BLOUDEK Bedřich 24.3.1815-11.8.1875: Porovnání verzí
(BLOUDEK_Bedřich_24.3.1815-11.8.1875) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 24.3.1815 | | datum narození = 24.3.1815 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Křižanov u Žďáru nad Sázavou |
| datum úmrtí = 11.8.1875 | | datum úmrtí = 11.8.1875 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Glina (Chorvatsko) |
| povolání = 45- Voják nebo partyzán | | povolání = 45- Voják nebo partyzán | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''BLOUDEK, Bedřich,''' ''* 24. 3. 1815 Křižanov u Žďáru nad Sázavou, † 11. 8. 1875 Glina (Chorvatsko), důstojník, velitel slovenských dobrovolníků'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z obchodnické rodiny (otec Jan B., matka Antonie, | ||
+ | roz. Kirchnerová). Už v mládí podporoval české snahy | ||
+ | a účastnil se národně kulturních akcí v Brně ve společnosti M. Mikšíčka. Svou životní dráhu spojil B. s armádou. Po | ||
+ | vojenských studiích vstoupil do knížecího hohenzollernsko- | ||
+ | -lichtensteinského praporu ve Vaduzu. 1840 tam získal hodnost | ||
+ | poručíka. Na jaře 1848 byl jako soukromník v Praze, | ||
+ | účastnil se Slovanského sjezdu, bojoval na barikádách proti | ||
+ | císařskému vojsku a pokoušel se organizovat pomoc českého | ||
+ | venkova ve prospěch povstání. Při této příležitosti se B. | ||
+ | seznámil také s představiteli slovenského národního hnutí | ||
+ | Ľ. Štúrem a J. M. Hodžou, kteří očekávali, že i na Slovensku | ||
+ | dojde k vojenskému měření sil mezi maďarskými povstalci | ||
+ | a císařskou mocí. Vzhledem k maďarizačním cílům předáků | ||
+ | uherského povstání hledali oporu ve vídeňském dvoře, kterému | ||
+ | nabídli vojenskou pomoc slovenských dobrovolníků. B. | ||
+ | měl svými odbornými vojenskými znalostmi i praktickými | ||
+ | zkušenostmi přispět k úspěchu celé akce. Zúčastnil se spolu | ||
+ | se slovenskými předáky konzultací s bánem J. Jelačićem, | ||
+ | který v rámci Uher reprezentoval chorvatské zájmy. Poté | ||
+ | přikročil k náboru dobrovolníků. V létě 1848 cestoval spolu | ||
+ | s dalším velitelem slovenských dobrovolníků B. Janečkem po | ||
+ | západním a středním Slovensku, aby se seznámil s prostředím. | ||
+ | 18. 9. 1848 vstoupil se svým sborem na území Slovenska, | ||
+ | nesplnil se však předpoklad hromadného náboru dalších | ||
+ | dobrovolníků, a proto se B. po několika vojenských střetech | ||
+ | už 28. 9. 1848 raději stáhl zpět na Moravu, kde sbor rozpustil. | ||
+ | V polovině listopadu však získal od vídeňského ministerstva | ||
+ | války pověření k organizaci další slovenské dobrovolnické | ||
+ | jednotky. Při druhém, tzv. zimním tažení spolupůsobil | ||
+ | s císařskou armádou. Jeho jednotkám se podařilo zvítězit | ||
+ | u Budatína a přechodně obsadit některá významná slovenská | ||
+ | města. Na jaře 1849 se v řadách dobrovolníků projevila | ||
+ | únava i nespokojenost s vojenskou disciplínou, na které B. | ||
+ | trval. Při ústupu na Moravu se většina z nich rozutekla. B. se | ||
+ | přidal k Jelačićovi, který prosadil jeho reaktivaci v rakouské | ||
+ | armádě v hodnosti kapitána. 1869 byl B. povýšen na majora | ||
+ | a těsně před smrtí 1875 dosáhl hodnosti podplukovníka. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' M. Štefanovič, Slovenské povstanie 1848–49, Trnava 1886, s. 11n.; | ||
+ | K. Goláň, Na revolučnom Slovensku 1848–49, Myjava 1931, passim; týž, | ||
+ | Revolučný portrét B. B., vodcu slovenského povstania r. 1848–49, část 1, 2, | ||
+ | in: Slovenské pohľady 48, 1932, s. 454n., J. V. Frič, Paměti 2, 3, 1960, 1963, | ||
+ | passim a s. 323n., 715n., V. Žáček, František A. Zach, 1977, passim; Dejiny | ||
+ | Slovenska, Bratislava 1992, s. 43n. | ||
+ | |||
+ | Pavla Vošahlíková | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1815]] | [[Kategorie:1815]] | ||
+ | [[Kategorie:Křižanov]] | ||
[[Kategorie:1875]] | [[Kategorie:1875]] | ||
+ | [[Kategorie:Glina]] |
Verze z 18. 8. 2016, 11:36
Bedřich BLOUDEK | |
Narození | 24.3.1815 |
---|---|
Místo narození | Křižanov u Žďáru nad Sázavou |
Úmrtí | 11.8.1875 |
Místo úmrtí | Glina (Chorvatsko) |
Povolání | 45- Voják nebo partyzán |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41859 |
BLOUDEK, Bedřich, * 24. 3. 1815 Křižanov u Žďáru nad Sázavou, † 11. 8. 1875 Glina (Chorvatsko), důstojník, velitel slovenských dobrovolníků
Pocházel z obchodnické rodiny (otec Jan B., matka Antonie, roz. Kirchnerová). Už v mládí podporoval české snahy a účastnil se národně kulturních akcí v Brně ve společnosti M. Mikšíčka. Svou životní dráhu spojil B. s armádou. Po vojenských studiích vstoupil do knížecího hohenzollernsko- -lichtensteinského praporu ve Vaduzu. 1840 tam získal hodnost poručíka. Na jaře 1848 byl jako soukromník v Praze, účastnil se Slovanského sjezdu, bojoval na barikádách proti císařskému vojsku a pokoušel se organizovat pomoc českého venkova ve prospěch povstání. Při této příležitosti se B. seznámil také s představiteli slovenského národního hnutí Ľ. Štúrem a J. M. Hodžou, kteří očekávali, že i na Slovensku dojde k vojenskému měření sil mezi maďarskými povstalci a císařskou mocí. Vzhledem k maďarizačním cílům předáků uherského povstání hledali oporu ve vídeňském dvoře, kterému nabídli vojenskou pomoc slovenských dobrovolníků. B. měl svými odbornými vojenskými znalostmi i praktickými zkušenostmi přispět k úspěchu celé akce. Zúčastnil se spolu se slovenskými předáky konzultací s bánem J. Jelačićem, který v rámci Uher reprezentoval chorvatské zájmy. Poté přikročil k náboru dobrovolníků. V létě 1848 cestoval spolu s dalším velitelem slovenských dobrovolníků B. Janečkem po západním a středním Slovensku, aby se seznámil s prostředím. 18. 9. 1848 vstoupil se svým sborem na území Slovenska, nesplnil se však předpoklad hromadného náboru dalších dobrovolníků, a proto se B. po několika vojenských střetech už 28. 9. 1848 raději stáhl zpět na Moravu, kde sbor rozpustil. V polovině listopadu však získal od vídeňského ministerstva války pověření k organizaci další slovenské dobrovolnické jednotky. Při druhém, tzv. zimním tažení spolupůsobil s císařskou armádou. Jeho jednotkám se podařilo zvítězit u Budatína a přechodně obsadit některá významná slovenská města. Na jaře 1849 se v řadách dobrovolníků projevila únava i nespokojenost s vojenskou disciplínou, na které B. trval. Při ústupu na Moravu se většina z nich rozutekla. B. se přidal k Jelačićovi, který prosadil jeho reaktivaci v rakouské armádě v hodnosti kapitána. 1869 byl B. povýšen na majora a těsně před smrtí 1875 dosáhl hodnosti podplukovníka.
L: M. Štefanovič, Slovenské povstanie 1848–49, Trnava 1886, s. 11n.; K. Goláň, Na revolučnom Slovensku 1848–49, Myjava 1931, passim; týž, Revolučný portrét B. B., vodcu slovenského povstania r. 1848–49, část 1, 2, in: Slovenské pohľady 48, 1932, s. 454n., J. V. Frič, Paměti 2, 3, 1960, 1963, passim a s. 323n., 715n., V. Žáček, František A. Zach, 1977, passim; Dejiny Slovenska, Bratislava 1992, s. 43n.
Pavla Vošahlíková