | 1894) Český krkonošský spolek Ski v Jilemnici; po řadu let | ||
+ | (1902–19, 1920–24, 1926–27) stál B. jako předseda v jeho | ||
+ | čele. Navázal styky s pražskými příznivci lyžování, kteří začali | ||
+ | podnikat zimní zájezdy do Krkonoš. B. byl autorem prvního | ||
+ | českého článku o lyžích (1894) v ''Časopisu turistů'' a také první | ||
+ | metodické statě o lyžování (1895). Prosazoval přitom tzv. | ||
+ | norskou školu, která zaváděla používání dvou holí pro pohyb | ||
+ | na sněhu. Do hodin tělocviku v dolnoštěpanické škole zavedl | ||
+ | výuku lyžování, které v zimě umožňovalo dětem z horských | ||
+ | chalup cestu do školy. Vybíral rovněž vhodné tratě pro lyžařské | ||
+ | závody v Krkonoších. Po vzoru Jilemnice vznikly další | ||
+ | lyžařské spolky ve Vysokém nad Jizerou a v dalších místech | ||
+ | (Praha, Plzeň, Domažlice ad.). Jejich ústřední organizací | ||
+ | se stal Svaz lyžařů v Království českém, založený 21. 11. 1903 | ||
+ | v Jablonci nad Jizerou. Jeho prvním předsedou (do 1907) byl | ||
+ | zvolen právě B. | ||
+ | |||
+ | Po 1918 se začal postupně stahovat z veřejných funkcí, nadále | ||
+ | ale podnikal dlouhé pěší a lyžařské túry po Krkonoších | ||
+ | a pokračoval ve značení turistických tras. Jako čestný člen | ||
+ | Klubu československých turistů (KČST) pořádal další série | ||
+ | přednášek o krásách českých hor a o lyžařském sportu | ||
+ | (v prosinci 1924 dokonce před zaplněnou Smetanovou síní | ||
+ | Obecního domu v Praze). Zůstával aktivní i po sedmdesátce, | ||
+ | až jeho životní dráhu přeťala smrt pod koly nákladního auta | ||
+ | u Národního divadla. | ||
+ | |||
+ | Pohřben je na městském hřbitově v Jilemnici. B. památku připomíná | ||
+ | expozice v Krkonošském muzeu v Jilemnici, pamětní | ||
+ | desky na škole v Dolních Štěpanicích a u pramene Labe. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' První výlet Klubu českých turistů do Dalmácie, Černé Hory, Hercegoviny | ||
+ | a Záhřebu, 1897; První výlet Klubu českých turistů do Krkonoš, 1911; | ||
+ | Bucharovy výlety do Krkonoš, 2. vyd. 1921. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' nekrolog J. Rössler-Ořovský, in: Zimní sport, časopis svazu lyžařů ČSR, | ||
+ | 1932; V. V. Jeníček, J. B., čestný člen KČST, * 20. září 1859, † 10. října | ||
+ | 1932, in: Časopis turistů 49, 1932, č. 5, s. 129n.; J. Brož, J. B., duše Krkonošské | ||
+ | župy KČST, in: tamtéž, s. 136n.; J. Kamenický, Z mých vzpomínek | ||
+ | na J. B., in: tamtéž, s. 137n.; J. Ambrož, Vzpomínám posledních dnů!, in: | ||
+ | tamtéž, s. 140n.; A. Václavík, Šlechetný učitel, in: tamtéž, s. 143n.; OSND | ||
+ | 1/2, s. 782; KSN 2, s. 187; ISN 3, s. 198; ETK 1/1, s. 89, 2/1, s. 84n.; Malá | ||
+ | encyklopedie lyžování, 1987, s. 57n.; J. Luštinec – R. Karpaš, Krkonoše | ||
+ | pohledem J. B. a Josefa Vejnara, 2002. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/178008 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Miloslav Martínek | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]] | [[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1859]] | [[Kategorie:1859]] | ||
+ | [[Kategorie:Mříčná]] | ||
[[Kategorie:1932]] | [[Kategorie:1932]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] | ||
+ | |||
+ | <gallery> | ||
+ | Bedrnik Hynek vystup.jpg|Výstup na Žalý - 1. Jan Buchar, 2. Josef Rössler-Ořovský, 3. Kalfus (foto Hynek Bedrník, 1898) | ||
+ | </gallery> |
Aktuální verze z 9. 10. 2019, 18:36
Jan BUCHAR | |
Narození | 20.9.1859 |
---|---|
Místo narození | Mříčná u Jilemnice |
Úmrtí | 10.10.1932 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury |
Citace | Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 293-294 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43194 |
BUCHAR, Jan, * 20. 9. 1859 Mříčná u Jilemnice, † 10. 10. 1932 Praha, učitel, průkopník lyžování a propagátor turistiky
Vystudoval (1875–79) učitelský ústav v Jičíně. Po jeho dokončení se vrátil na čtyři roky do rodné Mříčné a 1884 odešel na školu v Dolních Štěpanicích, kde působil jako řídící učitel až do 1925.
Při vycházkách do přírody, kdy se věnoval studiu krkonošské květeny a geologických zvláštností, se seznámil s lesníky ve službách hraběte Jana Harracha. S nimi diskutoval o možnostech horské turistiky na české straně Krkonoš. Stal se spoluzakladatelem odboru Klubu českých turistů v Jilemnici (2. 7. 1889) a celých dvaadvacet let v něm vykonával funkci jednatele. Organizoval pro místní, ale i pro pražské turisty velké výlety do Krkonoš a využíval je k propagaci nejvyšších českých hor. Působil jako průvodce a spolupracoval při značkování turistických stezek; B. jménem je nazvána nejstarší vytyčená trasa (1890) v Krkonoších z Jilemnice přes Dolní Štěpanice na Žalý a na Horní Mísečky. Krkonoše B. propagoval početnými články v tisku a zejména besedami o jejich krásách, které doplňoval fotografiemi (např. od svého spolupracovníka lékaře Josefa Vejnara) a tzv. světelnými obrázky. B. přednášky měly silný národní akcent, který apeloval na potřebu počeštit turistiku v Krkonoších. Spolu s Josefem Rösslerem-Ořovským se zasadili u hraběte Harracha o přednostní pronajímání krkonošských bud českým podnikatelům a o jejich české označení (od 1904).
Přednáškami a časopiseckými články upozorňoval i na další turistické zajímavosti Čech (Jizerské hory, pískovcové skály v severovýchodních Čechách) a patřil k propagátorům českých prázdninových zájezdů na slovanský jih (sepsal brožuru První výlet Klubu českých turistů do Dalmácie, Černé Hory, Hercegoviny a Záhřebu, 1897). Další B. dílo je roztříštěné do řady článků a zpráv v turistických a lyžařských časopisech i v regionálním tisku, byl též autorem několika map.
Při setkání s lesníky poznal B. lyže, které pro svůj personál dal hrabě Harrach dovézt z Norska. Podle inzerátu si v prosinci 1892 objednal B. od firmy bratří Thonetů první pár lyží a postaral se o jejich rozšíření. Spoluzaložil (15. 4. 1894) Český krkonošský spolek Ski v Jilemnici; po řadu let (1902–19, 1920–24, 1926–27) stál B. jako předseda v jeho čele. Navázal styky s pražskými příznivci lyžování, kteří začali podnikat zimní zájezdy do Krkonoš. B. byl autorem prvního českého článku o lyžích (1894) v Časopisu turistů a také první metodické statě o lyžování (1895). Prosazoval přitom tzv. norskou školu, která zaváděla používání dvou holí pro pohyb na sněhu. Do hodin tělocviku v dolnoštěpanické škole zavedl výuku lyžování, které v zimě umožňovalo dětem z horských chalup cestu do školy. Vybíral rovněž vhodné tratě pro lyžařské závody v Krkonoších. Po vzoru Jilemnice vznikly další lyžařské spolky ve Vysokém nad Jizerou a v dalších místech (Praha, Plzeň, Domažlice ad.). Jejich ústřední organizací se stal Svaz lyžařů v Království českém, založený 21. 11. 1903 v Jablonci nad Jizerou. Jeho prvním předsedou (do 1907) byl zvolen právě B.
Po 1918 se začal postupně stahovat z veřejných funkcí, nadále ale podnikal dlouhé pěší a lyžařské túry po Krkonoších a pokračoval ve značení turistických tras. Jako čestný člen Klubu československých turistů (KČST) pořádal další série přednášek o krásách českých hor a o lyžařském sportu (v prosinci 1924 dokonce před zaplněnou Smetanovou síní Obecního domu v Praze). Zůstával aktivní i po sedmdesátce, až jeho životní dráhu přeťala smrt pod koly nákladního auta u Národního divadla.
Pohřben je na městském hřbitově v Jilemnici. B. památku připomíná expozice v Krkonošském muzeu v Jilemnici, pamětní desky na škole v Dolních Štěpanicích a u pramene Labe.
D: První výlet Klubu českých turistů do Dalmácie, Černé Hory, Hercegoviny a Záhřebu, 1897; První výlet Klubu českých turistů do Krkonoš, 1911; Bucharovy výlety do Krkonoš, 2. vyd. 1921.
L: nekrolog J. Rössler-Ořovský, in: Zimní sport, časopis svazu lyžařů ČSR, 1932; V. V. Jeníček, J. B., čestný člen KČST, * 20. září 1859, † 10. října 1932, in: Časopis turistů 49, 1932, č. 5, s. 129n.; J. Brož, J. B., duše Krkonošské župy KČST, in: tamtéž, s. 136n.; J. Kamenický, Z mých vzpomínek na J. B., in: tamtéž, s. 137n.; J. Ambrož, Vzpomínám posledních dnů!, in: tamtéž, s. 140n.; A. Václavík, Šlechetný učitel, in: tamtéž, s. 143n.; OSND 1/2, s. 782; KSN 2, s. 187; ISN 3, s. 198; ETK 1/1, s. 89, 2/1, s. 84n.; Malá encyklopedie lyžování, 1987, s. 57n.; J. Luštinec – R. Karpaš, Krkonoše pohledem J. B. a Josefa Vejnara, 2002.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Miloslav Martínek