Biografický slovník
AULÍČEK Dominik 1.8.1734-14.10.1803: Porovnání verzí
(AULÍČEK_Dominik_1.8.1734-14.10.1803) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 1.8.1734 | | datum narození = 1.8.1734 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Polička |
| datum úmrtí = 14.10.1803 | | datum úmrtí = 14.10.1803 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Mnichov (Německo) |
| povolání = 75- Sochař nebo medailér | | povolání = 75- Sochař nebo medailér | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''AULÍČEK (též AULICZEK, AULIZEK, OULÍČEK), Dominik,''' ''* 1. 8. 1734 Polička, † 14. 10. 1803 Mnichov (Německo), sochař, modelér'' | ||
| + | |||
| + | Studoval nejprve v Praze teologii, později se odešel učit malířem | ||
| + | do dílny Františka Pacáka (žáka M. B. Brauna) do Litomyšle | ||
| + | a do Vídně k Johannu Georgu Leitnerovi, 1753 byl | ||
| + | zmiňován mezi žáky vídeňské výtvarné akademie. Ve studiích | ||
| + | pokračoval v Paříži (1754), na zkušenou odejel do Londýna | ||
| + | (1755–56), vzdělání ukončil šestiletým pobytem na papežské | ||
| + | výtvarné akademii v Římě, kde mj. pracoval pro architekta | ||
| + | Gaetana Chiaveriho, získal prestižní cenu akademie sv. Lukáše | ||
| + | (S. Luca) za modelérství, podrobně se seznámil s Winckelmannovými | ||
| + | názory na umění a prohlédl si antické památky. | ||
| + | Pak se vrátil do střední Evropy a od 1762 pracoval v Mnichově. | ||
| + | 1764 se stal modelérem kurfiřtské porcelánky v Nymphenburgu | ||
| + | u Mnichova, kde od 1773 zůstal až do svého odchodu | ||
| + | do výslužby 1797 jako inspektor (ředitel). Poslední léta | ||
| + | života strávil na svém zámečku Massenhausen v Bavorsku. | ||
| + | Ve figurální tvorbě vycházel technickým zpracováním svých | ||
| + | postav často z tradice pozdně barokního italského umění, do | ||
| + | něhož pronikaly prvky nového klasicismu spíše v námětech. | ||
| + | Některé jeho servisy (např. tzv. ''Perlové'' ''servisy'' z let 1792–95) | ||
| + | nebo stolní nástavce (např. s tématem čtyř světadílů) byly | ||
| + | však už čistě klasicistní. Nejlepší návrhy vytvořil v 60. letech. | ||
| + | Jako modelér porcelánky se věnoval zejména návrhům figurálních | ||
| + | skupin, portrétům a různým skupinám zvířat (nejčastěji | ||
| + | lovecké výjevy). Proslavil se souborem antických bohů | ||
| + | (''Ceres'', ''Flora'', ''Kovající'' ''Vulkán'', ''Bacchus'') a skupinami zvířat (''Štvanice na'' ''jelena'', ''Štvanice'' ''býka'', ''Kůň a'' ''dva panteři'', ''Kůň a'' ''lev'' | ||
| + | ap.). Z portrétů si sám nejvíce cenil busty hraběte Haimhausena | ||
| + | v životní velikosti (dnes Bayerisches Nationalmuseum | ||
| + | Mnichov), ale vytvořil i další portrétní medailony, z nichž | ||
| + | jeden (ve sbírkách téhož muzea) je považován za A. autoportrét. | ||
| + | V Bavorsku se věnoval i sochařství; za jeho práci lze pokládat | ||
| + | např. mramorové sochy v zahradě kurfiřtského zámku | ||
| + | v Nymphenburgu: ''Jupiter a'' ''Juno'' (1765, první podle modelu | ||
| + | J. Guenthera, druhá podle modelu J. B. Strauba) a ''Proserpina'' | ||
| + | a ''Pluto'' (1778, obě podle modelů J. B. Strauba). Jeho hliněné | ||
| + | modely i porcelánové figurky je možno vidět v mnoha evropských | ||
| + | muzeích, je zastoupen také ve sbírkách pražského | ||
| + | Uměleckoprůmyslového muzea a na zámku v Hluboké nad | ||
| + | Vltavou. Díla signoval Domenicus Auliczek či Aulicek. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Wurzbach 1, s. 94; K. Trautmann, Kurzgefasste Nachrichten von dem | ||
| + | kurbayerischen Hofbildhauer u. Modellmeister Herrn D. A., in: Altbayerische | ||
| + | Monatshefte 2, 1900, s. 25n.; A. Walcher v. Moltheim, Tiergruppen | ||
| + | von D. A. der Aelt, in: Altes Kunsthandwerk 1, 1927, s. 224n.; Toman 1, | ||
| + | s. 27; F. X. Jiřík, D. A., český sochař 18. stol., in: Umění 2, 1953, s. 99n.; | ||
| + | Saur 5, s. 656 (kde další literatura). | ||
| + | |||
| + | Jitka Lněničková | ||
| + | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | [[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1734]] | [[Kategorie:1734]] | ||
| + | [[Kategorie:Polička]] | ||
[[Kategorie:1803]] | [[Kategorie:1803]] | ||
| + | [[Kategorie:Mnichov]] | ||
Verze z 1. 3. 2016, 11:29
| Dominik AULÍČEK | |
 | |
| Narození | 1.8.1734 |
|---|---|
| Místo narození | Polička |
| Úmrtí | 14.10.1803 |
| Místo úmrtí | Mnichov (Německo) |
| Povolání | 75- Sochař nebo medailér |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39737 |
AULÍČEK (též AULICZEK, AULIZEK, OULÍČEK), Dominik, * 1. 8. 1734 Polička, † 14. 10. 1803 Mnichov (Německo), sochař, modelér
Studoval nejprve v Praze teologii, později se odešel učit malířem do dílny Františka Pacáka (žáka M. B. Brauna) do Litomyšle a do Vídně k Johannu Georgu Leitnerovi, 1753 byl zmiňován mezi žáky vídeňské výtvarné akademie. Ve studiích pokračoval v Paříži (1754), na zkušenou odejel do Londýna (1755–56), vzdělání ukončil šestiletým pobytem na papežské výtvarné akademii v Římě, kde mj. pracoval pro architekta Gaetana Chiaveriho, získal prestižní cenu akademie sv. Lukáše (S. Luca) za modelérství, podrobně se seznámil s Winckelmannovými názory na umění a prohlédl si antické památky. Pak se vrátil do střední Evropy a od 1762 pracoval v Mnichově. 1764 se stal modelérem kurfiřtské porcelánky v Nymphenburgu u Mnichova, kde od 1773 zůstal až do svého odchodu do výslužby 1797 jako inspektor (ředitel). Poslední léta života strávil na svém zámečku Massenhausen v Bavorsku. Ve figurální tvorbě vycházel technickým zpracováním svých postav často z tradice pozdně barokního italského umění, do něhož pronikaly prvky nového klasicismu spíše v námětech. Některé jeho servisy (např. tzv. Perlové servisy z let 1792–95) nebo stolní nástavce (např. s tématem čtyř světadílů) byly však už čistě klasicistní. Nejlepší návrhy vytvořil v 60. letech. Jako modelér porcelánky se věnoval zejména návrhům figurálních skupin, portrétům a různým skupinám zvířat (nejčastěji lovecké výjevy). Proslavil se souborem antických bohů (Ceres, Flora, Kovající Vulkán, Bacchus) a skupinami zvířat (Štvanice na jelena, Štvanice býka, Kůň a dva panteři, Kůň a lev ap.). Z portrétů si sám nejvíce cenil busty hraběte Haimhausena v životní velikosti (dnes Bayerisches Nationalmuseum Mnichov), ale vytvořil i další portrétní medailony, z nichž jeden (ve sbírkách téhož muzea) je považován za A. autoportrét. V Bavorsku se věnoval i sochařství; za jeho práci lze pokládat např. mramorové sochy v zahradě kurfiřtského zámku v Nymphenburgu: Jupiter a Juno (1765, první podle modelu J. Guenthera, druhá podle modelu J. B. Strauba) a Proserpina a Pluto (1778, obě podle modelů J. B. Strauba). Jeho hliněné modely i porcelánové figurky je možno vidět v mnoha evropských muzeích, je zastoupen také ve sbírkách pražského Uměleckoprůmyslového muzea a na zámku v Hluboké nad Vltavou. Díla signoval Domenicus Auliczek či Aulicek.
L: Wurzbach 1, s. 94; K. Trautmann, Kurzgefasste Nachrichten von dem kurbayerischen Hofbildhauer u. Modellmeister Herrn D. A., in: Altbayerische Monatshefte 2, 1900, s. 25n.; A. Walcher v. Moltheim, Tiergruppen von D. A. der Aelt, in: Altes Kunsthandwerk 1, 1927, s. 224n.; Toman 1, s. 27; F. X. Jiřík, D. A., český sochař 18. stol., in: Umění 2, 1953, s. 99n.; Saur 5, s. 656 (kde další literatura).
Jitka Lněničková
