Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BÍLOVSKÝ Bohumír Hynek 1659-7.12.1725

{{Infobox - osoba
| jméno = Bohumír Hynek BÍLOVSKÝ
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 1659
| místo narození = Hlučín
| datum úmrtí = 7.12.1725
| místo úmrtí = Slatinice u Olomouce
| povolání = 63- Spisovatel<br />49- Náboženský nebo církevní činitel<br />50- Náboženský publicista<br />

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 5, Praha 2006, s. 508
}}

'''BÍLOVSKÝ, Bohumír Hynek''' ''(též Gottfried Josef ), * 1659 Hlučín, † 7. 12. 1725 Slatinice u Olomouce, římskokatolický kněz, homiletik''

Po studiu na gymnáziu vstoupil 1677 do jezuitského řádu.
Noviciát (1678–79) strávil v brněnské koleji, 1680–82 pobýval
v koleji olomoucké a studoval na filozofické fakultě.
1683–85 žil v novoměstské koleji v Praze a vyučoval na
gymnáziu, 1686–90 přednášel na staroměstské koleji jako
profesor poetiky a 1687–90 studoval na teologické fakultě.
Kněžské svěcení získal 27. 9. 1689 v pražském konviktu sv.
Bartoloměje. Záhy nato však vystoupil z řádu a působil jako
světský duchovní. 1691–94 byl farářem v Choustníku u Tábora,
1695–1701 děkanem a kazatelem v Písku. Tam se však
postupně množily jeho konflikty s měšťany a vyšším klérem.
Spory se vyhrotily 1701, a proto B. odešel na Moravu. Nakrátko
se stal administrátorem ve Vrahovicích, 1702–08 farářem
v Letovicích a nakonec 1708–25 ve Slatinicích, kde
zemřel jako apoštolský protonotář. Byl oblíbeným a obratným
kazatelem, volil přitažlivé příklady, ve svých projevech
používal často hovorového jazyka, aby se přiblížil lidovému
posluchači. Býval zván na poutní slavnosti. Zpočátku skládal
v próze i verších hagiografická díla – téměř výlučným tématem
B. veršované tvorby se stal život mučedníka Jana Sarkandra.
Napsal o něm dvě latinské a jednu českou skladbu.
Ohlasy na Jana Sarkandra se objevily i v B. dalších latinských
hymnech, které byly zařazeny do sbírek kázání vydaných
tiskem v šesti svazcích. Významné místo mezi těmito skladbami
patří veršované legendě ''Ecclesiasticus'' ''Cherub'' (''Církevní''
''cherubín'')… (1703), v níž byl podrobně popsán světcův
život a zázraky, které se staly po jeho smrti. B. kladl důraz
na analogii se životem jiného barokního světce, Jana Nepomuckého.
První homiletické dílo, které shrnulo šest kázání
o sv. Liboriovi, vydal 1713 v Olomouci. Formálně se jednalo
o tzv. konceptuální kázání, která měla vytříbenou formou
i jazykem poučovat a bavit. Kázání se vyznačovala vášnivostí
stupňovanou často až k extázi, tematicky čerpala z Bible, životů
svatých a z dějin. Autora ovlivnila např. Hájkova kronika
a historické spisy Tomáše Pešiny z Čechorodu. Popisoval
však také současné události, a to např. v díle ''Cantator'' ''cygnus''
(''Hlas'' ''duchovní'' ''labutě'', 1720), v němž reagoval na válku mezi
Karlem VI. a Francií, ale i na události všednodenní. Ve svých
kázáních usiloval o mravní povznesení obecenstva, poučoval
o výchově dětí, horlil proti zahálce a pověrám. K dalším
česky psaným souborům kázání se řadí ''Doctrina'' ''christiana''
(''Křesťanské'' ''cvičení'', 1721) a ''Coelum'' ''vivum'' (''Nebe'' ''svatosvaté'',
1724). Kázání patřila k nejoblíbenějším žánrům barokní
slovesnosti, B. kázání pak reflektovala dobu svého vzniku
z pohledu katolicismu, jazykově navazovala na češtinu z období
humanismu, ilustrovala kulturní poměry baroka, kdy
se česká literatura pomalu začala vyrovnávat se soudobou
produkcí evropskou. B. dílu věnovali pozornost i literární
historikové a editoři ve 20. století (např. J. Vašica, Z. Kalista
a M. Kopecký).

'''D:''' Nový cherubín léta 1491 od Boha všemohúcího stvořený…, 1695; První
a nový farář s. Josef…, 1696; Stella nova … seu Joannes Sarcander, 1703;
Zodiacus Sarcandri de Skoczowa, 1712; Sictus sanctuarii anebo Šestka duchovní
svatému Liboriovi…, 1713; Pia quadragesima … tj. První postní
rozvažování … Passio Domini nostri … Druhé rozvažování postní, 1721.

'''L:''' RSN 1, s. 713n.; OSN 4, s. 71; BOS 2, s. 246; BL 1, s. 97; DLČ 1,
s. 919n.; J. Vlček, Dějiny české literatury 3, 1931, s. 14n.; SDLČ, s. 101;
LČL 1, s. 234; Slezsko 2, s. 18; J. Vašica, České literární baroko, 1938, s. 17,
189n.; Z. Kalista, České baroko, 1941, s. 328n.; K. Kadlec, B. H. B., in:
Sborník Historického kroužku 1921, s. 65n.; RHB 1, s. 73n.; M. Kopecký,
K české barokní homiletice, in: O barokní kultuře, 1968; týž, Staří slezští
kazatelé, 1970, s. 92n.; V. Martínek, Hlučínský kazatel, in: Věstník Matice
Opavské, 1922, s. 22; L. Pavera, B. H. B., in: Vlastivědné listy 22, 1996,
s. 27n.; Čornejová – Fechtnerová 1, s. 29n.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/71321 Bibliografie dějin Českých zemí]

Eliška Čáňová, Marie Makariusová

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]
[[Kategorie:50- Náboženský publicista]]
[[Kategorie:1659]]
[[Kategorie:Hlučín]]
[[Kategorie:1725]]
[[Kategorie:Slatinice]]