BÖHM Jaroslav 8.3.1901-6.12.1962: Porovnání verzí
(BÖHM_Jaroslav_8.3.1901-6.12.1962) |
|||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Jaroslav BÖHM | | jméno = Jaroslav BÖHM | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Bohm Jaroslav portret.jpg |
| datum narození = 8.3.1901 | | datum narození = 8.3.1901 | ||
− | | místo narození = Holešov | + | | místo narození = Holešov |
| datum úmrtí = 6.12.1962 | | datum úmrtí = 6.12.1962 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 12-13 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''BÖHM, Jaroslav,''' ''* 8. 3. 1901 Holešov, † 6. 12. 1962 Praha, archeolog'' | ||
+ | |||
+ | Syn berního úředníka se už na gymnáziu v Olomouci seznamoval | ||
+ | s archeologií v místním muzeu pod vlivem významného | ||
+ | moravského badatele J. Palliardiho. Zvolený obor pak | ||
+ | studoval spolu s historií a geografií od 1919 na UK v Praze | ||
+ | u prof. L. Niederleho. 1924 obhájil disertační práci věnovanou | ||
+ | lužické kultuře, získal titul PhDr. a stal se pracovníkem | ||
+ | Státního archeologického ústavu v Praze, jehož pak byl | ||
+ | 1939–62 i ředitelem. Provedl tento ústav obtížnou situací | ||
+ | válečných let, kdy působil rovněž jako místopředseda česko-německé Výzkumné rady pro pravěk; poté jej budoval | ||
+ | v ústřední pracoviště oboru a 1952 začlenil do ČSAV, na | ||
+ | jejímž vzniku se díky svým stykům se Z. Nejedlým výrazně | ||
+ | podílel (byl místopředsedou vládní komise pro vybudování | ||
+ | ČSAV, 1952 jedním z prvních akademiků a 1952–56 druhým | ||
+ | náměstkem prezidenta ČSAV). | ||
+ | |||
+ | Již během studií praktikoval jako volontér v oddělení pravěku | ||
+ | Národního muzea pod vedením A. Stockého a na | ||
+ | filozofické fakultě v semináři L. Niederleho. V té době se | ||
+ | zabýval dobou bronzovou a halštatskou (únětická kultura, | ||
+ | lužická popelnicová pole) a v habilitační práci z let 1936–37 | ||
+ | vytvořil pro české země archeologickou systematiku těchto | ||
+ | období. Válečné události odsunuly jeho habilitaci na UK | ||
+ | až do roku 1946, kdy začal přednášet i na univerzitě v Olomouci. | ||
+ | Do konce 30. let však vedl terénní výzkumy téměř | ||
+ | ve všech obdobích pravěku a rané doby dějinné, zejména na | ||
+ | úsecích neolitu (výzkum jeskyně Domica na jižním Slovensku | ||
+ | 1933–34), únětické kultury, doby halštatské (pohřebiště | ||
+ | v Praze-Střešovicích a později u Kuštanovic na tehdejší | ||
+ | Podkarpatské Rusi, jejíž pravěk poprvé shrnoval, 1929–31), | ||
+ | doby laténské (první velký výzkum keltského oppida u nás – | ||
+ | Staré Hradisko u Prostějova 1934–37, také žárové pohřebiště | ||
+ | u Kobyl u Turnova 1930–32) a raného slovanského středověku | ||
+ | (velkomoravské Staré Město 1928, hradiště Libušín | ||
+ | 1929 a pak 1949–51, v souvislosti s velkorysým projektem | ||
+ | výzkumu českých slovanských hradišť, který B. připravil již | ||
+ | 1939, ale k uskutečnění docházelo až po válce). Už tehdy | ||
+ | chápal nutnost moderního výzkumu pravěkých sídlišť jako | ||
+ | protiváhy k dosud preferovaným pohřebištím a věnoval se | ||
+ | jeho metodice. | ||
+ | |||
+ | Na tomto základě vytvořil svou koncepci pravěku českých | ||
+ | zemí, shrnutou v populární knize ''Kronika'' ''objeveného'' ''věku'' | ||
+ | (1941), kde se nejvýrazněji projevila B. schopnost literárního | ||
+ | projevu, koncepčního nadhledu a filozofického přístupu | ||
+ | nadřazeného nad věcný detail. V další, za války připravené | ||
+ | knížce ''Naše'' ''nejstarší'' ''města'' poprvé shrnul poznatky o našich | ||
+ | keltských oppidech (1946). | ||
+ | |||
+ | Po válce a zejména po 1948, zčásti v zájmu zajištění pozice | ||
+ | oboru archeologie v nových podmínkách, spojil svou profesní | ||
+ | dráhu s komunistickou reorganizací vědecké práce | ||
+ | v ČSR. Jeho studie o periodizaci pravěkých dějin či o vzniku feudalismu reprezentovaly období dogmaticky marxistického | ||
+ | výkladu našich nejstarších dějin. Kromě akademických | ||
+ | funkcí získal B. i státní cenu (1949), Řád republiky (1958) | ||
+ | a plaketu ČSAV (1962). Tento směr B. činnosti vyvrcholil | ||
+ | příspěvky do kolektivních prací o československých dějinách | ||
+ | (1958, 1963). Díky zmíněnému aktivismu a diplomatické | ||
+ | obratnosti však v 50. letech pod svým vedením ústav značně | ||
+ | rozšířil, vybudoval z něho jednu z největších institucí oboru | ||
+ | v mezinárodním měřítku, která zajišťovala v českých zemích | ||
+ | výzkum, publikaci (založil reprezentační edici ''Monumenta'' | ||
+ | ''archaeologica'') i ochranu nálezů. Uznání B. činnosti v zahraničí | ||
+ | vyústilo v jeho zvolení prezidentem Mezinárodní unie | ||
+ | věd prehistorických a protohistorických (1962). B. patřil | ||
+ | k mimořádným osobnostem širokého rozhledu, schopným | ||
+ | syntézy a tvůrčího teoretického i metodického zobecnění. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Bibliografie prací in: PA 52, 1961, č. 1; výběr: Staré Hradisko I–III. in: | ||
+ | Ročenka muzea Prostějov 12/1935–14/1937; Skythové na Podkarpatské | ||
+ | Rusi I., 1936; Základy hallstattské periody v Čechách, in: Obzor prehistorický | ||
+ | 10, 1936–37, s. 1n.; Kronika objeveného věku, 1941; Naše nejstarší | ||
+ | města, 1946; K otázce o vzniku feudalismu v českých zemích, in: ČL 38, | ||
+ | 1951, s. 162n.; Studie o periodisaci pravěkých dějin, in: PA 44, 1953, s. 1n.; | ||
+ | 100 let Památek archeologických, in: PA 45, 1954, s. 1n.; pravěké kapitoly | ||
+ | in: Přehled československých dějin I, 1958 a in: Československá vlastivěda | ||
+ | II. Dějiny I, 1963. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' J. Filip, Jubileum J. B., in: PA 52, 1961, č. 1, s. 3n. (kde též bibliografie); | ||
+ | týž, Život a dílo akademika J. B., in: Věstník ČSAV 72, 1963, s. 132n.; | ||
+ | F. Graus, J. B., in: ČČH 11, 1963, s. 141n.; R. Turek, Akademik J. B., in: | ||
+ | ČNM 132, 1963, s. 55n.; J. Bouzek, Sto let od narození J. B., in: AR 53, | ||
+ | 2001, č. 1, s. 160n.; blok článků in: tamtéž, č. 4; P. Kodera, J. B. – 100 let | ||
+ | od narození, in: Akademický bulletin AV ČR, 2001, č. 2, s. 19; týž, J. B. | ||
+ | (1901–1962), in: Práce z Archivu AV ČR, řada D 1, 2000, s. 25n. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Archiv AV ČR, Praha. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/260685 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Karel Sklenář, Pavel Kodera | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:52- Archeolog]] | [[Kategorie:52- Archeolog]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1901]] | [[Kategorie:1901]] | ||
[[Kategorie:Holešov]] | [[Kategorie:Holešov]] | ||
[[Kategorie:1962]] | [[Kategorie:1962]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Aktuální verze z 4. 10. 2019, 14:39
Jaroslav BÖHM | |
Narození | 8.3.1901 |
---|---|
Místo narození | Holešov |
Úmrtí | 6.12.1962 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 52- Archeolog |
Citace | Biografický slovník českých zemí 6, Praha 2007, s. 12-13 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42440 |
BÖHM, Jaroslav, * 8. 3. 1901 Holešov, † 6. 12. 1962 Praha, archeolog
Syn berního úředníka se už na gymnáziu v Olomouci seznamoval s archeologií v místním muzeu pod vlivem významného moravského badatele J. Palliardiho. Zvolený obor pak studoval spolu s historií a geografií od 1919 na UK v Praze u prof. L. Niederleho. 1924 obhájil disertační práci věnovanou lužické kultuře, získal titul PhDr. a stal se pracovníkem Státního archeologického ústavu v Praze, jehož pak byl 1939–62 i ředitelem. Provedl tento ústav obtížnou situací válečných let, kdy působil rovněž jako místopředseda česko-německé Výzkumné rady pro pravěk; poté jej budoval v ústřední pracoviště oboru a 1952 začlenil do ČSAV, na jejímž vzniku se díky svým stykům se Z. Nejedlým výrazně podílel (byl místopředsedou vládní komise pro vybudování ČSAV, 1952 jedním z prvních akademiků a 1952–56 druhým náměstkem prezidenta ČSAV).
Již během studií praktikoval jako volontér v oddělení pravěku Národního muzea pod vedením A. Stockého a na filozofické fakultě v semináři L. Niederleho. V té době se zabýval dobou bronzovou a halštatskou (únětická kultura, lužická popelnicová pole) a v habilitační práci z let 1936–37 vytvořil pro české země archeologickou systematiku těchto období. Válečné události odsunuly jeho habilitaci na UK až do roku 1946, kdy začal přednášet i na univerzitě v Olomouci. Do konce 30. let však vedl terénní výzkumy téměř ve všech obdobích pravěku a rané doby dějinné, zejména na úsecích neolitu (výzkum jeskyně Domica na jižním Slovensku 1933–34), únětické kultury, doby halštatské (pohřebiště v Praze-Střešovicích a později u Kuštanovic na tehdejší Podkarpatské Rusi, jejíž pravěk poprvé shrnoval, 1929–31), doby laténské (první velký výzkum keltského oppida u nás – Staré Hradisko u Prostějova 1934–37, také žárové pohřebiště u Kobyl u Turnova 1930–32) a raného slovanského středověku (velkomoravské Staré Město 1928, hradiště Libušín 1929 a pak 1949–51, v souvislosti s velkorysým projektem výzkumu českých slovanských hradišť, který B. připravil již 1939, ale k uskutečnění docházelo až po válce). Už tehdy chápal nutnost moderního výzkumu pravěkých sídlišť jako protiváhy k dosud preferovaným pohřebištím a věnoval se jeho metodice.
Na tomto základě vytvořil svou koncepci pravěku českých zemí, shrnutou v populární knize Kronika objeveného věku (1941), kde se nejvýrazněji projevila B. schopnost literárního projevu, koncepčního nadhledu a filozofického přístupu nadřazeného nad věcný detail. V další, za války připravené knížce Naše nejstarší města poprvé shrnul poznatky o našich keltských oppidech (1946).
Po válce a zejména po 1948, zčásti v zájmu zajištění pozice oboru archeologie v nových podmínkách, spojil svou profesní dráhu s komunistickou reorganizací vědecké práce v ČSR. Jeho studie o periodizaci pravěkých dějin či o vzniku feudalismu reprezentovaly období dogmaticky marxistického výkladu našich nejstarších dějin. Kromě akademických funkcí získal B. i státní cenu (1949), Řád republiky (1958) a plaketu ČSAV (1962). Tento směr B. činnosti vyvrcholil příspěvky do kolektivních prací o československých dějinách (1958, 1963). Díky zmíněnému aktivismu a diplomatické obratnosti však v 50. letech pod svým vedením ústav značně rozšířil, vybudoval z něho jednu z největších institucí oboru v mezinárodním měřítku, která zajišťovala v českých zemích výzkum, publikaci (založil reprezentační edici Monumenta archaeologica) i ochranu nálezů. Uznání B. činnosti v zahraničí vyústilo v jeho zvolení prezidentem Mezinárodní unie věd prehistorických a protohistorických (1962). B. patřil k mimořádným osobnostem širokého rozhledu, schopným syntézy a tvůrčího teoretického i metodického zobecnění.
D: Bibliografie prací in: PA 52, 1961, č. 1; výběr: Staré Hradisko I–III. in: Ročenka muzea Prostějov 12/1935–14/1937; Skythové na Podkarpatské Rusi I., 1936; Základy hallstattské periody v Čechách, in: Obzor prehistorický 10, 1936–37, s. 1n.; Kronika objeveného věku, 1941; Naše nejstarší města, 1946; K otázce o vzniku feudalismu v českých zemích, in: ČL 38, 1951, s. 162n.; Studie o periodisaci pravěkých dějin, in: PA 44, 1953, s. 1n.; 100 let Památek archeologických, in: PA 45, 1954, s. 1n.; pravěké kapitoly in: Přehled československých dějin I, 1958 a in: Československá vlastivěda II. Dějiny I, 1963.
L: J. Filip, Jubileum J. B., in: PA 52, 1961, č. 1, s. 3n. (kde též bibliografie); týž, Život a dílo akademika J. B., in: Věstník ČSAV 72, 1963, s. 132n.; F. Graus, J. B., in: ČČH 11, 1963, s. 141n.; R. Turek, Akademik J. B., in: ČNM 132, 1963, s. 55n.; J. Bouzek, Sto let od narození J. B., in: AR 53, 2001, č. 1, s. 160n.; blok článků in: tamtéž, č. 4; P. Kodera, J. B. – 100 let od narození, in: Akademický bulletin AV ČR, 2001, č. 2, s. 19; týž, J. B. (1901–1962), in: Práce z Archivu AV ČR, řada D 1, 2000, s. 25n.
P: Archiv AV ČR, Praha.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Karel Sklenář, Pavel Kodera