Biografický slovník
AVERČENKO Arkadij Timofejevič 15/27.3.1881-12.3.1925: Porovnání verzí
(AVERČENKO_Arkadij_Timofejevič_27.3.1881-12.3.1925) |
|||
| Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Arkadij Timofejevič AVERČENKO | | jméno = Arkadij Timofejevič AVERČENKO | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| − | | datum narození = 27.3.1881 | + | | datum narození = 15. nebo 27.3.1881 |
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Sevastopol (Ukrajina) |
| datum úmrtí = 12.3.1925 | | datum úmrtí = 12.3.1925 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''AVERČENKO, Arkadij Timofejevič,''' ''* 15. nebo 27. 3. 1881 Sevastopol (Ukrajina), † 12. 3. 1925 Praha, spisovatel, dramatik'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z rodiny malého obchodníka. Začínal jako účetní, | ||
| + | 1906–07 vydával v Charkově satirický časopis Štyk. Koncem | ||
| + | 1907 přesídlil do Petrohradu, kde se stal redaktorem satirického | ||
| + | časopisu ''Strekoza'', přejmenovaného později na ''Satirikon''. | ||
| + | Jako vydavatel a autor ''Satirikonu'' a 1913 ''Nového'' ''satirikonu'' si | ||
| + | získal pověst jednoho z nejvýznačnějších satiriků na sklonku | ||
| + | carismu. Jeho humor navazoval na Marka Twaina a O’Henryho | ||
| + | , měl blízko i k ranému A. P. Čechovovi. Když byl jeho | ||
| + | časopis v srpnu 1918 zakázán, uprchl nejprve na Ukrajinu | ||
| + | a 1919 do Sevastopolu, kde do 1920 působil jako novinář. | ||
| + | Současně založil vlastní divadlo nazvané Hnízdo tažných | ||
| + | ptáků. V listopadu 1920 prodělal se zbytky Wrangelovy armády | ||
| + | evakuaci do Cařihradu, odkud emigroval přes Bulharsko | ||
| + | a Jugoslávii do Prahy, kde se v červnu 1922 usadil. Je | ||
| + | autorem více než šesti set satirických a humoristických povídek, | ||
| + | fejetonů a malých scének zasazených do všedních dnů | ||
| + | velkoměsta a kritizujících obecně lidské slabosti. Jeho satira | ||
| + | postihovala i život v carském Rusku, mnohem ostřeji však | ||
| + | byla zaměřena proti životu za bolševického režimu. Obzvláštní | ||
| + | popularitě se těšil v Čechách, kde již od 1910, především | ||
| + | však v 1. polovině 20. let patřil k nejpřekládanějším ruským | ||
| + | autorům. Vydal i sborníček próz inspirovaných českým prostředím. | ||
| + | Vedle četných knižních vydání bylo množství jeho | ||
| + | prací otištěno v časopisech a novinách, pravidelně publikoval | ||
| + | v ''Prager'' ''Presse''. Pohřben byl na pražských Olšanech. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Vybrané spisy, sv. 1–12, 1923–25; Praha a Čechové, 1923; Procházka | ||
| + | v kopřivách, 1998. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' W. Kasack, Slovník ruské literatury 20. století, 2000. | ||
| + | |||
| + | Jiří Vacek | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1881]] | [[Kategorie:1881]] | ||
| + | [[Kategorie:Sevastopol]] | ||
[[Kategorie:1925]] | [[Kategorie:1925]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 1. 3. 2016, 13:24
| Arkadij Timofejevič AVERČENKO | |
 | |
| Narození | 15. nebo 27.3.1881 |
|---|---|
| Místo narození | Sevastopol (Ukrajina) |
| Úmrtí | 12.3.1925 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 63- Spisovatel |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=83835 |
AVERČENKO, Arkadij Timofejevič, * 15. nebo 27. 3. 1881 Sevastopol (Ukrajina), † 12. 3. 1925 Praha, spisovatel, dramatik
Pocházel z rodiny malého obchodníka. Začínal jako účetní, 1906–07 vydával v Charkově satirický časopis Štyk. Koncem 1907 přesídlil do Petrohradu, kde se stal redaktorem satirického časopisu Strekoza, přejmenovaného později na Satirikon. Jako vydavatel a autor Satirikonu a 1913 Nového satirikonu si získal pověst jednoho z nejvýznačnějších satiriků na sklonku carismu. Jeho humor navazoval na Marka Twaina a O’Henryho , měl blízko i k ranému A. P. Čechovovi. Když byl jeho časopis v srpnu 1918 zakázán, uprchl nejprve na Ukrajinu a 1919 do Sevastopolu, kde do 1920 působil jako novinář. Současně založil vlastní divadlo nazvané Hnízdo tažných ptáků. V listopadu 1920 prodělal se zbytky Wrangelovy armády evakuaci do Cařihradu, odkud emigroval přes Bulharsko a Jugoslávii do Prahy, kde se v červnu 1922 usadil. Je autorem více než šesti set satirických a humoristických povídek, fejetonů a malých scének zasazených do všedních dnů velkoměsta a kritizujících obecně lidské slabosti. Jeho satira postihovala i život v carském Rusku, mnohem ostřeji však byla zaměřena proti životu za bolševického režimu. Obzvláštní popularitě se těšil v Čechách, kde již od 1910, především však v 1. polovině 20. let patřil k nejpřekládanějším ruským autorům. Vydal i sborníček próz inspirovaných českým prostředím. Vedle četných knižních vydání bylo množství jeho prací otištěno v časopisech a novinách, pravidelně publikoval v Prager Presse. Pohřben byl na pražských Olšanech.
D: Vybrané spisy, sv. 1–12, 1923–25; Praha a Čechové, 1923; Procházka v kopřivách, 1998.
L: W. Kasack, Slovník ruské literatury 20. století, 2000.
Jiří Vacek
