Biografický slovník
AXMANN Josef 7.3.1793-9.11.1873: Porovnání verzí
(AXMANN_Josef_7.3.1793-9.11.1873) |
|||
| Řádka 5: | Řádka 5: | ||
| místo narození = Brno | | místo narození = Brno | ||
| datum úmrtí = 9.11.1873 | | datum úmrtí = 9.11.1873 | ||
| − | | místo úmrtí = Salcburk | + | | místo úmrtí = Salcburk (Rakousko) |
| povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | | povolání = 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''AXMANN, Josef,''' ''* 7. 3. 1793 Brno, † 9. 11. 1873 Salcburk (Rakousko), mědirytec a ocelorytec, reprodukční grafik'' | ||
| + | |||
| + | Jeho výtvarný talent se projevil už na obecné škole; na gymnáziu | ||
| + | v Brně získal základy kresby a malby v hodinách malíře | ||
| + | Ignáce Weidlicha. 1810 odešel na malířskou Akademii do | ||
| + | Vídně, kde dva roky navštěvoval školu kreslení prof. Huberta | ||
| + | Maurera. 1812 obdržel stipendium moravského Zemského | ||
| + | výboru a studoval na Akademii dalších sedm let u prof. J. | ||
| + | Fischera a F. Cauciga. V technice mědirytiny se zdokonalil | ||
| + | u vídeňských mědirytců J. Blaschkeho a A. von Bartsche, | ||
| + | který ho také seznámil s císařskými grafickými sbírkami. | ||
| + | 1820–25 pobýval v Pešti, pak se přestěhoval do Vídně, kde | ||
| + | působil jako reprodukční rytec a ilustrátor. Pracoval také pro | ||
| + | Státní tiskárnu, pro niž vytvořil štoček první rakouské novinové | ||
| + | poštovní známky s hlavou Merkura (1851) a pro Národní | ||
| + | banku navrhl části bankovek. Zabýval se mědirytinou | ||
| + | a ocelorytinou, kombinovanou často s leptem. Je považován za nejvýznamnějšího rakouského mědirytce 19. století v reprodukční | ||
| + | grafice, která měla před vynálezem fotografie klíčovou | ||
| + | úlohu v ilustraci a rozšiřování uměleckých děl. 1829 | ||
| + | inovoval techniku leptu v zinku a mědi, zkoušel leptat i daguerrotypie. | ||
| + | Do grafické podoby dokonale převáděl nejen | ||
| + | kresby svých současníků, zejména Thomase Endera a Petera | ||
| + | Johanna Nepomuka Geigera, ale i malířská díla Raffaleova, | ||
| + | Rubensova, Veronesova a další renesanční a barokní mistry, | ||
| + | hlavně z císařské galerie ve vídeňském Belvederu. Prováděl | ||
| + | krajiny, žánrové scény, kostýmní výjevy a jako jeden z představitelů | ||
| + | vídeňského oficiálního akademismu také portrétoval | ||
| + | členy císařské rodiny (František Josef I. a Alžběta), osobnosti | ||
| + | z vysokých společenských kruhů, politického a kulturního | ||
| + | života. Z ilustrátorské práce jsou nejvýznamnější rytiny k dílům | ||
| + | jeho důvěrného přítele Adalberta Stiftera, ale ilustroval | ||
| + | i díla Schillerova, Goethova a dalších autorů. Podílel se na | ||
| + | řadě grafických alb s krajinami z různých koutů říše. Kromě | ||
| + | reprodukcí prováděl i rytiny podle vlastních návrhů. Od | ||
| + | 1866 žil v Salcburku u syna Ferdinanda, malíře historických | ||
| + | výjevů. Ten po A. smrti přenechal 329 otcových prací nově | ||
| + | založenému městskému muzeu v Brně (1904). A. vytvořil | ||
| + | přes 500 grafických listů a součástí jeho díla byly také kresby. | ||
| + | Je zastoupen mj. v Moravské galerii a Muzeu města Brna, ve | ||
| + | Vídni v Albertině a v Österreichische Nationalbibliothek. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' J. Svobodová, Grafika J. A. 1793–1873. K dvoustému výročí umělcova | ||
| + | narození, katalog výstavy v Muzeu města Brna 1993, soupis brněnské kolekce. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' W. Schramm, Der berühmte mährische Kupferstecher J. A., in: Zeitschrift | ||
| + | des Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens 2, 1898, sešit 3; | ||
| + | J. Leisching, Moderne mährische Graphik, 1905, s. 4; Saur 6, s. 26n.; DBE | ||
| + | 1, s. 229. | ||
| + | |||
| + | Hana Karkanová | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | [[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1793]] | [[Kategorie:1793]] | ||
[[Kategorie:Brno]] | [[Kategorie:Brno]] | ||
[[Kategorie:1873]] | [[Kategorie:1873]] | ||
[[Kategorie:Salcburk]] | [[Kategorie:Salcburk]] | ||
Verze z 1. 3. 2016, 14:18
| Josef AXMANN | |
 | |
| Narození | 7.3.1793 |
|---|---|
| Místo narození | Brno |
| Úmrtí | 9.11.1873 |
| Místo úmrtí | Salcburk (Rakousko) |
| Povolání | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=39815 |
AXMANN, Josef, * 7. 3. 1793 Brno, † 9. 11. 1873 Salcburk (Rakousko), mědirytec a ocelorytec, reprodukční grafik
Jeho výtvarný talent se projevil už na obecné škole; na gymnáziu v Brně získal základy kresby a malby v hodinách malíře Ignáce Weidlicha. 1810 odešel na malířskou Akademii do Vídně, kde dva roky navštěvoval školu kreslení prof. Huberta Maurera. 1812 obdržel stipendium moravského Zemského výboru a studoval na Akademii dalších sedm let u prof. J. Fischera a F. Cauciga. V technice mědirytiny se zdokonalil u vídeňských mědirytců J. Blaschkeho a A. von Bartsche, který ho také seznámil s císařskými grafickými sbírkami. 1820–25 pobýval v Pešti, pak se přestěhoval do Vídně, kde působil jako reprodukční rytec a ilustrátor. Pracoval také pro Státní tiskárnu, pro niž vytvořil štoček první rakouské novinové poštovní známky s hlavou Merkura (1851) a pro Národní banku navrhl části bankovek. Zabýval se mědirytinou a ocelorytinou, kombinovanou často s leptem. Je považován za nejvýznamnějšího rakouského mědirytce 19. století v reprodukční grafice, která měla před vynálezem fotografie klíčovou úlohu v ilustraci a rozšiřování uměleckých děl. 1829 inovoval techniku leptu v zinku a mědi, zkoušel leptat i daguerrotypie. Do grafické podoby dokonale převáděl nejen kresby svých současníků, zejména Thomase Endera a Petera Johanna Nepomuka Geigera, ale i malířská díla Raffaleova, Rubensova, Veronesova a další renesanční a barokní mistry, hlavně z císařské galerie ve vídeňském Belvederu. Prováděl krajiny, žánrové scény, kostýmní výjevy a jako jeden z představitelů vídeňského oficiálního akademismu také portrétoval členy císařské rodiny (František Josef I. a Alžběta), osobnosti z vysokých společenských kruhů, politického a kulturního života. Z ilustrátorské práce jsou nejvýznamnější rytiny k dílům jeho důvěrného přítele Adalberta Stiftera, ale ilustroval i díla Schillerova, Goethova a dalších autorů. Podílel se na řadě grafických alb s krajinami z různých koutů říše. Kromě reprodukcí prováděl i rytiny podle vlastních návrhů. Od 1866 žil v Salcburku u syna Ferdinanda, malíře historických výjevů. Ten po A. smrti přenechal 329 otcových prací nově založenému městskému muzeu v Brně (1904). A. vytvořil přes 500 grafických listů a součástí jeho díla byly také kresby. Je zastoupen mj. v Moravské galerii a Muzeu města Brna, ve Vídni v Albertině a v Österreichische Nationalbibliothek.
D: J. Svobodová, Grafika J. A. 1793–1873. K dvoustému výročí umělcova narození, katalog výstavy v Muzeu města Brna 1993, soupis brněnské kolekce.
L: W. Schramm, Der berühmte mährische Kupferstecher J. A., in: Zeitschrift des Vereines für die Geschichte Mährens und Schlesiens 2, 1898, sešit 3; J. Leisching, Moderne mährische Graphik, 1905, s. 4; Saur 6, s. 26n.; DBE 1, s. 229.
Hana Karkanová
