Biografický slovník
AUSOBSKÝ Antonín 13.6.1885-13.6.1957: Porovnání verzí
(AUSOBSKÝ_Antonín_13.6.1885-13.6.1957) |
|||
| Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''AUSOBSKÝ, Antonín,''' ''* 13. 6. 1885 Písek, † 13. 6. 1957 Praha, architekt, pedagog'' | ||
| + | |||
| + | Absolvoval vyšší reálku v Písku (1903), poté odbor pozemního | ||
| + | stavitelství na České vysoké škole technické (ČVŠT) | ||
| + | v Praze (1909), kde byl žákem prof. J. Schulze, J. Kouly | ||
| + | a R. Kříženeckého. 1907–08 praktikoval v projektové kanceláři | ||
| + | prof. Kříženeckého, spolupracoval na rekonstrukci kostela | ||
| + | ve Vitějovsi a na plánech pro Jubilejní výstavu Obchodní | ||
| + | a živnostenské komory v Praze. 1909–10 konal jednoroční | ||
| + | dobrovolnou vojenskou službu. Pak se stal asistentem na | ||
| + | ústavu pozemních staveb ke zvláštním účelům, technického | ||
| + | kreslení a hospodářského stavitelství, opět u prof. Kříženeckého. | ||
| + | 1912 byl jmenován soukromým docentem staveb ke | ||
| + | speciálním účelům. 1912–13 podnikl dvě studijní cesty do | ||
| + | Itálie, kde sbíral materiál pro svou disertační práci na téma: | ||
| + | Andrea Paladio, Teatro Olimpico – rekonstrukce. 1914 absolvoval | ||
| + | studijní cestu po Německu. Během 1. světové války byl | ||
| + | mobilizován. V prosinci 1918 se vrátil na ČVŠT a 1919 byl | ||
| + | promován doktorem technických věd. 1922 byl jmenován | ||
| + | mimořádným a 1928 řádným profesorem pro stavbu budov | ||
| + | pro různé účely na ČVUT v Praze. 1926, 1929, 1935 a 1945 | ||
| + | vykonával funkci děkana Vysoké školy architektury a pozemního | ||
| + | stavitelství ČVUT. Založil a vybudoval nauku o disponování | ||
| + | budov; vycházel při tom z respektování provozních | ||
| + | potřeb, věnoval pozornost logické konstrukci staveb, stavební | ||
| + | ekonomii, prostorové a kompoziční stavbě. Vykonal studijní | ||
| + | cesty do Polska, na Slovensko, do Francie. 1945–50 předsedal | ||
| + | zkušební komisi pro druhou státní zkoušku. Mezi studenty se | ||
| + | těšil značné oblibě; byl dlouholetým předsedou Akademického | ||
| + | domu v Praze, kromě toho členem Masarykovy akademie | ||
| + | práce, předsedou a čestným členem Jednoty pro dostavbu | ||
| + | katedrály sv. Víta (1929–54), členem stavební komise Památníku | ||
| + | Národního osvobození v Praze na Žižkově (od 1926), | ||
| + | členem mnoha porot pro posuzování soutěžních návrhů významných | ||
| + | budov po celé republice a autorem řady odborných | ||
| + | architektonických a stavebních posudků. Stal se čestným | ||
| + | členem Svazu architektů Československa a nositelem | ||
| + | Řádu práce. Sám se účastnil architektonických soutěží a mnoho | ||
| + | jeho návrhů bylo realizováno – gymnázia a úřední budovy, | ||
| + | záložna a památník v Litomyšli, poštovní budova v Mělníku, | ||
| + | obytné domy v Praze, Miroticích, Březnici, hřbitov v Písku | ||
| + | ad. V Praze navrhl budovu pro Vysokou školu strojního | ||
| + | a elektrotechnického inženýrství ČVUT, Akademický dům, | ||
| + | přestavbu tzv. Chourova domu a okolí Národního divadla, | ||
| + | zpracoval studie na úpravu okolí břevnovského kláštera. Ve | ||
| + | stopách architekta J. Kouly za 2. světové války a po ní studoval | ||
| + | lidovou architekturu, její folkloristické prvky a jako první | ||
| + | o ní přednášel i na ČVUT. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Zastavování, disposiční prvky a obytné budovy (skripta), 1947; Disposiční | ||
| + | prvky (skripta), 1952; Stavby distribuční, lidového peněžnictví a poštovní, | ||
| + | 1952; Typologie budov 1. díl (disposiční prvky), 1952; Zásady tvarosloví | ||
| + | české lidové architektury, 1954. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' A. Černý, Za A. A., in: Československý architekt 3, 1957, č. 13, s. 1; | ||
| + | A. Černý, Za vynikajícími profesory ČVUT, in: Pozemní stavby 8, 1957, | ||
| + | s. 415; B. Kozák, A. A., in: Architektura ČSR 16, 1957, s. 364n. | ||
| + | |||
| + | Milada Sekyrková | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:74- Architekt]] | [[Kategorie:74- Architekt]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1885]] | [[Kategorie:1885]] | ||
[[Kategorie:Písek]] | [[Kategorie:Písek]] | ||
[[Kategorie:1957]] | [[Kategorie:1957]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 1. 3. 2016, 12:13
| Antonín AUSOBSKÝ | |
 | |
| Narození | 13.6.1885 |
|---|---|
| Místo narození | Písek |
| Úmrtí | 13.6.1957 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 74- Architekt |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39753 |
AUSOBSKÝ, Antonín, * 13. 6. 1885 Písek, † 13. 6. 1957 Praha, architekt, pedagog
Absolvoval vyšší reálku v Písku (1903), poté odbor pozemního stavitelství na České vysoké škole technické (ČVŠT) v Praze (1909), kde byl žákem prof. J. Schulze, J. Kouly a R. Kříženeckého. 1907–08 praktikoval v projektové kanceláři prof. Kříženeckého, spolupracoval na rekonstrukci kostela ve Vitějovsi a na plánech pro Jubilejní výstavu Obchodní a živnostenské komory v Praze. 1909–10 konal jednoroční dobrovolnou vojenskou službu. Pak se stal asistentem na ústavu pozemních staveb ke zvláštním účelům, technického kreslení a hospodářského stavitelství, opět u prof. Kříženeckého. 1912 byl jmenován soukromým docentem staveb ke speciálním účelům. 1912–13 podnikl dvě studijní cesty do Itálie, kde sbíral materiál pro svou disertační práci na téma: Andrea Paladio, Teatro Olimpico – rekonstrukce. 1914 absolvoval studijní cestu po Německu. Během 1. světové války byl mobilizován. V prosinci 1918 se vrátil na ČVŠT a 1919 byl promován doktorem technických věd. 1922 byl jmenován mimořádným a 1928 řádným profesorem pro stavbu budov pro různé účely na ČVUT v Praze. 1926, 1929, 1935 a 1945 vykonával funkci děkana Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství ČVUT. Založil a vybudoval nauku o disponování budov; vycházel při tom z respektování provozních potřeb, věnoval pozornost logické konstrukci staveb, stavební ekonomii, prostorové a kompoziční stavbě. Vykonal studijní cesty do Polska, na Slovensko, do Francie. 1945–50 předsedal zkušební komisi pro druhou státní zkoušku. Mezi studenty se těšil značné oblibě; byl dlouholetým předsedou Akademického domu v Praze, kromě toho členem Masarykovy akademie práce, předsedou a čestným členem Jednoty pro dostavbu katedrály sv. Víta (1929–54), členem stavební komise Památníku Národního osvobození v Praze na Žižkově (od 1926), členem mnoha porot pro posuzování soutěžních návrhů významných budov po celé republice a autorem řady odborných architektonických a stavebních posudků. Stal se čestným členem Svazu architektů Československa a nositelem Řádu práce. Sám se účastnil architektonických soutěží a mnoho jeho návrhů bylo realizováno – gymnázia a úřední budovy, záložna a památník v Litomyšli, poštovní budova v Mělníku, obytné domy v Praze, Miroticích, Březnici, hřbitov v Písku ad. V Praze navrhl budovu pro Vysokou školu strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT, Akademický dům, přestavbu tzv. Chourova domu a okolí Národního divadla, zpracoval studie na úpravu okolí břevnovského kláštera. Ve stopách architekta J. Kouly za 2. světové války a po ní studoval lidovou architekturu, její folkloristické prvky a jako první o ní přednášel i na ČVUT.
D: Zastavování, disposiční prvky a obytné budovy (skripta), 1947; Disposiční prvky (skripta), 1952; Stavby distribuční, lidového peněžnictví a poštovní, 1952; Typologie budov 1. díl (disposiční prvky), 1952; Zásady tvarosloví české lidové architektury, 1954.
L: A. Černý, Za A. A., in: Československý architekt 3, 1957, č. 13, s. 1; A. Černý, Za vynikajícími profesory ČVUT, in: Pozemní stavby 8, 1957, s. 415; B. Kozák, A. A., in: Architektura ČSR 16, 1957, s. 364n.
Milada Sekyrková
