Biografický slovník
HANF Luděk 14.4.1927-7.3.1984: Porovnání verzí
| Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| + | |||
}} | }} | ||
| + | '''HANF, Luděk''', ''* 14. 4. 1927 Praha, † 7. 3. 1984 Praha, architekt'' | ||
| + | |||
| + | Studoval Vysoké učení technické v Brně (1947–52). Poté byl | ||
| + | zaměstnán v Krajském projektovém ústavu v Praze, později | ||
| + | v n. p. Výstavnictví. Zahájil novou koncepční a výrazovou éru, | ||
| + | kterou bylo již možné srovnávat se světovou produkcí (podle | ||
| + | M. Benešové ad.). H. se inspiroval tvorbou Ludwiga Miese | ||
| + | van der Rohe, který pomocí zavěšených stěn uvolnil řešení fasád z tektonické závislosti na vlastní konstrukci objektu | ||
| + | (systém „skin and bones“). V Praze jsou takovým příkladem | ||
| + | proslulé budovy strahovské menzy, na jejichž dostavbě se | ||
| + | H. podílel (1965), a nakladatelství dětské knihy Albatros, kde | ||
| + | použil závěsové stěny italské firmy FEAL. Projektoval obřadní síň v Mostě. 1968–70 vedl rekonstrukci divadla Rokoko | ||
| + | v Praze. Jeho realizace expozic a výstav prováděné pro Výstavnictví, kombinovaly geometrické tvary s barevností pop artu | ||
| + | pozdních šedesátých let 20. století. Byl autorem či spoluautorem řady zahraničních výstav, mj. v Moskvě, Caracasu, Monte | ||
| + | Carlu či Damašku. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Řešení centra Liberce, 1960 (se Stanislavem Francem a Jaroslavem | ||
| + | Kándlem); studentská menza koleje ČVUT na Strahově, 1965 (se S. Francem); Dům dětské knihy Albatros v Praze na nároží Národní třídy a Perštýna | ||
| + | (projekt 1963, stavba 1966–69, se S. Francem a Janem Nováčkem); areál výstaviště v Liberci (projekt 1962, realizace 1963–65, s týmiž). Architektonické | ||
| + | podoby výstav: XX. století v československé architektuře; Architektura – životní prostředí, obě Praha 1968. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' M. Benešová, Česká architektura v proměnách dvou staletí 1780–1980, | ||
| + | 1984, s. 385; V. Šlapeta, Praha 1900–1978. Průvodce po moderní architektuře, 1978, s. 78; SČSVU 3, s. 65; NEČVUD, s. 262; http://abart-full.artarchiv. | ||
| + | cz (stav k 4. 9. 2018). | ||
| + | |||
| + | Pavel Vlček | ||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Verze z 15. 2. 2021, 16:37
| Luděk HANF | |
 | |
| Narození | 14.4.1927 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 7.3.1984 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 74- Architekt |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=85910 |
HANF, Luděk, * 14. 4. 1927 Praha, † 7. 3. 1984 Praha, architekt
Studoval Vysoké učení technické v Brně (1947–52). Poté byl zaměstnán v Krajském projektovém ústavu v Praze, později v n. p. Výstavnictví. Zahájil novou koncepční a výrazovou éru, kterou bylo již možné srovnávat se světovou produkcí (podle M. Benešové ad.). H. se inspiroval tvorbou Ludwiga Miese van der Rohe, který pomocí zavěšených stěn uvolnil řešení fasád z tektonické závislosti na vlastní konstrukci objektu (systém „skin and bones“). V Praze jsou takovým příkladem proslulé budovy strahovské menzy, na jejichž dostavbě se H. podílel (1965), a nakladatelství dětské knihy Albatros, kde použil závěsové stěny italské firmy FEAL. Projektoval obřadní síň v Mostě. 1968–70 vedl rekonstrukci divadla Rokoko v Praze. Jeho realizace expozic a výstav prováděné pro Výstavnictví, kombinovaly geometrické tvary s barevností pop artu pozdních šedesátých let 20. století. Byl autorem či spoluautorem řady zahraničních výstav, mj. v Moskvě, Caracasu, Monte Carlu či Damašku.
D: Řešení centra Liberce, 1960 (se Stanislavem Francem a Jaroslavem Kándlem); studentská menza koleje ČVUT na Strahově, 1965 (se S. Francem); Dům dětské knihy Albatros v Praze na nároží Národní třídy a Perštýna (projekt 1963, stavba 1966–69, se S. Francem a Janem Nováčkem); areál výstaviště v Liberci (projekt 1962, realizace 1963–65, s týmiž). Architektonické podoby výstav: XX. století v československé architektuře; Architektura – životní prostředí, obě Praha 1968.
L: M. Benešová, Česká architektura v proměnách dvou staletí 1780–1980, 1984, s. 385; V. Šlapeta, Praha 1900–1978. Průvodce po moderní architektuře, 1978, s. 78; SČSVU 3, s. 65; NEČVUD, s. 262; http://abart-full.artarchiv. cz (stav k 4. 9. 2018).
Pavel Vlček
