ČÍŽEK Vojtěch 27.8.1884-26.6.1942: Porovnání verzí
(ČÍŽEK_Vojtěch_1884-26.6.1942) |
|||
Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Vojtěch ČÍŽEK | | jméno = Vojtěch ČÍŽEK | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
− | | datum narození = 1884 | + | | datum narození = 27.8.1884 |
| místo narození = Kolín | | místo narození = Kolín | ||
| datum úmrtí = 26.6.1942 | | datum úmrtí = 26.6.1942 | ||
− | | místo úmrtí = Mnichov | + | | místo úmrtí = Mnichov (Německo) |
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | | povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 | ||
45- Voják nebo partyzán | 45- Voják nebo partyzán | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''ČÍŽEK, Vojtěch''', ''* 27. 8. 1884 Kolín, † 26. 6. 1942 Mnichov (Německo), filolog, pedagog a publicista, účastník 2. odboje'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z rodiny středoškolského profesora. 1902 maturoval | ||
+ | na vyšším reálném gymnáziu v Kolíně a 1902–08 studoval | ||
+ | romanistiku a germanistiku na filozofické fakultě české univerzity | ||
+ | v Praze; 1903 absolvoval studijní pobyt na univerzitě | ||
+ | v Grenoblu, 1904–05 vykonal jako jednoroční dobrovolník | ||
+ | vojenskou službu. Po absolutoriu působil 1909–13 jako profesor | ||
+ | francouzštiny a němčiny na státní reálce v Praze na Malé | ||
+ | Straně, 1913–14 a 1919–20 na reálce v Pardubicích a 1920 | ||
+ | až 1940 znovu na malostranské reálce v Praze. Po vypuknutí | ||
+ | první světové války narukoval do rakousko-uherské armády, | ||
+ | v září 1914 byl u bosenské Tuzly těžce raněn a v důsledku toho | ||
+ | 1915 uznán neschopným aktivní vojenské služby. 1915 až | ||
+ | 1918 byl v hodnosti nadporučíka správcem skupiny válečného | ||
+ | průmyslu v Kolíně, přičemž spolupracoval s domácím | ||
+ | odbojem. (V literatuře se mylně traduje, že byl francouzským | ||
+ | legionářem.) Od 28. 10. 1918 do 3. 1. 1919 zastával funkci | ||
+ | velitele kolínské posádky československé armády, v červnu až | ||
+ | srpnu 1919 velel rotě sokolských dobrovolníků v bojích proti | ||
+ | Maďarům na Slovensku. Poté se vrátil ke své profesi. | ||
+ | |||
+ | Vynikl jako všestranný filolog: kromě francouzštiny a němčiny | ||
+ | ovládal aktivně angličtinu, italštinu a polštinu, pasivně | ||
+ | holandštinu, dánštinu, švédštinu, španělštinu, ruštinu a srbochorvatštinu. | ||
+ | Věnoval se studiu francouzské, německé, nizozemské | ||
+ | a severské literatury. Významně přispíval k rozvoji | ||
+ | česko-francouzských kulturních styků a organizoval studium | ||
+ | československých stipendistů na univerzitě v Tours. V českém | ||
+ | prostředí propagoval též kulturní i hospodářskou spolupráci | ||
+ | s malými germánskými národy, 1931–33 připravil tři výstavy | ||
+ | skandinávské knihy v Praze, 1933 výstavu holandské knihy | ||
+ | v Praze a 1934 výstavu české knihy v Kodani. 1930 se stal | ||
+ | jednatelem Ústavu skandinávského a nizozemského v Praze | ||
+ | a inicioval založení Nizozemsko-československé společnosti. | ||
+ | |||
+ | Vedle své vlastní učitelské činnosti se zabýval problémy středoškolské | ||
+ | pedagogiky, postavením a rolí středoškolských profesorů | ||
+ | v procesu výchovy i v soudobé společnosti. Poukazoval | ||
+ | na zvláštní pedagogické poslání střední školy a jejích učitelů | ||
+ | a požadoval důkladnější pedagogickou přípravu středoškolského | ||
+ | učitelstva, především znalost moderních didaktických | ||
+ | přístupů; své názory a návrhy shrnul v brožuře ''My, středoškolští'' | ||
+ | ''profesoři, náš úkol, směr a cíl'' (1931). Od dvacátých let | ||
+ | se angažoval ve stavovských učitelských organizacích, především | ||
+ | v Ústředním spolku československých profesorů, kde | ||
+ | dosáhl zřízení pedagogického studijního odboru a vydávání | ||
+ | knižnice pedagogických spisů. Organizoval každoroční sjezdy | ||
+ | středoškolských profesorů a zpracovával ankety o jejich přípravě | ||
+ | pro ministerstvo školství a národní osvěty. Vydával revui | ||
+ | ''Střední škola'' a publikoval četné články z uvedené tematiky | ||
+ | v denním tisku. | ||
+ | |||
+ | Politicky byl činný v národně socialistické straně. 1938 | ||
+ | se výrazně exponoval v boji na obranu republiky a patřil | ||
+ | k iniciátorům manifestu ''Věrni zůstaneme''. Na počátku německé | ||
+ | okupace stál u zrodu odbojové organizace PVVZ, | ||
+ | stal se členem jejího původního čtyřčlenného vedení, zásadně | ||
+ | se podílel na formulaci ideového a politického programu | ||
+ | a do její činnosti zapojil aparát Ústředního spolku českých | ||
+ | profesorů. Navazoval spojení s různými skupinami formující | ||
+ | se domácí rezistence i s četnými zahraničními přáteli. | ||
+ | Shromažďoval závažné zpravodajské informace a od dubna | ||
+ | 1939 je (většinou prostřednictvím kurýrů) zasílal do Francie, | ||
+ | Nizozemska a Jugoslávie. V jeho vile na pražské Ořechovce | ||
+ | (v Klidné ulici č. 5) se konaly konspirační schůzky představitelů | ||
+ | první garnitury demokratického protinacistického odboje. | ||
+ | Koncem ledna 1940 byl zatčen gestapem a v následujících | ||
+ | měsících vězněn na Pankráci a v terezínské Malé pevnosti. | ||
+ | V únoru 1941 byl převezen do věznice Stadelheim v Mnichově, | ||
+ | kde po opakovaném záchvatu mozkové mrtvice zemřel. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Pedagogická encyklopedie 1, 1938, s. 283; MČE 1, s. 865; Tomeš 1, | ||
+ | s. 217; J. Jožák a kol., Za obnovu státu Čechů a Slováků 1938–1945, 1992, | ||
+ | s. 17; Na paměť prof. dr. V. Č. (sborník), 1946; J. Kuklík, Statečný „Petr | ||
+ | z Ořechovky“ prof. V. Č., in: Bojovali za nás (Sborník o hrdinech protifašistického | ||
+ | odboje na Praze 6), 1985, s. 56–63. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Archiv Národního muzea Praha. | ||
+ | |||
+ | Josef Tomeš | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] | [[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]] |
Verze z 8. 12. 2016, 15:28
Vojtěch ČÍŽEK | |
Narození | 27.8.1884 |
---|---|
Místo narození | Kolín |
Úmrtí | 26.6.1942 |
Místo úmrtí | Mnichov (Německo) |
Povolání |
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 45- Voják nebo partyzán |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45170 |
ČÍŽEK, Vojtěch, * 27. 8. 1884 Kolín, † 26. 6. 1942 Mnichov (Německo), filolog, pedagog a publicista, účastník 2. odboje
Pocházel z rodiny středoškolského profesora. 1902 maturoval na vyšším reálném gymnáziu v Kolíně a 1902–08 studoval romanistiku a germanistiku na filozofické fakultě české univerzity v Praze; 1903 absolvoval studijní pobyt na univerzitě v Grenoblu, 1904–05 vykonal jako jednoroční dobrovolník vojenskou službu. Po absolutoriu působil 1909–13 jako profesor francouzštiny a němčiny na státní reálce v Praze na Malé Straně, 1913–14 a 1919–20 na reálce v Pardubicích a 1920 až 1940 znovu na malostranské reálce v Praze. Po vypuknutí první světové války narukoval do rakousko-uherské armády, v září 1914 byl u bosenské Tuzly těžce raněn a v důsledku toho 1915 uznán neschopným aktivní vojenské služby. 1915 až 1918 byl v hodnosti nadporučíka správcem skupiny válečného průmyslu v Kolíně, přičemž spolupracoval s domácím odbojem. (V literatuře se mylně traduje, že byl francouzským legionářem.) Od 28. 10. 1918 do 3. 1. 1919 zastával funkci velitele kolínské posádky československé armády, v červnu až srpnu 1919 velel rotě sokolských dobrovolníků v bojích proti Maďarům na Slovensku. Poté se vrátil ke své profesi.
Vynikl jako všestranný filolog: kromě francouzštiny a němčiny ovládal aktivně angličtinu, italštinu a polštinu, pasivně holandštinu, dánštinu, švédštinu, španělštinu, ruštinu a srbochorvatštinu. Věnoval se studiu francouzské, německé, nizozemské a severské literatury. Významně přispíval k rozvoji česko-francouzských kulturních styků a organizoval studium československých stipendistů na univerzitě v Tours. V českém prostředí propagoval též kulturní i hospodářskou spolupráci s malými germánskými národy, 1931–33 připravil tři výstavy skandinávské knihy v Praze, 1933 výstavu holandské knihy v Praze a 1934 výstavu české knihy v Kodani. 1930 se stal jednatelem Ústavu skandinávského a nizozemského v Praze a inicioval založení Nizozemsko-československé společnosti.
Vedle své vlastní učitelské činnosti se zabýval problémy středoškolské pedagogiky, postavením a rolí středoškolských profesorů v procesu výchovy i v soudobé společnosti. Poukazoval na zvláštní pedagogické poslání střední školy a jejích učitelů a požadoval důkladnější pedagogickou přípravu středoškolského učitelstva, především znalost moderních didaktických přístupů; své názory a návrhy shrnul v brožuře My, středoškolští profesoři, náš úkol, směr a cíl (1931). Od dvacátých let se angažoval ve stavovských učitelských organizacích, především v Ústředním spolku československých profesorů, kde dosáhl zřízení pedagogického studijního odboru a vydávání knižnice pedagogických spisů. Organizoval každoroční sjezdy středoškolských profesorů a zpracovával ankety o jejich přípravě pro ministerstvo školství a národní osvěty. Vydával revui Střední škola a publikoval četné články z uvedené tematiky v denním tisku.
Politicky byl činný v národně socialistické straně. 1938 se výrazně exponoval v boji na obranu republiky a patřil k iniciátorům manifestu Věrni zůstaneme. Na počátku německé okupace stál u zrodu odbojové organizace PVVZ, stal se členem jejího původního čtyřčlenného vedení, zásadně se podílel na formulaci ideového a politického programu a do její činnosti zapojil aparát Ústředního spolku českých profesorů. Navazoval spojení s různými skupinami formující se domácí rezistence i s četnými zahraničními přáteli. Shromažďoval závažné zpravodajské informace a od dubna 1939 je (většinou prostřednictvím kurýrů) zasílal do Francie, Nizozemska a Jugoslávie. V jeho vile na pražské Ořechovce (v Klidné ulici č. 5) se konaly konspirační schůzky představitelů první garnitury demokratického protinacistického odboje. Koncem ledna 1940 byl zatčen gestapem a v následujících měsících vězněn na Pankráci a v terezínské Malé pevnosti. V únoru 1941 byl převezen do věznice Stadelheim v Mnichově, kde po opakovaném záchvatu mozkové mrtvice zemřel.
L: Pedagogická encyklopedie 1, 1938, s. 283; MČE 1, s. 865; Tomeš 1, s. 217; J. Jožák a kol., Za obnovu státu Čechů a Slováků 1938–1945, 1992, s. 17; Na paměť prof. dr. V. Č. (sborník), 1946; J. Kuklík, Statečný „Petr z Ořechovky“ prof. V. Č., in: Bojovali za nás (Sborník o hrdinech protifašistického odboje na Praze 6), 1985, s. 56–63.
P: Archiv Národního muzea Praha.
Josef Tomeš