ČERMÁK Emil 5.7.1864-10.8.1949: Porovnání verzí
(ČERMÁK_Emil_5.7.1864-10.8.1949) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 5.7.1864 | | datum narození = 5.7.1864 | ||
− | | místo narození = Valašské Meziříčí | + | | místo narození = Valašské Meziříčí |
| datum úmrtí = 10.8.1949 | | datum úmrtí = 10.8.1949 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádka 10: | Řádka 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''ČERMÁK, Emil''', ''* 5. 7. 1864 Valašské Meziříčí, † 10. 8. 1949 Praha, novinář, účastník 1. odboje'' | ||
+ | |||
+ | Narodil se v rodině správce pily. Po maturitě na německém | ||
+ | gymnáziu ve Valašském Meziříčí odešel do Prahy a 1883–85 | ||
+ | studoval práva na české univerzitě, která však pro nedostatek | ||
+ | finančních prostředků nedokončil. Začal spolupracovat | ||
+ | s ''Národními listy'', časopisem ''Čech'' a od konce 80. let 19. století | ||
+ | s redakcí ''Ottova slovníku naučného''. 1890 přesídlil z Prahy | ||
+ | do Brna, kde do 1893 redigoval ''Moravské listy'' vydávané brněnským | ||
+ | advokátem, politikem a žurnalistou A. Stránským. | ||
+ | Od prosince 1893 do dubna 1895 byl prvním šéfredaktorem | ||
+ | ''Lidových novin''. Stal se členem výkonného výboru Lidové | ||
+ | strany moravské, odnože mladočeské strany na Moravě. | ||
+ | |||
+ | V dubnu 1895 opustil náhle ''Lidové noviny'' a odstěhoval se | ||
+ | do bulharské Sofie. Tam pracoval jako korespondent různých | ||
+ | bulharských listů a renomovaných evropských deníků | ||
+ | (např. mnichovský ''Allgemeine Zeitung'', ''Berliner Lokalanzeiger'', | ||
+ | ''Frankfurter Zeitung'', ''Le Matin'' a ''Daily Mail''). Mnoho let | ||
+ | dopisoval z Balkánu pro agenturu Reuters. 1900–14 působil | ||
+ | jako sofijský korespondent Petrohradské telegrafní agentury, | ||
+ | 1910 také jako redaktor bulharského listu ''Večerní pošta''. | ||
+ | Byl považován za znalce balkánských poměrů a propagátora | ||
+ | československo-bulharských styků, získal si uznání a respekt | ||
+ | mezi novináři a politiky po celém Balkáně. V Bulharsku se | ||
+ | oženil s malířkou Anetou Hodinovou (1875–1941), českou | ||
+ | krajankou, narodily se jim dvě děti. | ||
+ | |||
+ | Od dob studií se stýkal s T. G. Masarykem a zapojil se do | ||
+ | protirakouského odboje. Koncem 1914 zamířil do Čech s cílem | ||
+ | získat pro zakladatele Petrohradské telegrafní agentury, | ||
+ | novináře V. P. Svatkovského, zprávy o politické situaci v zemi. | ||
+ | Když se po předání informací v Curychu vrátil do Prahy, byl | ||
+ | v prosinci 1914 jako politicky podezřelý rakouskými úřady | ||
+ | zatčen a vězněn v internačním táboře Göllersdorf v Dolních | ||
+ | Rakousích. Propuštěn byl až při amnestii v červenci 1917, | ||
+ | vzápětí odešel do Sofie a navázal tajné kontakty s pařížským | ||
+ | centrem československého zahraničního odboje. Na podzim | ||
+ | 1918 po odchodu rakousko-uherských zastupitelských úřadů | ||
+ | z Bulharska založil a jako předseda vedl odbočku Československé | ||
+ | národní rady v Sofii, která hájila do března 1919 | ||
+ | zájmy Čechů, Slováků a Jihoslovanů usazených v Bulharsku | ||
+ | vůči bulharským a okupačním úřadům. Sám Č. ale po | ||
+ | vzniku ČSR odcestoval do Prahy a zapojil se do organizace | ||
+ | tiskového odboru rodícího se ministerstva zahraničních | ||
+ | věcí. V dubnu 1919 byl jmenován vedoucím ředitelem nově | ||
+ | založené Československé tiskové kanceláře a v této funkci | ||
+ | působil až do 1930. Využil svých zkušeností z mezinárodního | ||
+ | zahraničního zpravodajství a podařilo se mu v krátké | ||
+ | době vybudovat na svou dobu moderní tiskovou agenturu | ||
+ | s rozsáhlou sítí domácích i zahraničních zpravodajů. Po odchodu | ||
+ | do penze 1930 přednášel do března 1939 žurnalistiku | ||
+ | na Svobodné škole politických nauk v Praze. V publicistické | ||
+ | činnosti někdy používal pseudonym Emil Kozák. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' ČBS, s. 93; J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje | ||
+ | 1914–18, 1993, s. 22; KSN 2, s. 450; MČE 1, s. 772; OSND 1/2, s. 1030; | ||
+ | Tomeš 1, s. 196; J. Pernes, Svět Lidových novin 1893–1993, 1993, s. 137; | ||
+ | J. Tomeš, První šéfredaktor, in: Nedělní Lidové noviny 18. 12. 1993, s. 9; | ||
+ | Ottova encyklopedie ČR 2, 2006, s. 89. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' NA Praha, fond ASYN, členská evidence: přihlášky do Syndikátu denního | ||
+ | tisku československého z 1. 7. 1919, z r. 1924, do Syndikátu československých | ||
+ | novinářů z 1. 1. 1927, do Národního svazu novinářů z 4. 5. 1939, do | ||
+ | Svazu českých novinářů z 8. 8. 1947. | ||
+ | |||
+ | Jitka Kryšpínová | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] | [[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]] |
Verze z 29. 11. 2016, 18:21
Emil ČERMÁK | |
Narození | 5.7.1864 |
---|---|
Místo narození | Valašské Meziříčí |
Úmrtí | 10.8.1949 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
68- Redaktor nebo žurnalista 45- Voják nebo partyzán |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=79258 |
ČERMÁK, Emil, * 5. 7. 1864 Valašské Meziříčí, † 10. 8. 1949 Praha, novinář, účastník 1. odboje
Narodil se v rodině správce pily. Po maturitě na německém gymnáziu ve Valašském Meziříčí odešel do Prahy a 1883–85 studoval práva na české univerzitě, která však pro nedostatek finančních prostředků nedokončil. Začal spolupracovat s Národními listy, časopisem Čech a od konce 80. let 19. století s redakcí Ottova slovníku naučného. 1890 přesídlil z Prahy do Brna, kde do 1893 redigoval Moravské listy vydávané brněnským advokátem, politikem a žurnalistou A. Stránským. Od prosince 1893 do dubna 1895 byl prvním šéfredaktorem Lidových novin. Stal se členem výkonného výboru Lidové strany moravské, odnože mladočeské strany na Moravě.
V dubnu 1895 opustil náhle Lidové noviny a odstěhoval se do bulharské Sofie. Tam pracoval jako korespondent různých bulharských listů a renomovaných evropských deníků (např. mnichovský Allgemeine Zeitung, Berliner Lokalanzeiger, Frankfurter Zeitung, Le Matin a Daily Mail). Mnoho let dopisoval z Balkánu pro agenturu Reuters. 1900–14 působil jako sofijský korespondent Petrohradské telegrafní agentury, 1910 také jako redaktor bulharského listu Večerní pošta. Byl považován za znalce balkánských poměrů a propagátora československo-bulharských styků, získal si uznání a respekt mezi novináři a politiky po celém Balkáně. V Bulharsku se oženil s malířkou Anetou Hodinovou (1875–1941), českou krajankou, narodily se jim dvě děti.
Od dob studií se stýkal s T. G. Masarykem a zapojil se do protirakouského odboje. Koncem 1914 zamířil do Čech s cílem získat pro zakladatele Petrohradské telegrafní agentury, novináře V. P. Svatkovského, zprávy o politické situaci v zemi. Když se po předání informací v Curychu vrátil do Prahy, byl v prosinci 1914 jako politicky podezřelý rakouskými úřady zatčen a vězněn v internačním táboře Göllersdorf v Dolních Rakousích. Propuštěn byl až při amnestii v červenci 1917, vzápětí odešel do Sofie a navázal tajné kontakty s pařížským centrem československého zahraničního odboje. Na podzim 1918 po odchodu rakousko-uherských zastupitelských úřadů z Bulharska založil a jako předseda vedl odbočku Československé národní rady v Sofii, která hájila do března 1919 zájmy Čechů, Slováků a Jihoslovanů usazených v Bulharsku vůči bulharským a okupačním úřadům. Sám Č. ale po vzniku ČSR odcestoval do Prahy a zapojil se do organizace tiskového odboru rodícího se ministerstva zahraničních věcí. V dubnu 1919 byl jmenován vedoucím ředitelem nově založené Československé tiskové kanceláře a v této funkci působil až do 1930. Využil svých zkušeností z mezinárodního zahraničního zpravodajství a podařilo se mu v krátké době vybudovat na svou dobu moderní tiskovou agenturu s rozsáhlou sítí domácích i zahraničních zpravodajů. Po odchodu do penze 1930 přednášel do března 1939 žurnalistiku na Svobodné škole politických nauk v Praze. V publicistické činnosti někdy používal pseudonym Emil Kozák.
L: ČBS, s. 93; J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje 1914–18, 1993, s. 22; KSN 2, s. 450; MČE 1, s. 772; OSND 1/2, s. 1030; Tomeš 1, s. 196; J. Pernes, Svět Lidových novin 1893–1993, 1993, s. 137; J. Tomeš, První šéfredaktor, in: Nedělní Lidové noviny 18. 12. 1993, s. 9; Ottova encyklopedie ČR 2, 2006, s. 89.
P: NA Praha, fond ASYN, členská evidence: přihlášky do Syndikátu denního tisku československého z 1. 7. 1919, z r. 1924, do Syndikátu československých novinářů z 1. 1. 1927, do Národního svazu novinářů z 4. 5. 1939, do Svazu českých novinářů z 8. 8. 1947.
Jitka Kryšpínová