DULA Matúš 28.6.1846-13.6.1926: Porovnání verzí

Z Personal
(DULA_Matúš_28.6.1846-13.6.1926)
 
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Matúš DULA
 
| jméno = Matúš DULA
−
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Dula Matus portret.jpg
 
| datum narození = 28.6.1846
 
| datum narození = 28.6.1846
−
| místo narození =  
+
| místo narození = Blatnica u Martina (Slovensko)
 
| datum úmrtí = 13.6.1926
 
| datum úmrtí = 13.6.1926
−
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Ružomberok (Slovensko)
 
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
 
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Matúš DULA
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 425-426
 +
}}
 +
'''DULA, Matúš''', ''* 28. 6. 1846 Blatnica u Martina (Slovensko), † 13. 6. 1926 Ružomberok (Slovensko), politik, publicista, advokát''
 +
 
 +
Pocházel z rolnické rodiny se silným národním cítěním. Středoškolská
 +
studia absolvoval 1858–61 na německém gymnáziu
 +
v Kežmarku a 1861–64 na maďarském v Rožňavě, od 1864
 +
studoval práva na univerzitě ve Vídni, 1867 v Pešti. Od 1868
 +
působil v Martině, nejprve jako advokátský koncipient
 +
u P. Mudroně a od 1871 po získaní titulu JUDr. jako samostatný advokát. 1873 se jeho manželkou stala Vilma, dcera
 +
básníka V. Paulínyho-Tótha.
 +
 
 +
Už v době studií se D. účastnil kulturního života na Slovensku,
 +
navazoval kontakty s dalšími národovci. 1863 patřil mezi
 +
účastníky zakládajícího valného shromáždění Matice slovenské,
 +
1864 se stal spoluzakladatelem akademického spolku
 +
Slovenské okolie/okolí ve Vídni, 1869 byl jedním z iniciátorů
 +
ustavení Slovenské omladiny, k jejímž hlavním cílům patřilo
 +
šíření osvěty, organizace vzdělávacích, tělovýchovných a kulturních
 +
spolků, zábavních a vědeckých akcí; stanovy spolku
 +
však uherské úřady neschválily. Současně se angažoval v českém Sokole a Slovenské besedě. Po studiích se trvale věnoval
 +
politice. Ještě v Pešti se angažoval v Nové škole slovenské. Jako
 +
jeden z předních spolupracovníků jejího tiskového orgánu ''Slovenských''
 +
''novin'' jí udával politický směr. Také do ''Pešťbudínských''
 +
''vedomostí'' přispíval národohospodářskými úvahami. Po
 +
příchodu do Martina se definitivně přiklonil ke Staré škole
 +
slovenské, z níž se zformovala Slovenská národní strana, k jejímž
 +
vůdcům pak D. patřil déle než 40 let. Od 1876 byl
 +
místopředsedou strany, 1914 jejím předsedou. 1886 se stal
 +
spoluzakladatelem Knihkupecko-nakladatelského spolku, 1887
 +
inicioval výstavbu Národního domu a dalších institucí v Martině. Tehdy se zabýval především otázkami ekonomickými.
 +
Ideologické aspekty a cíle svého politického úsilí popsal
 +
v článcích ''Choroba slovenská a lieky proti nej'', které uveřejnily
 +
1868 ''Pešťbudínské vědomosti''. Publikoval tam pod pseudonymem
 +
Hohoš.
 +
 
 +
V následujícím období D. základní politickou koncepcí zůstala
 +
slovanská vzájemnost a obrana svébytnosti slovenského
 +
národa. Politické rysy nesla i D. advokátská praxe. 1894 obhajoval
 +
rumunské vlastence v tzv. klužském procesu, zinscenovaném uherskou vládou. Demonstroval tak solidaritu s rumunským
 +
národním hnutím v Uhersku. 1899 se účastnil
 +
spolu s dalšími národovci protestu proti soudní praxi v Uhrách, v tzv. pietrovském procesu byl odsouzen a 1900–01
 +
vězněn v Banské Bystrici. Komplikovaným vývojem prošly D.
 +
vztahy v oblasti česko-slovenské spolupráce. 1896 patřil
 +
k účastníkům prvního veřejného vystoupení Českoslovanské
 +
jednoty v Praze, poté 1898 vedl delegaci Slovenské národní
 +
strany do Prahy na oslavy 100. výročí narození F. Palackého.
 +
Užší spolupráce s představiteli českého politického a veřejného
 +
života se tehdy neuskutečnila. Až 1911 se D. zúčastnil luhačovických porad Českoslovanské jednoty o formách hospodářské a politické česko-slovenské spolupráce. Od 1914 se jako
 +
předseda Slovenské národní strany snažil o vytvoření Slovenské
 +
národní rady, ta se však během první světové války nestačila konstituovat. Na jaře 1918 byl pověřen informovat české
 +
představitele v Praze o postojích Slovenské národní strany, jejím
 +
stanovisku hájícím právo na sebeurčení národů a myšlenku vytvoření společného státu Čechů a Slováků. 30. 10.
 +
1918 se konstituovala v Martině Slovenská národní rada a D.
 +
jako její předseda vyjádřil přijetím Deklarace slovenského
 +
národa znovu vůli Slováků žít ve společném československém
 +
státě. I po vzniku ČSR se angažoval v politické sféře, i když
 +
jeho vliv citelně slábl. 1918–20 byl členem Revolučního
 +
národního shromáždění a předsedou Slovenského klubu
 +
poslanců. 1919 zastával funkci místopředsedy parlamentu.
 +
V prvních parlamentních volbách 1920 byl zvolen do senátu
 +
za Slovenskou národní a rolnickou stranu, jejímž byl čestným
 +
předsedou. Po rozpadu strany se stal v senátu členem klubu
 +
Československé národní demokracie, po obnovení činnosti
 +
Matice slovenské jedním z jejích tří předsedů. Byl pohřben
 +
v Martině.
 +
 
 +
'''L:''' M. D., stařešina národních pracovníků slovenských, 1926; M. Podrimavský,
 +
Slovenská národná strana v druhej polovici XIX. storočia, Bratislava
 +
1983, s. 76n.; týž, M. D., in: D. Kováč a kol, Muži deklarácie, Martin
 +
1991, s. 22–39; J. Švorc, Rozbíjali monarchiu, Košice 1992, s. 21–27;
 +
Slovník prvního československého odboje 1914–18, 1993, s. 36; S. Mathé,
 +
Dvadsaťpäť postáv modernej slovenskej politiky, Bratislava 1997, s. 31–
 +
33; Kronika Slovenska 2, Bratislava 1999, rejstřík; Reprezentačný lexikón
 +
Slovenska, Martin 1999, s. 68; BLS 2, s. 370–371.
 +
 
 +
'''P:''' Archív literatúry a umenia Slovenskej národnej knižnice Martin, písemná
 +
pozůstalost.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/28026 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Alena Táborecká
 +
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
 
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
  
 
[[Kategorie:1846]]
 
[[Kategorie:1846]]
 +
[[Kategorie:Blatnica]]
 
[[Kategorie:1926]]
 
[[Kategorie:1926]]
 +
[[Kategorie:Ružomberok]]
 +
 +
<gallery>
 +
Dula Matus hrob.jpg|Hrob Matúše Duly na Národním hřbitově v Martině
 +
</gallery>

Aktuální verze z 26. 1. 2020, 12:15

Matúš DULA
Narození 28.6.1846
Místo narození Blatnica u Martina (Slovensko)
Úmrtí 13.6.1926
Místo úmrtí Ružomberok (Slovensko)
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 14, Praha 2011, s. 425-426
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45986

DULA, Matúš, * 28. 6. 1846 Blatnica u Martina (Slovensko), † 13. 6. 1926 Ružomberok (Slovensko), politik, publicista, advokát

Pocházel z rolnické rodiny se silným národním cítěním. Středoškolská studia absolvoval 1858–61 na německém gymnáziu v Kežmarku a 1861–64 na maďarském v Rožňavě, od 1864 studoval práva na univerzitě ve Vídni, 1867 v Pešti. Od 1868 působil v Martině, nejprve jako advokátský koncipient u P. Mudroně a od 1871 po získaní titulu JUDr. jako samostatný advokát. 1873 se jeho manželkou stala Vilma, dcera básníka V. Paulínyho-Tótha.

Už v době studií se D. účastnil kulturního života na Slovensku, navazoval kontakty s dalšími národovci. 1863 patřil mezi účastníky zakládajícího valného shromáždění Matice slovenské, 1864 se stal spoluzakladatelem akademického spolku Slovenské okolie/okolí ve Vídni, 1869 byl jedním z iniciátorů ustavení Slovenské omladiny, k jejímž hlavním cílům patřilo šíření osvěty, organizace vzdělávacích, tělovýchovných a kulturních spolků, zábavních a vědeckých akcí; stanovy spolku však uherské úřady neschválily. Současně se angažoval v českém Sokole a Slovenské besedě. Po studiích se trvale věnoval politice. Ještě v Pešti se angažoval v Nové škole slovenské. Jako jeden z předních spolupracovníků jejího tiskového orgánu Slovenských novin jí udával politický směr. Také do Pešťbudínských vedomostí přispíval národohospodářskými úvahami. Po příchodu do Martina se definitivně přiklonil ke Staré škole slovenské, z níž se zformovala Slovenská národní strana, k jejímž vůdcům pak D. patřil déle než 40 let. Od 1876 byl místopředsedou strany, 1914 jejím předsedou. 1886 se stal spoluzakladatelem Knihkupecko-nakladatelského spolku, 1887 inicioval výstavbu Národního domu a dalších institucí v Martině. Tehdy se zabýval především otázkami ekonomickými. Ideologické aspekty a cíle svého politického úsilí popsal v článcích Choroba slovenská a lieky proti nej, které uveřejnily 1868 Pešťbudínské vědomosti. Publikoval tam pod pseudonymem Hohoš.

V následujícím období D. základní politickou koncepcí zůstala slovanská vzájemnost a obrana svébytnosti slovenského národa. Politické rysy nesla i D. advokátská praxe. 1894 obhajoval rumunské vlastence v tzv. klužském procesu, zinscenovaném uherskou vládou. Demonstroval tak solidaritu s rumunským národním hnutím v Uhersku. 1899 se účastnil spolu s dalšími národovci protestu proti soudní praxi v Uhrách, v tzv. pietrovském procesu byl odsouzen a 1900–01 vězněn v Banské Bystrici. Komplikovaným vývojem prošly D. vztahy v oblasti česko-slovenské spolupráce. 1896 patřil k účastníkům prvního veřejného vystoupení Českoslovanské jednoty v Praze, poté 1898 vedl delegaci Slovenské národní strany do Prahy na oslavy 100. výročí narození F. Palackého. Užší spolupráce s představiteli českého politického a veřejného života se tehdy neuskutečnila. Až 1911 se D. zúčastnil luhačovických porad Českoslovanské jednoty o formách hospodářské a politické česko-slovenské spolupráce. Od 1914 se jako předseda Slovenské národní strany snažil o vytvoření Slovenské národní rady, ta se však během první světové války nestačila konstituovat. Na jaře 1918 byl pověřen informovat české představitele v Praze o postojích Slovenské národní strany, jejím stanovisku hájícím právo na sebeurčení národů a myšlenku vytvoření společného státu Čechů a Slováků. 30. 10. 1918 se konstituovala v Martině Slovenská národní rada a D. jako její předseda vyjádřil přijetím Deklarace slovenského národa znovu vůli Slováků žít ve společném československém státě. I po vzniku ČSR se angažoval v politické sféře, i když jeho vliv citelně slábl. 1918–20 byl členem Revolučního národního shromáždění a předsedou Slovenského klubu poslanců. 1919 zastával funkci místopředsedy parlamentu. V prvních parlamentních volbách 1920 byl zvolen do senátu za Slovenskou národní a rolnickou stranu, jejímž byl čestným předsedou. Po rozpadu strany se stal v senátu členem klubu Československé národní demokracie, po obnovení činnosti Matice slovenské jedním z jejích tří předsedů. Byl pohřben v Martině.

L: M. D., stařešina národních pracovníků slovenských, 1926; M. Podrimavský, Slovenská národná strana v druhej polovici XIX. storočia, Bratislava 1983, s. 76n.; týž, M. D., in: D. Kováč a kol, Muži deklarácie, Martin 1991, s. 22–39; J. Švorc, Rozbíjali monarchiu, Košice 1992, s. 21–27; Slovník prvního československého odboje 1914–18, 1993, s. 36; S. Mathé, Dvadsaťpäť postáv modernej slovenskej politiky, Bratislava 1997, s. 31– 33; Kronika Slovenska 2, Bratislava 1999, rejstřík; Reprezentačný lexikón Slovenska, Martin 1999, s. 68; BLS 2, s. 370–371.

P: Archív literatúry a umenia Slovenskej národnej knižnice Martin, písemná pozůstalost.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Alena Táborecká

  • Hrob Matúše Duly na Národním hřbitově v Martině

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=DULA_Matúš_28.6.1846-13.6.1926&oldid=116493“